Anna

Začalo to na moskevské tržnici prodáváním matrjošek, kdy ji oslovil agent hledající budoucí hvězdy pro modelingovou agenturu v Paříži. Skončilo hrou na kočku a myš mezi CIA a KGB, kdy ona stála někde uprostřed. A v téhle hře s tajnými službami tahala za nitky, aby mohla utéct a vybojovat si vytouženou svobodu. Nebo to bylo všechno úplně jinak? Leon to není, ale Luc Besson docela potěšil. Moderní variace na (rovněž jeho) Brutální Nikitu je spletencem flashbacků, situace vrácené v čase dává režisér a scénárista v jedné osobě do nového kontextu, nic zajímavého nebo snad originálního z toho ovšem nevypadne. Pořád je to béčko, místy docela mdlé. Ano, krájení ruských chlapíků s pomocí talířů je fajn, ale jinak je akce průměrná a s Atomic Blonde nebo Johnem Wickem se srovnávat nemůže. Navíc když pomineme dvě vydatné akční sekvence, většinu děje zabírá holka s tlumičem, která někomu udělá díru do hlavy, nebo holka s „tajemným“ plánem, která vystřídá několik postelí. (15.09.2019)

Tak nám vypelichaný viagrou napajcovaný úchylný Luk, aspirující na evropskou cenu #VykuřMiTu Hárvyho Vajnšvajna, zase přinutil k felaci nějakou rypákovitou, vychrtlou ruskou štětku, a aby předešel dalšímu úsměvnému „protisvévůlijsemmuvášnivěkouřilapéro“ žalování, radši jí hned, jako tenkrát Mile Obludovičové, uplácal filmík. Obskurně odporná (ať se zdejší zoufalí zoofilní panicové tahají za šulínky, jak chtějí) a ochrnutě toporná (dtto) Šáša Lues mu se svým zánětem trojklanného nervu zjevně žaluda příliš nepohryzala jako třeba Skarletka, tudíž si dal záležet a tentokrát si to po všech těch přiblblých kolovrátkových sračkách přiharašil se sice předvídatelným, avšak přeqapivě solidním a učesaným špionážním dramatem s dokonalou bábou Mirenovou v roli Baby Jagy. Ano, Luk sice kapku předběhl dobu a udělal z toho tak trochu „Brutální ruskou držku a město tisíce planet“, když nad Moskvu narouboval 4G sítě do časů, kdy vrcholila éra kouřových signálů, a USB disky měli kam zastrkovat jen ti s hranatým řitním otvorem, nicméně v kontextu jeho straight-to-WC patotvorby poslední dekády je to pořád těžký nadstandard a kulantní zábava. A kluci, nezoufejte, fuckt nejste hloupí!!! Ony „tak mocinky příšerně složité“ časové skoky by zmátly kde koho. Zejména ty, kdo mají problém najít si potmě vlastní prdel, protože v ní mají zaraženou svoji hlavu. (08.09.2019)

Co u mě film potápí je taková zhovadilost filmu. Nedostatek kreativity režisér Besson vynahrazuje hodně mrtvolama, které jemná modelka, která trochu časem zhrubne pobije. A pulzujícím akčním střihem. Besson už dvacet let vypráví drsně ten samý příběh, zase a zase....jak je vidět podle hodnocení, jeho fanoušci jsou spokojeni. (04.04.2020)

Sasha Luss mě hodně nadchla, to blonďaté modrooké stvoření je ve většině záběrů naprosto oslňující, a půvabům té herečky prostě nejde odolat. S její postavou jsem měl ale už trochu problém - to, jak ve filmu chladnokrevně vystřeluje mozky desítkám lidí, aniž by s tím měla sebemenší morální problém, to jak si poživačně užívá sexu s muži, které si omotá kolem prstu, a především to, jak chladnokrevně vyvázne z jakékoli situace a odchází středem jako vítěz, tím vším mi přišla jako takový James Bond v sukních, a protože špionskými filmy jednak opovrhuji a jednak mi ženská postava s takovými vlastnostmi přijde skoro až strašidelně neženská, bránilo mi to si ten film víc užít, ačkoli je jinak natočen vcelku efektně a minimálně některým scénám se nedá upřít značná působivost (zpackaný úkol v restauraci, úprk ze sídla KGB...). Taky mi vadilo obsazení zbylých rolí - duo Luke Evans & Cillian Murphy jsem nikdy moc nemusel, a Helen Mirren, resp. její postava, mě tam vyloženě srala (nevím, co to je za debilní žánrové klišé, že tomu všemu nahoře vždycky šéfuje nějaká ženská). No a konečně sdílím i výtku, která už v souvislosti s tímto filmem zazněla mockrát a je mi skoro trapné to opakovat, ale prostě podoba s Brutální Nikitou je nepřehlédnutelná, a člověk se samozřejmě neubrání dojmu, že se Besson do jisté míry vykrádá. Navíc mám čím dál víc pocit - vzhledem k jeho režijní tvorbě posledních let - že Nikita i Leon z kraje devadesátek byly spíše dílem šťastné náhody, kterou se už nikdy Bessonovi nepodařilo zopakovat, takže si jeho filmů jinak moc necením, a i toto vědomí mi bránilo si z Anny nějak víc sednout na zadek. Není to špatné, ale nepřijde mi to ani jako žádný zázrak; ta vyprávěcí struktura s neustálými retrospektivami mi nepřišla nějak extra invenční; celkově podle mě tento žánr jede odjakživa v bezpečně vyjetých kolejích, kde se ani nečeká, že by vlastně šlo přijít s něčím skutečně novým či převratným - snad i zde se rodí ten můj despekt. A v neposlední řadě mi tam i vadilo, že se ve filmu vyskytují auta a technika (mobily, laptopy...), které v době, do níž je děj zasazen, neexistovaly; hrozně mě takové detaily iritují - prostě nechápu, jak se může dopustit, aby postavy jely v roce 1990 po Moskvě a na silnici před nimi kamera zabrala Oktavii III, nebo jak si můžou telefonovat malými mobilními telefony, které nápadně připomínají Nokii 3310 z roku 2000. Celkově jsem tak nějak nepochopil, proč se to vlastně musí odehrávat na zač. 90. let a ne v současnosti, protože točit dnes dobové filmy o boji CIA vs. KGB mi přijde trapně passé. Bond už ostatně taky dávno nebojuje proti Sovětskému svazu... Nevím no, napadá mě prostě spousta důvodů, proč si Anny nijak moc necením, i když zcela chápu lidi, kteří si to dokonale užili. (20.10.2019)

Akční stylovka s atomovou blonckou v roli geniální špionky. Vysokooktanová zábava s dechberoucí choreografií a bezvadnou hereckou partou v podpůrných rolích. Je to přesně ten druh skvělé blbiny, která je sice naivní jako prase, ale je zase zrealizovaná s takovou chutí, že ji budete točit častěji než kdejakou Oskarovku. Besson na to pořád má. (30.09.2019)