Pásky z Nagana

Velmi dobře natočený příspěvek k dějinám nacionalismu a současně zdařilý pokus o obnovení staré polemiky o smyslu českých dějin... ___ Á propos: Říká se, že si většina pamětníků vybaví, kde byli a co dělali, když se hrálo finále. U mě tomu tak není. Já si živě vybavuji jen to páteční ráno, kdy se konalo utkání Česko-Finsko. V sedm hodin nám začalo vyučování strojírenské technologie, avšak již od prvních minut byl v žactvu cítit podivný neklid, který byl umocněn přítomností černobílého přenosného televizoru Tesla Merkur na první lavici prostřední řady... Tento přijímač žluté barvy přinesl kdosi ze spolužáků v naivní víře, že se podaří přesvědčit přísného vyučujícího, aby dal přednost hokeji před nudným výkladem o diagramu Fe-Fe3C. O tom, že se tehdy v české společnosti dělo cosi výjimečného, svědčí i to, že jindy neústupný a neoblomný učitel podmíněně souhlasil! Onou podmínkou pak bylo, že se budeme koukat až od druhé třetiny (což bylo doslova za pár minut) a do té doby rychle něco probereme... Všechny další zápasy mám v mlhách; jen jedno vím jistě: U dalších zápasů to už bylo bez podmínek (a na velké barevné obrazovce)... No a pak si pamatuju především pozvracené ulice, českou renesanci alkoholismu a všudypřítomnou kampaň "Hašek na Hrad", ze které jsme si tehdy dělali legraci a na kterou dnes se závistí vzpomínáme... (28.03.2018)

Svoboda (který z ovládané země utekl za snem hrát NHL) je Freedom. Tak se v překladu jmenuje střelec zlatého gólu na turnaji století a po odhalení žasne nejen novinář Tal Pinchevsky. Je to další střípek k dokonalosti někdejšího českého hokejového zázraku. Turnaj o otloukáncích z východního bloku, o národní hrdosti, pospolitosti, na který se nezapomíná. Úspěchu party okolo kapitána Vladimíra Růžičky se je tak něco nevyrovná, napadá mě památný výkon české fotbalové reprezentace z Eura 2004 s Nizozemskem, které vedlo už 2:0, ale Nedvěd, Koller, Rosický, Poborský a další výsledek otočili. A samozřejmě dvě zlaté medaile Ester Ledecké z roku 2018. Hudečkův dokument je velmi svižný, myšlenkově bohatý a pestrý, navrch s dosud nepublikovanými záběry. Nostalgie je mocná. (28.03.2018)

Samozřejmě, že to je lepší než 95 % českých dokumentů - bylo by překvapivé, kdyby nebylo. Hudečkovi a Vansovi patří každopádně respekt. Rozhodli se dát do 73 minut celé socio-politické pozadí Nagana, což určitě vyžadovalo pořádnou akrobacii s nůžkama. Neobešlo se to bez obětí - Na začátku je prominentně představený hokejista Svoboda, aby pak o něm hodinu nepadla ani zmínka. Pozornost přeskakuje z jedné postavy na druhou a je jich hodně - většinu času jsem nevěděl, kdo je kdo, nicméně sestaveno to je natolik intuitivně, že jsem vždycky přesně chápal, kde jsem. Pro lidi, kteří cítí k Naganu jakékoliv emoce, to bude pravděpodobně maximální zážitek a pro Američany neznalé české historie vzrušující pohádka se šťastným koncem, přitom ne zvlášť patetická. 4 a 1/2 (28.02.2018)

Před pár lety jsem ve spalujícím létě pospíchal na pivo do lokálu u nás v ulici. Uvnitř, v takové malé zastrčené místnosti, do které se nám nikdy moc nechtělo, seděl hlouček lidí. Dřív, než jsem se tam stačil podívat, jsem od přítomných věděl, kdo tam je. Jágr se Svobodou. V tu chvíli mi to všechno najelo. Život na Moravě, nový elektronický budík značky Philips nařízený každý den na brzké ranní vstávání, osmá třída základky, narvaná učebna chemie s televizí, semifinále s Kanadou u kterého jsme bouchali do stolů a řvali, euforie jako blázen, teletext, BBV, finále a můj brečící otec. Dost se toho od té doby změnilo a možná jsem si to jenom dlouho nepřiznal, ale tohle jsou jedny z nejzásadnějších vzpomínek na mé dětství. A Ondřej Hudeček je dokázal přivolat zpátky. I patos má v životě své místo. A někdy stačí jen patnáct sekund mlčet, přesně jak to říkal Robert Záruba. (01.03.2018)

Záhada vysraného puku japonského hokejisty Hanemiro Stolici se stala obrovskou kauzou. Byly jím vstřeleny všechny české góly v Naganu. A to je nepřípustné. O dvacet let později sportovní komise rozhodla o odebrání titulu olympijským mistrům a česká hokejová reprezentace už nepřepsala dějiny. Titul bude s konečnou platností přiřknut Japoncům, nebo Rusům, pokud ovšem tehdejší ruský tým přistoupí na opakované finále, ale tentokrát s Japonci. Podmínkou ale je, aby se na rozhodující zápas dostavil ruský tým ve stejném složení jako z roku 1998. Náhradníky musí být Charlamov s Makarovem. Copak o to, k Makarovovi stačí bagrem udělat cestu skrz vypité flašky s ruskou vodkou, horší je to s kosterním nálezem Charlamova, ale nějak to půjde. Těsně před zápasem Japonci chtějí být fér a přepouštějí finále českým hochům z Nagana. Aktivní je z nich už jenom Jágr, ale přemluví ostatní tehdejší spoluhráče spolu s Michalem Davidem, který mezitím už skládá vítězný song pod názvem Největší z naganských nálezů a ztrát a novou verzi Céčka, sbírá céčka pod trefným názvem Tituly, sbíráme tituly, který pak společně zazpívají na Staromáku cikánským metařům. Nikdo jiný už nepřijde. Rusko v plné síle vyjíždí na led. Spoléhá se na opory Bureho a Jašina. Jako by za těch dvacet let nezestárli ani o den, dokonce na Bureho z hlediště mává i Anna Kurnikovová, která mateřské povinnosti předala Enriqueovi, aby si i ona připomněla dobu, kdy o její zemljanku zápolil Bure s Fedorovem. Naši jsou oslabeni o Petra Svobodu, který je na hormonech, úspěšně absolvoval změnu pohlaví a v současnosti moderuje zprávy na Nově, a také o Čechmánka, tomu sice prezident na poslední chvíli udělil prezidentskou milost, měl být popraven po opětovném zavedení trestu smrti, nicméně zápas může sledovat jen z lavičky. První třetina končí, prohráváme 10:0. Dál už nikdo z českého týmu nechce hrát. Titul má Rusko. Má smysl pro fair play, titulu se vzdává, předává jej Japoncům. Japonci jsou zaskočeni, předávají titul zemi, kde se hokej nehraje. Titul má Ghana. Ghana titul nechce a přeposílá ho fotbalové Spartě. Sparta se leká titulu, přeposílá jej amatérskému hokejovému klubu HC Kostomlaty. Titul z Nagana mají Kostomlaty. To je celé. 5/10 (06.03.2018)