Pro pár dolarů navíc

Díky vyššímu rozpočtu mohl Leone předvést svůj styl v plné parádě. Pracizně gradované duely, střídání velkých celků s ještě většími detaily, přehnané násilí, fraškovitý humor, rovnoprávnost obrazu a hudby, výsměch "čistým" americkým westernům. Také díky dvěma neodolatelným lovcům lidí (jaký paradox) jde o nejvyváženější díl "dolarové" trilogie (označení si ve skutečnosti vymyslel až americký distributor). Film se oproti Hodnému, zlému a ošklivému tak často nezastavuje, aby se opájel vlastní velkolepostí. Na druhou stranu v něm ale chybí scéna, jejíž velikost by brala slova i dech. 85% Zajímavé komentáře: Gemini, salahadin, Molir (20.05.2005)

Ještě lepší než první díl této volné trilogie Pro hrst dolarů aneb špagety bez kečupu. Tentokrát se Clintu Eastwoodovi dostalo společníka, se kterým se setká v poslední části Hodný, zlý a ošklivý. Film je oproti prvnímu značně dynamičtější, scénář ještě propracovanější. Měl bych jen jednu výtku. Na to, že se jedná o tzv. spaghetti western, šetřili tvůrci kečupem. Když někdo dostane tři rány z bezprostřední blízkosti, měla by se asi objevit nějaká ta krev. Tady jen herec předvede teatrální gesto, rozhodí rukama a je mrtvý. Ale to nemůže dojem z báječného westernu zkazit. (09.05.2009)

Není to tak dobré jako Hodný, zlý a ošklivý, ale pořád je to skvělý a nadprůměrný film. Kdo ví, třeba ve mě do té páté hvězdičky nakonec nějak dozraje, ale zatím jen solidní čtyři. Typicky Leonovské heroické charaktery, divoký západ divočejší, než jaký by vůbec mohl být, a všechno to dohromady dokonale funguje. Jen už to dokonale funguje poněkolikáté a vždy na stejném principu. Ještěže je to stále tak zábavné. Možná jsem udělal špatně, že se na slavnou Dolarovou trilogii dívám pozpátku... (10.01.2010)

"Nezaslech jsem, co bylo v sázce." "Tvůj život, samozřejmě." ___________ Jedním slovem: legendární. Sergio zde prosazuje svůj mimořádný talent vytvořit z banálně triviálních zápletek nesmírně poutavý (až fraškovitě humorný) příběh nejen pro maskulinní osazenstvo, a Clint Eastwood zase ukazuje, že pokud si na scénu vezme svý milovaný zelený pončo a do huby strčí doutník přes kterej cedí jednu cynickou hlášku za druhou, tak posléze onen zážitek fakt stojí za to.... Morriconeho hudba jako vždy excelentní. (22.02.2020)

Leone opustil vyprahlé komorní prostředí jedné malé vesničky a daleko nechal i onoho bezejmenného nemluvného osamělého hrdinu, který přesně ví, co dělá a co chce. V Pro pár dolarů navíc totiž po Clintově boku celou dobu někdo stojí, někdo, jehož dovednosti a schopnosti našeho pistolníka uvrhují do stínu (promiň, Clinte). Fanoušci to budou považovat za rouhání, jenže zatímco v prvním dílu Joe / Yankee / Monco / jakkoliv-ho-nazývat-chcete působil dojmem nedostižitelného nepochopitelného drsňáka, který je vždy deset kroků před svými nepřáteli, na velkém a ještě složitějším jevišti druhého dílu vyplula na povrch jeho nezkušenost, nedočkavost a někdy i naivita. Kdo ví, jestli by mu všichni ti banditi nenatrhli p... ončo, kdyby ho plukovník požvykující dýmku neusměrňoval a nepředvídal jednání všech postaviček včetně našeho hrdiny. Musím říct, že v tomhle mě scénárista druhého dílu trilogie trochu zklamal, cítila jsem se, jako kdyby mi někdo sebral všechny mé ideály o muži v ponču a klobouku, který mezi zuby svírá doutník. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem si myslela, že to bude "jen" za čtyři hvězdičky, přišla závěrečná přestřelka s hrajícími hodinkami, která za pekelně dobrého doprovodu Ennia Morriconeho naprosto zastínila všechny kulky vypálené v Pro hrst dolarů. A tak to má být. "Deset tisíc, dvanáct tisíc, patnáct, šestnáct, sedmnáct, dvacet dva. Dvacet dva? ... Dvacet sedm." (28.05.2009)