Smrtonosná past

"TY HAJZLE! JÁ TĚ ZABIJU, I KDYBYCH TĚ MĚL ROZKOUSAT A SEŽRAT!" Bílé tílko vs drahý smoking, dialogy vedené se sebou samým vs chladnokrevné příkazy s německým přízvukem. Newyorský polda John McClane, který přiletěl do L.A. strávit Štědrý večer dohadováním se s odcizující se manželkou vs uhlazený evropský zločinec na úrovni Hans Gruber a jeho grupa profíků, kteří si chtějí pod vánoční stromeček nadělit 600 mega ze sejfu firmy, pro kterou Johnova manželka pracuje. Zasraná westernová přesilovka, kde Pan obyčejný Američan musí ochránit japonské peníze před německými sviněmi a bude nato zoufale sám, protože neschopné a bezohledné bezpečnostní složky a média, která se zapojí v půlce filmu, situaci jen zhoršují. Johna to bude stát hodně prolézání výtahovými a větracími šachtami, krve vyceděné z rozřezaných chodidel po sprintu naboso přes střepy a taky jeden bungee jumping z explodující střechy mrakodrapu na požární hadici... Willis a Rickman září a McTiernan zručně buduje atmosféru i monumentální akční drama a otáčí kormidlo akčního žánru od masakrálních osmdesátkových vybíjených s neprůstřelnými přefouknutými svalovci, kteří nepotřebují dobíjet zbraně, do realističtějších a sebeironičtějších vod. Akční milník, po kterém zní Óda na radost už navždy jinak. Lituju každého, kdo si v třináctiposchoďovém paneláku nehrál s kamarády na to, že je to Nakatomi Plaza. (21.01.2007)

Cool, napínavé, zábavné, stylové, skvělí herci. Prakticky dokonalé. Ze začátku mě trochu iritovalo, jak si Bruce mluvil sám pro sebe, v domě plném teroristů se neobtěžuje krýt se například chůzí podél stěn (nebo se aspoň podívat za roh, když někam jde) a celkovou tupostí únosců, ale postupně tyhle věci člověk přestane vnímat, protože to k žánru patří a nakonec mu ani neubírají. 90%. (06.12.2009)

Ani po mnoha letech mě nepřestane udivovat sofistikovanost této nesmrtelné klasiky. Osmdesátkové akce s nadliskými hrdiny, přepálenými zápletkami a nereálnou akcí jsou daleko, daleko za skvostem jménem Die Hard. Divák jakoby očima hlavní postavy poznává složitost situace pěkně postupně, pevně drží krok s jeho uvažováním a logikou, dostává se mu pod kůži... Díky režisérskému smyslu pro detail, velice vhodnému hudebnímu doprovodu a samozřejmě charismatickému Willisovi se jakoby sami ocitáme přímo v akci. Film se nemusí hnát za hromadami mrtvých, plížení se v chodbách a postupné potahování teroristů za ocásek, byť jejich plán je také pekelně promyšlený, dokáže předčit napětí a intenzitu kdejaké přestřelky. 9/10 (09.07.2008)

Smrtonosná past je ultimátní akční pecka. Viděl jsem jí jako hodně malej a tenkrát jsem si říkal, jakej je ten Bruce borec. Jenže pak jsem tuhle pecku neviděl nějakejch patnáct let a zapomněl jsem na docela dost scén. Říkal jsem si, že tak to nemůžu nechat a tak jsem se k filmu opět vrátil. Tenkrát jsem ty emoce nemohl jevit naplno, ale teď vím, že do Johna McClanea jsem se vysloveně zamiloval. (02.02.2013)

,,Věřte mi, dělám to už jedenáct let"..... Společnost Nakatomi, sečtělej terorista A.Rickman, 640 milionů doláčů, hudba M.Kamen a osamocenej, unavenej B.Willis, kterej není zvědavej na stupidní názory. Tohle viděl snad každej! Jeden z (nemnoha) nejlepších akčních filmů všech dob, který nastartoval ,,drsňácky uhláškovanou" kariéru B.Willise. I po letech je stále na co koukat (a co poslouchat!). (09.07.2006)