Zabil jsem Einsteina, pánové...

Nevtipná fantasmagorie, která mě strašně nebavila, skoro až otravovala. Zvláštní, jak debilní může být něco s tak skvělým obsazením, ale je to prostě tak. Kdyby totéž natočil někdo dneska se současnými herci, všichni by to strhali, ale u 50 let starého filmu to nikdo neřeší. Lipský rozhodně natočil lepší věci. (17.11.2022)

Oldřich Lipský se do dějin české kinematografie zapsal neskonale unikátními filmy, triky, které zvládal ukočírovat před půl stoletím, skvěle fungují na diváka i dnes. U díla, na které jsem se dlouho chystal, se ale nemůžu ubránit pocitu, že je již mírně překombinované a pozoruhodná zápletka tady člověka neodpálí tak, jako třeba v bezchybném Happy endu. (15.12.2021)

Skvělé technické a technologické nápady plus mám pocit nikdy nijak dál nikde zpracovaná myšlenka, že i kdybychom se vrátili do minulosti, abychom změnili chod dějin, k ničemu to nebude, neb a/ o tom nikdo, ale fakt nikdo nebude vědět, že k nějaké změně došlo, za b/ místo hrůzy jednoho typu se objeví hrůza jiného typu a jede se dál. Ale film klopýtá příběhově, po přesunu do Prahy vlastně není o co hrát, a tak jen čekáme, kdy už konečně a jestli vůbec toho Einsteina zpacifikují, k čemuž vede úmorná a nijak vtipná cesta. (14.02.2019)

Vyskytuje-li se ve filmu výkvět českých herců a zajímavý nápad, už ani není potřeba gejzíru třeskutého humoru, přesto jsem se bavil náramně. Už jenom proto, že sebevíce banální hláška z úst Jany Brejchové je kouzelná. Zobrazení budoucnosti a technické možnosti s tím související jsou tady ve srovnání třeba s pozdějšími Návštěvníky poměrně krotké, ale na škodu to nijak není. Cestování časem a absurdity z toho plynoucí jsou bez problémů k chápání a ústřední téma pádu lustru je nosné a únosné překvapivě až do konce. Kulisy staré Prahy jsou příjemné jako vždy a Janě Brejchové to slušelo jak v secesních kostýmech, tak i v těch futuristických. Závěr sice nutí k zamyšlení, ale protože ještě naplno nepropukla normalizace, není zde nutný morální apel jako v pozdějších podobných filmech. Už jenom proto není fér srovnávání s Kostkovým čajem. (20.11.2008)

Mezi Lipského komediemi lze Einsteina zařadit mezi méně známé a méně reprízované kousky, tento je navíc z různých stran přijímán poněkud rozporuplně, ne snad kvůli své odvážnosti v rámci odhalených scén, ale spíše kvůli ne úplně zdařilé adaptaci, což způsobilo hlavně nucené okleštění scénáře a nedostatky se projevují především ze začátku, během dlouhého úvodu, při němž se "jede na vážno". Tato satirická komedie ale ve svém základu není úplně hloupá, jednak nastiňuje myšlenku, že historii jde nakonec stejně nejsnáze změnit nenásilnou cestou a v závěru také ukazuje, že fyzika není vlastně jediným nepřítelem lidstva. Rozhodně bych film neobviňoval z nedostatku zábavnosti, ne že bych byl nějakým obdivovatelem ženských vousů, to vůbec, ale během hodinky a půl jsem se zasmál několikrát, ať už raketě při Prodané nevěstě, setkání Franze Berga s vlastním otcem nebo řešení relativity s Růženou u plotny. Excelují zde nádherná Jana Brejchová a Iva Janžurová, Petr Čepek v roli Einsteina nebo Josef Hlinomaz jako policejní velitel. (26.03.2012)