Tenet

Pozornost drží solidně, ale... moje dojmy: opakovaný, překombinovaný, velký filmařský cvičení bez dopadu na emoce, herci a postavy nuda, tupec jako já musí vidět 2-3x, aby se v tom vyznal (což mě neláká, tudíž zřejmě neuvidím). Cením každopádně, že je v kinech pro změnu něco velkorozpočtový, co diváka motivuje zapnout mozek. (27.08.2020)

Nechci být na Tenet zlý. Ano, užil jsem si ho jako řešení kvadratické rovnice, jako nekonečný rozhovor s androidem, kterému někdo implantoval čip EgoBooster 3000, ano, chápu, kdo je tady protagonista a nebudu se handrkovat s člověkem, který chápe entropii a nebojí se jí použít. Nikdo ale nemůže čekat, že tohle okázale vedené pimprlové divadlo plné prkenně pronášených frází a narativní mechanice podřízených motivací ve mně vyvolá cokoli, co se jen vzdáleně blíží fascinaci a ještě vzdáleněji emoční investici. Stručně řečeno Tenet mi byl ukradený ještě víc než Inception a Interstellar dohromady, mírou indiference dalece překonal i ten film o lidech, co čekají na pláži a k nim se blíží několik dalších, kterým jdou různě rychle hodinky. Nolan se pro mě změnil z kouzelníka, který mě dokázal vtáhnout do své zapeklité magie, v loutkáře chorobně zaujatého dráty a hejblaty. Jasně, chápu, nesejde na tom, že macguffin je vytažený z análu, hlavně, že funguje v entropické dvojsměrce. Ok, pokud je tohle Bondovka pro budoucí generace, jsem rád, že jsem vyrůstal s tou (před)minulou, která objevila nadhled a později i základy psychologie. (31.08.2020)

Nevím, co na tom komu připadá složitýho. Stačí si představit čas jako klubko nití, zapálit ho a poslat ho do série propojených spirál uvnitř dalších propojených spirál, kudy se bude pohybovat samozřejmě bez ohledu na gravitaci, až se vynoří v blouznivém snu, který se zdá něčemu v zákulisí vesmíru. Fakt, takhle primitivní to je. První polovina je bondovka, jakou by natočil Michael Mann - taková jakože seriózní a ne úplně zábavná, třebaže se tu loupeže provádí stylem Rychle a zběsile - potřebujem něco ukrást, tak nabouráme letadlem do trezoru, to dá přece rozum. To platí i o automobilové honičce, ale jednotlivé typy akčních scén (bitky, honičky, přestřelky) hlavně demonstrují reverzní princip filmu, který se naťukne v první polovině a v druhé vám zavaří hlavu. Problém vidím trochu v tom, že pouštět si auta rotující po dálnici pozpátku je taková divná atrakce a popsané verbálně ty scény zní zajímavěji, než jak vypadají… Jinak o co ve filmu celou dobu jde a jak to tak nějak funguje zhruba chápete, ale abyste to rozpletli kompletně napoprvé zjevně nebyl tvůrčí záměr. S tím jsem ale problém neměl, pro mě nefungovaly hlavně postavy. Ústřední agentská dvojice je charakterově i herecky dost nevýrazná a chybí jim i nějaká osobnější zainteresovanost do mise - v podobném Inception měl hrdina jasnou osobní motivaci a minulost a sledovali jsme herecky hodně sympaticky poskládanou partu. Nikdy předtím mi ta údajná nolanovská chladnost nevadila, ale tohle je fakt velkolepý a pozoruhodný intelektuální konstrukt bez srdce. Když tedy pominu Nolanovo vyznání lásky luxusním oblekům. (27.08.2020)

Svého času byla společnost TONET světovou špičkou ve výrobě ohýbaného nábytku. Christopher Nolan by chtěl, aby jeho TENET byl špičkou v oboru ohýbání času:) Přiznávám bez mučení - nevím, jestli se mu to daří. Představa téže postavy pohybující se v čase zpět, přičemž to vnímá opačně, a jak vlastně fungují účinky inverzní munice, to na mě bylo příliš:) Navíc obvykle u filmů, v nichž se řeší cestování časem nebo alespoň časové paradoxy, odmítám hledat vnitřní logiku. Takže jsem se soustředil na ostatní věci, a v těch je to typický technicky precizní Nolan. Muž, který má svou vizi, ví jak jí dosáhnout, a režisérské řemeslo má v paži tak, že se můžete s klidem na ty dvě a půl hodiny nechat zavalit tím, co na vás bude hrnout. Je toho spousta, nicméně akce je nádherně přehledná (krom té výhrady s protichůdnými pohyby času...), herci vynikající (a Elizabeth Debicki se od Night Managera snad vůbec nezměnila;)) - včetně Roberta Pattinsona, kterému bych snad dokázal být ochotný věřit, že má na Batmana. Hoyte van Hoytema čaruje jako v Interstellaru, jedinou výtku tak budu mít k hudbě. Ludwig Göransson se jaksi zhlédl v Zimmerovi/Hemseym (Inception), ale nejlépe by udělal, kdyby snížil volume a skládal trochu rozmanitěji. Místy se to, co slyšíte, nedá označit jinak než jako zbytečně hlasitý kravál. Svět Tenetu by zasloužil prozkoumat pořádně - dozvíme se možná tak deset procent toho, co a jak vlastně funguje, jak daleko "spříseženství" sahá, a kdo za koho kope (nemluvě o tom proč). Uvidíme, jestli tenhle potenciál někdy bude vytěžen. Ale mám trochu obavu, že by to díky všem těm paradoxům a návratům a otočkám byl spíš jeden velký bordel, ve kterém nemá smysl se něčeho bát, protože vše je relativní:) Každopádně s návštěvou kina jsem byl spokojen, s pochopitelností děje už méně. Ale je to tak kolosální záležitost (dokonce s vkusným humorem!), že 80% klidně dám. (05.10.2020)

Nolan spřádá nitky času, obrací entropie a stává se definitivně vlastním žánrovým etalonem, který už nepotřebuje nikomu nic dokazovat a hraje s divákem podnětnou hru, která je v jádru naprosto opodstatněně jednoduchá, protože její kouzlo spočívá právě v precizní vypravěčské skladbě, která nutně žádá plnou pozornost a více zhlédnutí. Napoprvé jsem to vzdal a kompozice časových linií spolu s hřmotnou hudbou mě uvrhla do letargie. Teprve napodruhé jsem si vychutnal tu vymazleně složitou strukturu, která nutí k přemýšlení a nedává nic zadarmo. Ve všech směrech fascinující a pohlcující zážitek, který vykazuje tak unikátní produkční hodnoty, až jej nelze téměř k ničemu přirovnat. Čtení Q & A rozborek k tomuhle filmu beru jako důkaz, že divák je vlastně pouze malým soukolím velké hry jednoho Principu. (01.11.2021)