Paroží

Scott Cooper mě s jeho Hostiles odrovnal na plné čáře, a tak jsem v koutku duše doufal, že tomu nebude jinak i u jeho odvážného hororového kroku Antlers. Zázrak se ale bohužel nekoná a ačkoliv bych si strašně přál, aby to vyšlo, nejde hodnotit víc jak dvěma hvězdami. Už od začátku jde vidět, že film nemá ambice být trhákem roku a je jednodušší téměř ve všech ohledech - 3 postavy, 3 lokace, jedno občasné monstrum a o nějakém konstantním strašení či hutné a neúprosné hororové atmosféře se mluvit taky nedá. Film má v základu hodinový úvod, u kterého divák jen čeká na ono závěrečně vyvrcholení a finální jatka, ale paradoxně tam, kde by měl film excelovat, působí nejvíc komicky, uspěchaně, neoriginálně až směšně a celé předchozí snažení úplně zazdí. Nehledě na to, že celý koncept monstra se zde vůbec nerozebírá a my se nedozvíme ani základní odpovědi že CO a PROČ se zde vlastně událo. Režisérský přešlap a kino omyl, který se naštěstí v sále dá bez újmy přežít, ale doma bych u Antlers asi do konce nevydržel. Za týden o něm nevím. (02.11.2021)

Můj oblíbený režisér Scott Cooper pokračuje v zobrazování odvrácené tváře Ameriky. Po pensylvánských  ocelářských dělnících a buranských horalech z "Pryč od pece" se přesunul mezi socky v odlehlé oblasti Oregonu, kde straší nasraný indiánský bubák, kterému už leze krkem devastace přírody i mezilidských vztahů - a činí tak pro diváka velice uspokojivým (tedy přiměřeně napínavým, strašidelným a lekavým) způsobem. Prostředí všeobecného úpadku i ponurá atmosféra jsou zachyceny na jedničku a kvalitní kamera i zvuk na tom mají nemalou zásluhu, stejně jako všeobecně kvalitní herecké výkony. Jen dodám, že Graham Greene mi udělá radost vždycky a na další Cooperův snímek už se těším! (07.11.2021)

Když vám tátu v oregonské šachtě vyprcá lidožravý jelen, mámě to parohy nenasadí a impetigo bude váš nejmenší problém. Je to poměrně vleklá kalvárie plná behaviorálního kokotismu, dost připomínající nedávný Švédský trek, ovšem kalvárie, disponující rozkokošně bezútěšnou atmosférou ponuré industriální prdele, obývané výhradně divnými traumatizovanými individui a mentálně retardovanými dětmi, s docela mile hnusným finálním paroháčem a nádherně od přirození neparanormálně zmutovaným starším bráškou, kterého musela máma dozajista dlouze a bolestivě potrácet. (19.12.2021)

Scott Cooper potěšil dramaty Pryč od pece nebo Nepřátelé, v obou případech trpělivými kousky, kdy se nám postavy postupně dostávaly pod kůži a začaly jsme nad nimi přemýšlet. Žánrů zkusil víc a se všemi si poměrně slušně poradil. Tady (komorní mysteriózní horor) se mi dostala pod kůži tak akorát nedochucená nuda. Industriální Oregon, depresivní prostředí, nějaké to trauma snad v každé druhé rodině. A do toho žák základní školy, na kterém učitelka zpozoruje náznaky týrání. Brácha je šerif, tak by se to mohlo snadno vyřešit. Jenže spíš vypustí z jeho opuštěného domu „cosi“. Emoce chybí, dramatické linky nefungují. Lekačky by si sedly, kdyby mi bylo třeba čtrnáct. Což už ale dávno není. Navíc titulní bubák vychází z folklórních mýtů domorodých kmenů a to mě nějak neba. Stejně jako zoufalá absence atmosféry. Dvě až tři hvězdy, tentokrát jdu níž. Na poměry výše zmíněného režiséra je to prostě málo. (27.12.2021)

Ve stínu Duny, Bonda a kupy Marvelovek vychází nenápadný horor Paroží, o kterém se nikde nepíše a nikdo o něm nemluví. Velká škoda! Takovéto poctivé horory se dnes už netočí. A možná žánr "horor", pod kterým si už většinou představím laciné strašení a lekačky, stále dokola omílané a otřepané zombie, upíry, vlkodlaky, duchy, démony vrahy v maskách... Žánr horor zkrátka film Paroží, krom propůjčení zřejmých prvků, dostatečně nevystihuje. Titulní monstrum, chcete-li bytost, z dávné mytologie severoamerických indiánů působí svěže a originálně. Tvůrci dokonce i s patřičnou úctou přistupovali k původu mýtu a drželi se jeho pravidel, sem tam přidali nějakou tu inovaci/referenci. Daná látka si o zfilmování si vyloženě říkala. Tak na co všichni čekali? Nakonec jsme ale se dočkali. Rozhodně ale nečekejte bezhlavé řádění monster. Zde se jedná o pomalé psycho drama stavíc na týraní dětí, jejich rozvrácené psychice, beznaději a následcích. To vše je zasazeno do věčně mlhou zahaleného upadajícího poloprázdného městečka uprostřed hlubokých lesů na úpatí hor v podzimním období. Zkrátka hutná depresivní atmosféra by se dala krájet a bezvýchodnost situace směřuje k nevyhnutelnému závěrečnému střetu. U filmů tohoto typu většinou platí, že "méně je více". To platí pro monstrum, které po vzoru žraloka z Čelistí vidíme jen okrajově. Když se konečně ukáže, je ještě nechutnější a ohavnější, než jste si přáli. Ztvárnění a design zkrátka čirá radost. Jenže zde to naneštěstí tvůrci s "méně" více přehnali a konec tak nějak bez tváře vyšumí. (Kdo viděl, pochopí dvojsmysl „bez tváře“ - to byla ovšem geniální hnusárna.) Objektivně tedy 4*, jelikož jsem ale vyloženě cílovka a chci více stejného/podobného, dovolím si přilepšit. Také proto, že Paroží si zkrátka zaslouží pozornost a i den po shlédnutí ve mně rezonuje ta tíživá atmosféra. S loňským o chlup lepším, ovšem ve stejném duchu se nesoucím, Pod vodou, má FOX, pardon Disney, velmi slušně našlápnuto k antologické sérii založené na mytologických a kryptozoologických tvorech. No jo, jenže to by ale musel na ty filmy chodit taky někdo jinej, než jen já... (29.10.2021)