Duna

Dino de Laurentis se asi musel v hrobě protáčet, jestli viděl, do čeho jeho dcera vrazila ty svoje miliony. Lynchova verze je těžko stravitelná, je to nekoncepční blábol, který vůbec nevystihuje ducha geniální předlohy, utápí se v nepodstatných blbostech a důležité věci bere zkratkovitě. Ale jsou tu i skvělé momenty. Vynikající je scéna, kdy Muad´Dib pozře živou vodu, tady Lynch naplno rozehrál svoji obrazovou fantazii. Absolutorium také zasluhuje Brian Eno za působivý ústřední hudební motiv Prophecy Theme. Jinak ale nebrat, protože tohle není hodno odkazu Franka Herberta. Nenápadná TV minisérie z roku 2000 je o několik řádů výše. (19.10.2003)

Lynchovu Dunu z r. 1984 som prvý raz v živote videl až pár mesiacov po Villeneuveovej Dune z r. 2021 a... no... ako to povedať. Snažím sa. Fakt sa snažím. Jednak nájsť správne slová a jednak vcítiť sa do kože tvorcov, ktorí v temných 80. rokoch museli vynaložiť všetko úsilie, talent, snahu, nápady (a rozpočet), aby zhmotnili mimoriadne náročný Herbertov sci-fi svet. A... nepodarilo sa im to. Bolo to hrozné. Ale je to také bizarné, absurdné, kuriózne a pritiahnuté za vlasy, že ma to svojím zvrhlým spôsobom bavilo. Každopádne úprimne a bez hanby závidím každému, kto je schopný vnímať toto čudo ako vážne sci-fi a nie ako komédiu. Chápem. Všetko starne. Aj triky. Masky. Efekty. My. Ale to, čo predvádza Lynchova Duna, je fakt až niekde za hranicou nechcenej paródie. Kostýmy, triky atď., to všetko je hororové. Z hercov sa mi nepáčil nikto (najhorší bol asi Patrick Stewart). Okrem toho sa jedná o jeden z najukážkovejších prepadákov daného desaťročia. A treba dodať, že zaslúžene. Lynch nie je zlý režisér. Vlastne je to kultový režisér. Na adaptáciu Duny sa však extrémne nehodil. Udiera to do očí najmä v porovnaní s Villeneuveovou mrazivou víziou. Tá o pár desaťročí neskôr pochopiteľne tiež zostarne. No kožu jej pravdepodobne zachráni realistický prístup. Lynchovu víziu nezachráni pravdepodobne nič. Už veľmi, veľmi dlho som na nijaký film tak dlho v kuse bezmocne nevyvaľoval oči, ako na tento. (23.01.2022)

Moje první setkání s tvorbou pana režiséra Davida Lynche se událo v době, kdy jsem byl víc jak o polovinu mladší než Paul Atreides, a světe div se, přes celkovou rozvleklost a náročnost se mi ten film líbil a navnadil mne k přečtení Herbertovy ságy. I když přiznávám, že vhodnost Lynchova osobitého pojetí tohoto filmu je přinejmenším diskutabilní. (12.11.2007)

V rovnakom období, ako bola natočená originál “Duna”, spatrilo svetlo sveta už tretie pokračovanie “Star Wars”. No a ten rozdiel medzi oboma snímkami v rámci žánru je tak extrémne markantný, až mi je Lyncha úprimne ľúto a človek sa tak nejak cíti trápne zato, načo sa musel 35 minút pozerať. Nech už sa pokúšal o čokoľvek, toto je vhodné akurát tak pre absolútneho našinca, ktorý je v jeho prípade ochotný stolerovať, či dokonca velebiť čokoľvek, načo len siahol. Nie, díky. (06.06.2024)

Od Davida Lynche skutečně přežiju s čistou kůži jenom Sloního muže, a to jsem si myslel, že Duna by taky nemusel být žádný problém. Byl. Už když si vzpomenu na ty souboje, to zpracování (krom toho že příběh planety Arakis zfilmovat prostě nejde) se mi taky nemůže z palice vymazat fakt, že ten mini-seriál co jsem tehdá viděl v televizi mě bavil daleko víc, neměl ten Lynchovskej původ. Pravda je, že ten film je zase, jako obvykle, zvláštní, ale rozhodně na něm není nic natolik zajímavého, že by stálo za to to dokoukat, nedejbože si pustit speciální přestříhodinovou verzi. To bych asi upad do bezvědomí a probral se na planetě s halucinogením kořením. Tak nějak mi došlo, že halucinogení planeta je pro Lynche jako stvořená...Ten příběh má myšlenku a tenhle film je trikově tak nějak, na jednu stranu geniálně, na druhou stranu hrozně dementně ztvárněný. Chtěl jsem to vidět, a tak jsem se dočkal, každopádně vím, že když Dunu, tak hlavně knížku, nebo něco, co dokáže alespoň příběh knihy rozvrhnout do přijatelnější podoby a ne tolik umělecké jako to Lynch udělal s tímto kusem. (12.10.2009)