Režie:
Václav MatějkaKamera:
Andrej BarlaHudba:
Luboš FišerHrají:
Jana Gýrová, Petr Čepek, Zuzana Kocúriková, Rudolf Jelínek, Tomáš Muchka, Jarmila Krulišová, Josef Somr, Jana Dítětová, Bohuš Záhorský, Jan Vostrčil (více)Obsahy(1)
Václav Matějka se ve svých prvních filmech snažil zkoumat protikladné lidské povahy, s větší či menší urputností hledajících své štěstí. V tomto filmu se dotýká sebenaplnění u lidí, kteří přesáhli třicítku a mají pocit, že život jim uniká mezi prsty. Krize rodinné soudržnosti i morálních hodnot se tu však ozývá dosti tezovitě. Dějová zápletka je vystavěna na kontrastu životních osudů dvou kdysi si blízkých lidí, nyní rozvedených manželů. Zatímco ona, povoláním zdravotní sestra, se lépe adaptuje, on, nespolehlivý a věčně improvizující, marně hledá svůj záchytný bod, dokonce se pokouší vrátit se k bývalé ženě... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Slabé tři hvězdičky. Příběh z počátku normalizace a čistek v orgánech státní správy ukazuje různorodé charaktery lidí počátku 70. let, kdy je opět cítit, že jeden se bojí druhého. Hlavním hrdinou je mladý muž, autor jedné úspěšné knihy, který v době zmíněných čistek dobrovolně odchází dělat do knihkupectví. Provází ho neustálý pocit nenaplněnosti života, který vyústil v mimomanželskou známost a když se zdá, že rozvedené manželství už je skutečnou minulostí, jeho milá se zabije při autonehodě, a náš hrdina se s prosíkem vrací k rodině, aby dělal stejné chyby, je bezradný, nespokojený, bez cíle. Jenže manželka už poznala pravý opak svého manžela, mladého houslaře, člověka radostného a optimistického. Přestože se i ona nějaký čas snažila zachránit vztah k bývalému manželovi, nakonec se utíká k jistotě silného optimisty. - Herecky i scénáristicky nic moc, trochu z toho kouká ještě styl 60. let, trochu ale už na nás dýchá normalizace, která asi nedává možnost filmu více se rozvinout. A nakonec je to takové nijaké, skoro jako ty současná americká konverzační dramata uváděná většinou v našich divadlech... ()
Těžké československé psychologické drama zabývající se mezilidskými vztahy v nelehkých životních situacích. Obtížným životním zkouškám vystavovaný pár tvoří zdravotní sestra Tereza (šarmantní J. Gýrová), matka šestiletého Michala a prodavač knih a neúspěšný spisovatel Slávek Vondra. Výjimečnost snímku spatřuji právě v osobě nespolehlivého, sobeckého a nepříliš charakterního zkrachovalého literáta, jehož postavu neobyčejně zvýraznil svým talentem P. Čepek. Vondrovo konfliktní a hrubé chování a jeho démonický nespoutaný projev právem učinil ze snímku nevšední podívanou. Ve vedlejších rolích se nejvýrazněji jevil jako vždy výborný J. Somr, houslař R. Jelínek či moudrý lékař B. Záhorský. Za zmínku též stojí obsazení herecké skupiny kolem M. Formana v 60.letech (J. Vostrčil, J. Šebánek). Matějkovo drama samotné hodnotým pouze průměrně, neboť kromě palčivého ústředního tematu nenabízí divákovi přiliš emotivních momentů a také jeho tempo se zdá být nepříliš svižné. Nicméně díky ohnivému nepředvídatelnému hereckému výkonu P. Čepka, jedinečné osobnosti československé herecké elity, oceňuji Návraty hvězdou navíc. ()
Za vraty, ty vyrvaný, nevyrovnaný, nemlčí přiváté privátní hodnoty náruče. Lehce se nemaluje narativ slunce, rodinný paprsek, který přesekl, rozvrátil deštivý rebel. Jednou už promočený. Stále a stále skáče do kaluží. A přítomnost průtrže mračen, kterou nosívá, kterou se chlubí, přetrvává, nezastaví. Jen dokládá to, co nebylo, nemůže být. Ve tváři zcizené. Vyzvat sebe na zvraty. ()
,,Život už je někdy takovej, že mine tu pravou chvíli." Režiséra Václava Matějku minula "pravá chvíle" obrovského tvůrčího rozkvětu nové filmové vlny 60. let. Jeho pozdní autorská prvotina Nahota (1970) mne ale nesmírně zaujala a měla pro mne prakticky všechno, co od vynikajícího a působivého psychologického dramatu očekávám. V Návratech na svůj debut Matějka navazuje nejen obsazením Petra Čepka do hlavní role a výběrem hudebního skladatele, ale i řadou výrazných motivů návratu a opětovného odloučení v životě hlavní mužské postavy. Příběh muže, který se po nehodě své mladé partnerky vrací ke své bývalé ženě, nabízí spoustu působivých scén, v dramatické či jindy poetické atmosféře podtržené právě Fišerovou hudbou. Přesto mne Návraty zdaleka neoslovily tolik, jako Matějkův zmiňovaný debut a nepřipadají mi ničím osobité, výjimečné. Možná proto, že zde se již z intimní roviny často přechází i do roviny celospolečenské, která se ve filmu snaží na počátku normalizace zachytit jakási "morální selhání" lidí zúčastněných na Pražském jaru '68. Byť film tak činí bez tlačení na pílu v podobě násilného propagování ideologie a zaměřuje se na psychologii protagonistů, celý tenhle aspekt příběhu klouže hodně po povrchu a příliš mne neoslovil. Co mne naopak vedle hudby Luboše Fišera hodně oslovilo, byla pravidelná povídání mladé sestřičky se starým, životem zkušeným doktorem v podání Bohouška Záhorského. 60% ()
Normalizační návrat k osvědčeným hodnotám aneb Soudruzi, intelektuální rozkolísanost u nás nemá místo. 1) Rozvláčný pokus o psychologický film kazí normalizační estetika, která předstírá, že je vše v pořádku. Ale není. Paralela s právě probíhajícími čistkami je nabíledni._____ 2) K dojmu normalizačního díla přispívá i hudba jakoby vystřižená z dobových sovětských vztahových filmů._____ 3) Přesný komentář: fragre***. ()
Reklama