26. Český lev

Úvodní výlet českými filmy v podání Kopty se mi líbil a navnadil mě na celý večer. Perfektní nápad byl zakomponovat filmové postavy do předávání cen (ty kreslené!) a líbila se mi i scéna. Pokud jde o moderátora, tak víc mi tam sedla Adéla Banášová a její humor, protože Václav Kopta je v poslední době snad úplně všude a já moc nerozumím, proč tomu tak je. Jsem ráda, že ceny vyhrávaly filmy, které nebyly plánované jako vítězné a že šla politika stranou. Jen tak dál, těším se na další ročník! (25.03.2019)

Dojatá Eliška Křenková, vtipná Anna Polívková, minuta ticha obětem neštěstí na dole Dukla, okénko in memoriam zakončené největší personou (Miloš Forman), k mikrofonu se vracející režisérka Věra Plívová-Šimková, nestárnoucí (už i plnohodnotný režisér) Ondřej Havelka, houslistka Jenovéfa Boková a nakonec docela solidní Václav Kopta, kterého jsem se bál nejvíc. Jen vzpomeňme na hodně strojenou Lucii Výbornou. Hluchých míst bylo naštěstí pomálu. Překvapilo ostrouhavší drama Ondřeje Trojana Toman (naopak snímek Všechno bude si z udílení odnesl šest sošek, Hastrman o dvě méně). Politické agitky naštěstí chyběly. Minimálně herecké kategorie bych ale doprovodil dvacetivteřinovými ukázkami. Bývalo to celkově mnohem horší. Proto ty čtyři hvězdy. Za mě důstojné předávání. (23.03.2019)

Pokud u Českých lvů přemýšlím, jestli on ten blázen Dušek snad nemoderoval vtipněji, je asi něco zle. Chápu - struktura je jasná - představ se, vyhlaš, přeber, poděkuj, padej, jde se dál. Sice se mi líbila úvodní část s Blaníkem a zapojením nominovaných filmů (ne všech) do úvodního klipu - a posléze díky kostýmům i do předávání cen, ale to je tak vše. Unylý kopta s jeho neskutečně ubohými pokusy být vtipný, unylá hudba a písničky. Alespoň že letos se to obešlo bez politiky, tedy až na ducha TGM před Rudolfinem, který pronesl, že demokracie je naslouchat názorům druhým, z čehož muselo pár sluníček šlehnout. Nechápu vlastně ani klíč nominací a oceňování - třeba Miss Hanoi je sice průměrný film, ale přichází snad poprvé v české kinematografii i s problematikou vietnamské komunity u nás. Nebo Úsměvy smutných mužů, kam zmizel ten film, že v Českých lvech ani ťuk? A proč nedostal něco Menzel? Možná začnu věřit na teorii mého kamaráda z ČT, že ceny se udělují podle kamarádšoftů. Když to měl pod palcem Vachler, nosili si Lvy domů Trojanové, Geislerová, Hřebejk, teď to má v moci teplá pedofilní klika, tož si to nosí domů někdo jiný. Druhá hvězda je za dojemnou Věru Plívovou-Šimkovou. (23.03.2019)

Za mě dobrý. Mirka Spáčilová sice blekotala něco v tom smyslu, že letošní předávání Lvů sice mělo úroveň, ale zato ho sledovalo nejmenší množství diváků u televize a pak psala nějaký hloupý argumenty, který vůbec nedávaly smysl, ale čert to vem. U ní už to člověk musí brát jako recesi...hloupou, ale pořád recesi. Já osobně jsem si letošní předávání docela užil, leč bylo místy trošičku nudné. To ale u předávání holt tak bývá. Některá ocenění jsou zajímavější, některá méně. S tím nikdo nic nenadělá. Nápady ale letošní ročník měl a to se sakra počítá! Václav Kopta, coby moderátor, mě velice mile překvapil. Už úvodní scénka, kde probíhá snad všemi scénami všech filmů, aby došel na ceremoniál, mě hodně pobavila. Stejně tak i In Memoriam bylo moc hezky připravené a mělo myšlenku stejně tak, jako nápad, že lvy budou předávat herci a herečky oblečení do svých rolí z nominovaných filmů. Nejhezčí momenty byly určitě u paní Plívové-Šimkové, Jenovéfy a Elišky, na které byla radost koukat, a kterými krásně hýbaly emoce. Po shlédnutí jsem měl dokonce pocit, že loňský rok byl u nás na filmy poměrně úspěšný a to je po roce předchozím poměrně příjemná vzpruha. Jen tak dál! (26.03.2019)

Dnešní pořad k předávání Českých lvů ráda pochválím. Konečně to nebylo trapné, odsejpalo to, Václav Kopta vše sfoukl levou zadní, líbil se mi výběr předávajících osobností, scéna, doprovodná hudba (po loňské otřesné Vladivojně, která mě do té doby bavila, po té už nikoli, vůbec a ani náhodou.., to byla velmi příjemná změna), krásně byla pojatá děkovačka za celoživotní přínos české kinematografii a i dojemná vzpomínka In memoriam. Osobně jsem spokojená i s oceněním tvůrců, jsem fanynka Hastramana a konečně se těším, že nejsem jediná. Speciálně Karlovi Dobrému srdečně gratuluji, ale také všem ostatním nominovaným i oceněným ve všech kategoriích. Že nic neurval Toman, mě mrzí, ten film se mi moc líbil, ale co už naděláme... Není na světě ten, který by se zalíbil všem. (23.03.2019)