Poslední Mohykán

Už od úvodních záběrů, když k tomu ještě navíc spustí fantasticky podmanivá hudba, cosi se v člověku jakoby sevře. Skvělá práce s kamerou, vizuálně dokonalé zpracování, výborní herci v čele s úúúúžasným Danielem Day-Lewisem, precizně záporným Wesem Studim a romanticky krásnou Madeleine Stoweovou. A když se k tomu přidá ještě již zmíněná hudba, která by si zasloužila svého Oscara, není pochyb o tom, že tento westernový příběh je vskutku velmi, ale opravdu velmi zdařilý. (03.09.2002)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších romantických filmů - 100 Greatest Romance Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Historicko-romanticko-dobrodružný film a trochu i western v režii Michaela Manna (Nelítostný souboj, Collateral) z období bojů Francouzů, Angličanů a různých indiánských kmenů v Americe. Hezká muzika, pěkné záběry, indiáni... Prostě pohoda, ale žádný zázračný zážitek. Trailer: http://www.csfd.cz/film/6449-posledni-mohykan-last-of-the-mohicans-the/videa/ (27.12.2008)

Parádní Day - Lewis, který opět nezklamal, a jehož herectví mne dokázalo i napočtvrté překvapit, to je první hvězdička. Bezchybný příběh, který se točí okolo několika mocichtivých anglických pánů, kteří jsou ochotni jít za svým vítězstvím při dobývání kontinentu přes mrtvoly - HODNĚ mrtvol -, to je druhá hvězda. Dále pak samozřejmě skvělá režie v podání dnešního mastera digitální kamery Michaela Manna, to je další velké plus, kterého si v případě tohoto snímku nelze nevšimnout. Čtvrtá hvězdička je pak za další vedlejší, uvěřitelně ztvárněné postavy, kultovní hudbu a super akční scény, které byly nastříhány s dokonalou precizností a které se mohou v klidu rovnat moderním podobným sekvencím, ba dokonce mnohé z nich i předčí. Ale... to je všechno! Nevím, jestli jsem čekal ultimátní dobrodružný film, po jehož shlédnutí budu hledat čelist po zemi, ale prostě mi tam něco chybělo... Což je zvláštní, protože stejný pocit jsem měl i z nejnovějšího Mannova snímku Veřejní nepřátelé, i když tam jsem byl alespoň ještě několik minut po závěrečných titulcích ohromen nezapomenutelným zážitkem z kina - který po několika hodinách zmizel. V případě Posledního Mohykána jsem ale po skončení seděl usazený naprosto v klidu, pohoda.... příjemný napínavý film. A tak si říkám, že jsem prostě viděl velmi dobrý dobrodružný snímek s mnoha silnými momenty, k jehož dokonalosti mi ale něco schází. Možná silnější atmosféra... (13.08.2009)

Omlouvám se všem, ale bohužel s těžkým srdcem musím říct, že Poslední Mohykán mnou zůstává nepochopen. Nedokážu říct, zdali je to až moc velkým očekáváním, nebo jen mým subjektivním vhledem, ale jsem trochu zklamaný. Nemůžu říct půl slova proti perfektní kameře a technice. Moc jsem si užíval ty opulentní celky, které v souladu se známým a opěvovaným soundtrackem skutečně tvoří až spirituální prožitek. Po stránce emoční mně však film nechal chladným. To co ostatní nazývají jemná drobnokresba postav, já nazývám slovem banalita. I přes nadprůměrné herecké výkony jsem postavám, až na výjimky, nevěřil jejich pohnutky a nikdy jsem se s nimi emočně nespojil. Nedávám to za vinu scénáři, jako spíš stopáži. Celá fabule mi přišla taková z rychlíku a já si nemůžu pomoct, ale kdyby měl snímek alespoň o půl hodinu navíc výsledek by pro mě byl stravitelnější. Tam kde bych v jiných případech pozérsky přidával body za minimalismus, u Mohýkána přidávat nemůžu, jelikož na mě snímek působí až moc sterilně, abych si ho užil na duchovní rovině. Je mi to tedy strašně moc líto, ale Poslední Mohykán asi bude jeden z těch filmů, kde půjdu proti všeobecnému davu. Nevytýkám mu však jeho kvalitu, ani kvality Michaela Manna jako režiséra. Pro tuto chvíli, ale raději ustoupím a nechám ostatní aby snímek posoudili. Asi to není prostě film pro mě.  Přidám sem však pár filmů, které mi přišli podobné, ale dokázal jsem si je užít víc (Highlander, Poslední Samurai, Dračí srdce, Jestřábí žena). (04.06.2021)

Poslední Mohykán jde proti zavedeným zvyklostem dobrodružného filmu, ať už se jedná o výstavbu děje či jeho vyvrcholení. To samozřejmě prozrazovat nebudu, ale co se týče vývoje postav a příběhu, nestřídá, jak je většinou obvyklé, čistě napínavé a akční pasáže s těmi pozvolnými, ale raději téměř půldruhé hodiny rozvážně dodává hloubku svým postavám a nenápadně rozsévá stopy všudypřítomného napětí, aby v závěrečné čtvrthodině vměstnal všechnu osudovost, romantiku i akci do přímočaré a o to geniálnější pasáže. Cooperova adaptace v žádném případě není dokonalá, ale za závěr by si Mann snad zasloužil nějakou cenu, protože hlavně díky němu má většina diváků pocit, že právě viděla bezchybný film. Jestli je v tomhle filmu něco dokonalé na každý pád, je to soundtrack, jedna z nejlepších hudebních kompozic v historii. (01.08.2006)