Nightmare Cinema

Příjemná hororová antologie pro nenáročného diváka určená k oddechu. První povídka v sobě sloučila slasher a sci-fi téma. Šílený svářeč své oběti zabíjí sečnými a bodnými zbraněmi a pak je pěkně opálí plamenem. Odkaz na Psycho se nachází ve sklepě. A navrch je zde meteorit....ten většinou nepřináší nic dobrého. Klinika specializující se na plastickou chirurgii dokáže udělat s vaším tělem cokoliv. A hlavní hrdinka se znetvořenou tváří se nepřestane divit, jak ji vylepšili. Odkaz na Total Recall. Satanistická povídka o kostelu a hříšném knězi s odkazem nejen na Omen a Exorcistu je nejšťavnatější. Lítají hlavy, ruce i nohy. Zkrátka fajn gorefest. Černobílá šílená matka je nejméně povedená. Surrealistická hříčka má pěknou kameru, ale její vyznění mě nenadchlo. A to mám divné filmy vyloženě rád. Asi nejnapínavější je poslední povídka o nadějném klavíristovi. Přepadení v autě je intenzivní, konec bezvýchodný. Odkaz na film zmiňovat nebudu, to bych už spoileroval. Nehraje se na originalitu, ale mně to tentokrát nevadilo. (10.11.2021)

Další vydařený povídkoví horor ve kterém osudy náhodných lidí důmyslně prováže Mickey Rourke ve svém kině. Je velice těžké film hodnotit jako celek a tak ohodnotím každou povídku zvlášť, ale s celkem jsem velmi spokojený a již vím, že to budou čtyři hvězdy. Na rozjezd tu máme horor parodii na slashery a podobné vyvražďovačky od režiséra (Alejandra Brugués) o kterém dnes slyším prvně. A připravil si velice dobrý příběh se zajímavým motivem, spoustou krve a velice vtipnými prvky. Celé dílo by mne asi tolik nebavilo, ale jako kraťas je zcela ideální a tak dávám 80%. Následovala povídka již od známějšího rožiséra (Joe Dante) a ten svůj příběh zpracoval ještě lépe. Dílo již není pouhou komedií, ale má skvělou atmosféru a jde z něj dokonce stach. Konec diváka donutí k zamyšlení zda té dívce přecijen nechtěli skutečně pomoci, jestli náhodou není její přítel ujetý na nestvůry a nebo ji chtěli obrat takříkajíc o materiál a odhodit? 86%. Třetí povídka (Rjúhei Kitamury) byla o něco slabší na způsob vymítání ďábla, kde příliš nefungovaly strašidelné prvky a zafungovaly až prvky komediální, ve kterých kněz seřezal malá děcka mečem. Závěrečná scéna byla také uspokojivá, ale přesto to stačí pouze na 60%. Následná černobílá epizoda od nejlepšího režiséra z této pětice (David Slade) se mi zprvu moc líbila. Bohužel však nakonec příliš nezapůsobila, což si vysvětluji přehannými očekáváními a také, protože jsem od ní čekal mnohem lepší vysvětlení zápletky Proto jsem nebyl s otevřeným koncem příliš spokojený 55%. To nejlepší přišlo na nakonec (Mick Garris). Duchařina ve stylu Šestý Smysl kombinovaná s naháněčkou se zabijákem po nemocnici. 90% Na závěr už jen uvaděč doplní nezbytné a propojí tak nápaditě příběhy všech, co běží na pozadí a konec. PS: Velice se mi líbí různorodost každého povídky. 74% (31.08.2021)

Hororové antalogie jsou fajn věc. A taky příležitost, jak vzít žánr s nadhledem, aniž by bylo nutné vymýšlet komplexní příběh ospravedlňující stylizaci. Zde ale segmenty s jen minimem výjimek (černobílá pasáž) vypadají ne jako hrátky zručných filmařů, ale jako nepříliš umné pokusy o parodii na horor. (27.06.2019)

Očekávaná antologie je nakonec pouze průměrem. První povídka od Alejandra Brugués ( Juan de los Muertos) je parodií na kempové slashery a zaujme poctivým Gore, slušnými maskami a nečekaným vyústěním, avšak zamrzí ochotnické herecké výkony, dialogy trhající uši a vcelku velká naivita. 60% Druhá povídka je od Joe Dante ( Gremlins), která je nečekaně nejlepší. Pojednává o zvráceném plastickém chirurgovi, kterého si objedná snoubenec pro svou snoubenku, aby ji spravil tvář. Skvělé masky, dostatek napětí a slušná pointa. 75% Třetí povídka od Rjúhei Kitamury (Půlnoční vlak). Splatter v katolické škole s posedlými dětmi. Slušné gore, sexy jeptiška. ale opět to kazí nepřesvědčivé herecké výkony a je to poměrně dost přehnané. 60% Čtvrtá povídka je od Davida Sladea ( 30 dní dlouhá noc) a je překvapivě nejslabší. Je černobílá a pojednává o ženě, která se bloumá po chodbách a vidí znetvořené lidi. Opět slušné masky, ale velmi nezáživné a poměrně nudné. 50% Pátá povídka je od Micka Garrisse ( Sleepwalkers) naháněčka v prostorách nemocnice, kde psychopat jde po malém chlapci, který zároveň vidí mrtvé. Zřejmě druhá nejlepší povídka s dostatkem napětí a porcí násilí. 65% Ve výsledku spíš zklamání. Rozhodně potěší Gore, které se objevuje takřka v každé povídce, ale je to velmi špatně a nepřesvědčivě zahráno a background story taky za moc nestojí. Dalo se, ale vzhledem k výběru režisérům se z toho dalo vytřískat víc. 60% (21.06.2019)

Ze všech povídkových horrorových filmů, kterých jsem viděl už spoustu, je tenhle určitě v nadprůměru. Příběhy mají slušné tempo a ani jeden není vyloženě slabý. Jen ten propojovací (The Projectionist, režie i scénář Garris), s mihnuvším se Rourkem, je úplně zbytečný, ale to tak bývá u povídkových filmů vždycky. 1(The Thing In The Woods, režie i scénář Brugués): Začíná se na nevážnou notu, hororová parodie/komedie, ale s několika hezkými momenty (třeba "rozštěp" hlavy) a obsahem dost členitým i bohatým na celovečerák. Kombinace slasheru a invaze parazitického šmejdu z vesmíru, to můžu. 2(Mirari, režie Dante): Slušná psychárna, vhodná ke zhlédnutí před plastickou operací obličeje. Kdo by při ní nevzpomněl na Dentistu? 3(Mashit, režie Kitamura): Můj oblíbený japonský zběsilec tentokrát ne snad přímo zklamal, ale nenaplnil moje očekávání. Že by léčba dětského traumatu scénáristky z pobytu v katolické internátní škole? Nebo vyřizování si účtů s neoblíbenou katolickou církví? Chaotické, nepřesvědčivé, trikově slabé. Ale šukačka kněze s jeptiškou pobavila. 4(This Way To Egress, režie Slade): Černobílá cronenbergovská psychedelie, asi nejhorrorovější povídka z celého filmu, s temnou a hutnou atmosférou, kterou bohužel kazí dva otravní fakani. 5(Dead, režie i scénář Garris): Nevěřte mrtvým, i kdyby to byla vaše matka. Tedy pokud chcete zůstat naživu. Obsah drsný, ale natočeno přitom vcelku decentně, ve stylu softhorrorů pro mládež. (27.01.2023)