Ve vysoké trávě

Co se dá chytnout i potkat ve vysoké trávě. Dost možná na jednom takovém zarostlém poli potkáte Patricka Wilsona a ještě pět dalších lidí, co mají mezi sebou příbuzenské vztahy, a psa. A chytnete pořádné mystérium. Počáteční bloudění v kruhu a nemožnost vystoupit z bludné travnaté plochy se náhle změní v naprostý boj o život, když se přátelská výpomoc změní na fanatickou posedlost, že tak originální a dynamicky plynoucí film nebude mít pokračování. A tak se nám skupinka šesti lidí může rozrůst ještě o jednoho človíčka, neb mladá hrdinka je v požehnaném stavu, možný incest s bratrem, ke kterému se schylovalo, je seškrtán a nemilovníci alergií na trávy všeho druhu se mohou obávat nejhorších muk. Kdo by si byl pomyslel, že nadějný Vincenzo Natali po delším útlumu dostane druhou kariérní šanci od Netflixu a zrežíruje román ze společné rodinné dílny slavné značky Stephen King. A zrežíruje jej tak, že je z něj "kingovina" značně cítit, načež to celé snažení má spád a nenásilné kombinovaní různorodých žánrových prvků je zajímavě a poměrně temně zvládnuto. Přehlídce méně známých hereckých tváří, ve které na diváky jukají kupříkladu solidně hrající Laysla De Oliveira a Harrison Gilbertson, velí horory ošlehaný Patrick Wilson, jenž má za úkol svoji postavu dotlačit k negativnímu vyznění, což mu nečiní nejmenší problémy. Útlocitní diváci by film neměli vidět raději vůbec, přece jen čtyřnohý kamarád v rozkladu, to už můžou propuknout až stavy mdloby, ke všemu nejhoršímu se film neobešel bez drastických scén na dvounohých tvorečcích. Ovšem je to vesměs příjemně sofistikovaná jízda na bázi časové smyčky, kde se nikdo nezabývá vysvětlením, co to v tom čertovském poli vlastně řádí za zlé mocnosti. A technické zázemí s patřičnou dávkou (působivých) speciálních efektů je dostatečně ošetřené, i když je evidentní, že velkým rozpočtem film nepřekypoval. Takže směle do této džungle trav vstupte. 10/10 (09.10.2019)

Obrovské zklamání na plné čáře, neboť jsem od námětu Kinga a režiséra původní Kostky čekal daleko promakanější podívanou po všech stránkách. Trailer mě neskutečně navnadil, ani by mě ve snu nenapadlo, že King před lety napsal knihu o trávě, jež tak trochu žije a pohrává si se všemi lidmi, kteří vstoupí na její území. Neberte mě špatně, úvodní třicetiminutka se vydařila náramně, postavy se mi zdály sympatické, příběh se náramně rozjížděl a opravdu jsem byl po celou dobu v napětí. Jenže, jak čas postupně plynul, tak mi ten rozléhající křik každého hrdiny začal až moc lézt na mozek, zápletka se zamotávala (což by mi skoro ani nevadilo, jenže nedošlo k žádnému kloudnému rozuzlení, což naštve) a fakticky mě to začalo nudit. Jediný aspekt filmu si udržel vysokou laťku po celou dobu stopáže, a to mám samozřejmě na mysli audiovizuální stránku. Tam člověk hned zaznamenal, že rozpočet se mohl pochlubit asi slušným počtem nul. To mě ale nezviklá, suma sumárum jednoduše slabota. Za mě dávám 45 % (13.10.2019)

Stephen King musel mít hrozné dětství. Nejspíš někde u dědy na farmě se jednou ztratil v kukuřici (a napsal o tom později Kukuřičné děti), potom zase ve vysoké trávě (a vzniklo tohle), ještě že nezabloudil dejme tomu v kurníku. Každopádně tohle - i přes vcelku na pohled zajímavý nápad - začne strašně brzy nudit. Nějaká vnitřní pravidla neexistují, lidi se tu zjevují a umírají, jak pole napadne, a vlastně netuším, jestli jde o klony, kořenové klony, travnaté klony, a pokud ano, proč se pořád chovají lidsky atd. Ta mystika, to tajemno za tím, totiž není vysvětlené a nejsou dány mantinely. Jak to, že celou dobu se nedá uniknout a najednou bum ho, vrazí do nějaké bývalé kuželkárny? To beru jako jednu z dalších ran pod pás. Pes, který proběhne křovím a dostane se na silnici - co se s ním potom stalo? A ten šutr je pozemský, mimozemský a proč to vlastně celé dělá? Má to být něco jako parafráze na Den trifidů? A kostel má jakou funkci? Proč zrovna kostel? Proč zrovna víra? V co se uvěří dotykem ruky na kámen? A proč chce ten malý kluk na začátku, aby se bratr dotkl kamene, když evidentně není léze v průběhu děje „postižen“? Myslím, že si autoři nachystali pár smyček, které po rozmotání fakt nedávají valný smysl, zvlášť kdyby se vzaly chronologicky - což vzhledem ke konci ale opět nedá smysl, že? :-) Navíc jsem ke konci čekal nějaký zvrat, nějaké větší vysvětlení, ne že to skončí takhle vlastně prvoplánově. A určitě nehodlám trávit čas přemýšlením, jako to dělá spousta lidí třeba na YouTube, kde se snaží konec vysvětlit, jak to celé bylo, když stejně nebudu nikdy vědět proč to tak bylo. (Mimochodem, když přijede po několika měsících Travis, u kostela už nestojí dvě auta, ale sedm aut - kde je osazenstvo těch dalších vozů? Jo a jak může fungovat ohýbání časoprostoru MIMO pole? Když první rodinka slyší ty, co ještě MIMO pole nepřijeli?) (14.12.2019)

Je vlastně dobře, že předloha tohoto příběhu u nás ještě nevyšla, protože jsem ji nemohl/nemusel porovnávat s adaptací a mohl jsem se nechat "jen" překvapovat a bavit. A že tedy rozhodně bylo čím! Zpočátku si divák říká "Aha, takže nějaká variace na Kukuřičné děti?", ale je to velký omyl, protože z filmu se nakonec vyklube něco úplně jiného. Lepšího. Ještě než skončil, bylo mi jasné, že si ho budu muset brzy pustit znovu, a to se přece jenom tak často nestává. Je to další skvělý příspěvek do rodiny filmů podle Stephena Kinga (vlastně spíš podle Joe Hilla, protože jsem v příběhu viděl hlavně jeho rukopis) s rokem výroby 2019. (04.10.2019)

Zdánlivě nekonečný lán vysoké trávy si nezadá s kukuřičným polem, oblíbeným to místem S. Kinga. Jak jednou vkročíte do zeleného labyrintu, není lehké najít cestu zpět, protože jen to, co je mrtvé, se v něm nepřemisťuje. Chátrající kostel střežící mysteriózní místo by měl být prvním varováním. To, co se ukrývá v trávě, je však z dob dávno pohanských, ne-li ještě starších. Osud obětí, které se nechaly vlákat do zelené pasti se zdá zpečetěný. Nevadí mi časové smyčky, ani nekonečné bloudění zoufalců se smrtí v patách. Poetické záběry na vlnící se trávu mi připomněly ani ne tak kukuřici, jako japonský snímek Onibaba (1964). Film mi přišel napínavý od začátku až dokonce a rychle utekl. Chápu, že ten, kdo se neopájí obrazy trávy a nebaví ho sledovat ztracené nešťastníky, bude Ve vysoké trávě otrávený. Já jsem spokojen. Spíše pro okrajové publikum. (18.10.2019)