Ženská na vrcholu

Tak tohle byl opravdu vrchol: nevkusu. Ne, nezasmál jsem se. Ano, snažil jsem se pochopit, proč to nejde. Česká romantická komedie je v nehorázné křeči. Na bizarním vrcholu je spíš režisérka a scénáristka Lenka Kny, která předvádí zoufalý sled divných scén. Jejich část ještě dává docela smysl. Anna Polívková, majitelka pražské biokavárny, se nechá přemluvit, aby na Vánoce se synem (tatínek samozřejmě chybí) vyrazili do Tater. Doma zůstává její starostlivá matka, otec-psychiatr a teta, která vlastní kliniku plastické chirurgie. Neustále se k téhle trojce – a pak i čtyřce (!) – vracíme, a zatímco oni zdobí stromeček nebo dumají, zda za dcerou (ochranitelsky) nevyrazit, my přemýšlíme, proč tahle linie nikam nesměřuje. Ač jsou Polívka nebo Preissová docela fajn, tahle část je totálně mimo. Ale zpět na hory. Shodou (pitomé) náhody se matka (která se těší na masáže a litry šampaňského) se synkem ocitají v horské chatě Samota, které velí nerudný záchranář Martin Dejdar se svou dcerkou, které pravidelně navštěvuje sukničkářský bratr. No, jak tohle asi dopadne? Slovenské pohoří, které obývají prakticky samí Češi, je krásné, ale tvůrci z něho moc nevyždímají. Raději nám ukazují střet bioveganky s horským křupanem, který raději konzervy a špek, opatrné matky s dobrodruhem (po konfliktu je vždy klid, jakoby se nic nestalo), a když pak Dejdar zničehonic vezme do ruky saxofon a vypálí romantickou melodii, Polívková ztuhne a evidentně zvlhne. A otočí. Vážně! A divák se tak může „těšit“ na momenty, kdy se dosud zahořklý Dejdar snaží působit svůdně. To je další bizár. Polívková hrát umí, ale tady jen drmolí nesmyslné věty nebo se ztrácí v lese, ve kterém panikaří a objímá stromy. Několik momentů ještě aspoň trochu funguje, celek je ovšem k pláči. Něco mezi jednou a dvěma hvězdami. (04.08.2020)

Bál jsem se filmu v duchu prvního Špindlu a realita je bohužel mnohem horší. Nezajímavé postavy a herci. Film podle americké šablony, ale z amerických vzorů si bere jen to nejhorší. Když se ve filmu objeví náznak situační komiky (ty momenty jsou všehovšudy tři), je to jak požehnání. A tak (např.) vtípek, kdy se Bolek rozhodne jet radši do tater než trávit Vánoce s exšvagrem, zapůsobí jako vtipný vybroušený diamant. Posledních deset minut ale snad natočil někdo jiný. Sice to není žádná pecka, ale dává to smysl, dá se chápat chování postav, zazní tématicky ladění česká hudba (místo nějaké cizí nic neříkající sračky). A scénky v titulkách jsou dokonce stokrát lepší než vše, co bylo k vidění ve filmu samotném. (04.05.2020)

Opsaný příběh na šablonu typu - dáme dohromady sévérázného nabručeného drsňáka z hor a biomatku z Prahy. Téměř bez vtipu, děj v Praze totálně mimo, mlácení prázdné slámy. Na závěr samozřejmě odhalení nitra, prozření, mezitím si vnutily páry své vidění světa aby zjistily, jak je to fajn. Prostě klišé, očekávaný děj, nuda. (28.11.2020)

Není to úplná tragédie, jak by se mohlo z hodnocení zdát, ale není to film do kina nebo na osmou večer. Je to film, u kterého můžete dřímat, žehlit, prát, vařit, souložit, projíždět internet, zkrátka a dobře film jako kulisa pro jinou činnost. Povedlo se toho jen velmi málo, za to trapnosti a hluchých míst je zbytečně mnoho. (29.08.2020)

Díval jsem se, jen protože to babička hrozně chtěla vidět. Byla nakonec hodně zklamaná, a když zbývala půlhodina, tak usnula. Vůbec se nezasmála a já taky ne. Prostě tohle mě utvrzuje v tom, proč nemít rád český filmy. Nápad je nijaký, jasný postup, nuda, žádné vtipy a Martin Dejdar si hraje na borce, ale vůbec mu to nejde. Vůbec jsem nepochopil, proč Polívková skončila s tím, se kterým skončila. To mně připadalo praštěný a úroveň se rapidně ještě snížila. VYHODNOCENÍ: ŽENSKÁ NA DNĚ (09.08.2020)