Nelítostný souboj

První film, kde měli De Niro a Pacino společnou scénu (první film, kde spolu hráli, aniž by se setkali, byl Kmotr 2). Navíc je tu mnoho dalších skvělých herců (ale nejraději mám stejně Ala: nejlepší je scéna s televizorem). Film si přes značnou délku drží pořád napětí a je korunován brilantní a dlouhou přestřelkou v ulicích LA. I když film byl asi stejně natočen především kvůli té společné scéně. (27.07.2003)

Nádherný. Božský. Úžasný. Miluju tyhle filmy "muž proti muži" a Heat je jeden z nejlepších. Těžko si vybrat, komu máte fandit, v dlouhé řadě podobných filmů tenhle vyniká tím, že tu proti sobě nestojí jednoduše dobro a zlo, ale prostě jen dva chlapi, kteří k sobě navzájem chovají maximální úctu a respekt. Na jedné straně je tu polda, který zahodil všechno dobré ve svém životě kvůli své práci a osobní život se mu rozpadá (jeho vinou) pod rukama. Můj život je katastrofa. Moje nevlasní dcera je na dně, protože její táta je kretén. Mám manželku... manželství se nám rozpadá. Moje třetí. A to proto, že trávím všechen svůj čas pronásledováním chlapů jako jste vy. To je můj život. Na té druhé je tu pak zloděj, který v jisté ženě konečně našel smysl života a po bankovní loupeži chce všeho navždy nechat. Už sám nevím, co dělám. Vím, že je život krátký, každá vteřina je drahá. Chceš odejít? Odejdi... sama. Nebo se sama rozhodni, že se mnou chceš zůstat. Já jen vím, že pro mě nemá cenu nikam chodit, pokud budu sám... bez tebe. Zatímco toho prvního vystihují slova jako poctivý, hodný, výbušný workoholik, jemuž život utíká každou sekundou pryč, toho druhého můžeme charakterizovat jako empatického, pomstychtivého sympaťáka, který pro své blízké udělá cokoliv. Ale vyhrát může jen jeden. A tak proti sobě naši hrdinové stojí v závěrečné scéně tváří v tvář a já po nějakém roce jsem zase u filmu cítím, jak mi buší srdce. Hluk přistávajících a odlétajích letadel, rychlé přechody mezi světlem a tmou, gradující hudba a k tomu dva muži na pokraji svých možností... neuvěřitelný. (03.10.2007)

Představuju si tu chemii mezi párem. Když Kirsten Dunst líbá Spider-mana, který je hlavou vzhůru a ta scéna má kurva šťávu. Jenže jsem ještě nezažil, když se smíchá chemie mezi dvěma chlapy a já si řeknu: Kurva to je neskutečnej vodvaz. Protože on to skutečně vodvaz je. Al Pacino a Robert De Niro je dost možná nejcharismatičtější dvojka, co se ve světě filmu kdy proti sobě objevila. Scény, kdy spolu sedí na kafi a klábosí o smyslu života a následně v další scéně proti sobě jdou na ostří hran. To mě dokáže oddělat. Krom toho tenhle film obsahuje přesně ten typ akčních scén, které já osobně vyhledávám. Realita a skutečnost. Během akční scény sestřelí řidiče auta. Auto nekontrolovatelně jede po silnici. Asi by se dal očekávat brutální náraz, tisíc otoček, milión výbuchů a kopa mrtvých těl. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Brutální je na těch scénách hlavně fakt, že jsou skutečně brutální. A to ve všech ohledech, ale kladou značný důkaz na realitu. Nelítostný souboj je velký film. Velký jmény, velký akcí, velký příběhem, který se nerodí každým dnem. Michael Mann to zase zařídil, představil mi tříhodinový opus, který jsem mu žral. Žral jsem mu to v sedě, v pololehu, i za jízdy na rotopedu a všecko uběhlo tak rychle, že jsem nestačil zavřít oči. (25.01.2010)

Jsem rád, když se mi některý film líbí. Je mi strašně příjemně, když mne některý nadchne. A je mi nádherně, pokud mě nějaký ohromí. A tak se stalo v případě "Nelítostného souboje". Al Pacino a Robert De Niro, dva Italoameričané, dvě hvězdy stříbrného plátna a dvě ikony (nejen) 70. let. Jeden hraje poldu, druhý gangstera. Stejně možná trochu podezřívám autory scénáře, že film je pokusem dát proti sobě v jednom filmu Serpica a Noodlese. A to je dobře. Coby protivníci jsou oba absolutně vyrovnaní. Vincent je vynikající policista a určitě ne špatný člověk, přesto je to fanatik do své práce, jejíž se stal obětí a s ním i několik jeho manželství. Neil je chladnokrevný bankovní lupič, na druhou stranu muž, který stojí nohama pevně na zemi a nezabíjí, pokud to není nezbytně nutné. Co se týče herectví - u obou se dalo čekat maximum a taky se tak stalo (i když De Niro neměl paradoxně moc gest na to, aby mohl nějak extra vyniknout). Ovšem i ostatní jsou skvělí, Valem Kilmerem počínaje a Kevinem Gagem konče. Velký dík a možná ten největší patří režiséru Michaelu Mannovi. Již svého "Posledního Mohykána" natočil naprosto perfektně, bez jediné nudné scény. A taky se stalo i v případě tohoto tříhodiňáků. Není to sice nijak moc dynamická podívaná (ale ani neměla být - není to akční film), ovšem na všechno je času dost, všechno se musí pořádně prozkoumat, promyslet a když se začně jednat, stojí to za to. Mohutná přestřelka ve druhé třetině bez hudby, pouze za zvuku kulek - na to se nedá zapomenout. A už vůbec ne na závěrečnou půlhodinu, kterou dokáže Michael Mann vygradovat snad vždycky (včetně "běžeckých" finále). Na závěr jsem měl stažené hrdlo a málem jsem začal tleskat. Ne proto jak to dopadlo (to mi bylo paradoxně i trošku jedno), ale kvůli poctivosti, opravdovosti a chlapskosti snímku. Oživlá 70. léta. Žádné kecy na závěr. Pár výstřelů a šmitec. "Nelítostný souboj" je tříhodinová pocta oldschoolovým 70. letům. (15.06.2008)

Po skončení filmu je mě jasný, že nikdy nebudu lepší zloděj než DeNiro. Nikdy nebudu houževnatější policajt než Al Pacino. Pevně jen doufám, že v životě nikdy nebudu tak osamocen jako oni. Když vyloupím banku nikdy si tak dobře nezastřílím na ulici jako oni. A když jsem viděl DeNira a Al Pacina jak seděli u kávy a povídali si, tak jsem radši přestal chodit na kafe, lepší rozhovor bych už u kafe nikdy nedokázal. Především však nikdy, nikdy nenatočím lepší film než Michael Mann. (05.02.2007)