Ponorka

Dlhé (hlavne režisérsky zostrih) a vyčerpávajúce. Snímka ukazuje nemeckých antagonistov (?) ako obyčajných ľudí, ktorí to brali viac ako zamestnanie, než službu vlasti (či nedajbože vieru v šialeného Hitlera). Ponorka je prvý (a najlepší) diel Petersenovej voľnej vodnej trilógie (neskôr ešte perfektná Dokonalá búrka a menej perfektný remake Poseidon). Film je okorenený vynikajúcou klaustrofobickou atmosférou. Punc výnimočnosti mu dodáva Prochnow v titulnej úlohe ako otec svojich synov. (26.11.2006)

Das Boot, der genialische film. Film, jako tento, jsem si už hodně dávno přál vidět. Film, který velice realisticky a bez příkras zobrazuje tu druhou stranu barikády, to jest vojáky wehrmachtu. Film se vyhýbá jakýmkoli fašistickým symbolům a není v něm žádná ideologie ani nacionalismus. Všechno je natvrdo, bez kompromisů. Během sledování jsem si skutečně připadal jako v té železné škatuli někde pod vodou. A ač nemám rád skopčáky, při scéně kdy se snaží odlepit od mořského dna, jsem se přistihl, jak mám zaťaté pěsti a pobízím, aby už se ten kolos zvedl alespoň o metr. A ten závěr. Absurdita války v plné parádě. A natočený tak příjemně neamericky. Ti by z toho udělali doják jako prase a zde - natvrdo, nekopromisně šlus. Wolfgang Petersen díky svému nejlepšímu filmu přešel do Hollywoodských studií, aby natáčel jeden paskvil za druhým (abych mu nekřivdil, pár se mu jich taky povedlo). Veliká pochvala patří rovněž kameře, ty běhy napříč ponorkou jsou skvostné. A v neposlední řadě skvělí herci. Ač nepříliš známí, přesto charismatičtí, přesvědčiví a typově přesní. Kromě drsného seemana Jürgena Prochnowa (taky nejspíš jeho nejlepší role) mě co do výkonu hodně zaujal Herbet Grönemayer, Klaus Wenneman a ten, co hrál Johanna. "Ponorka" je obrovské monstrum a rovněž obrovský film. (22.09.2007)

Každá postava ve scénáři má svojí hloubku a každá hraje ve filmu menší či větší, avšak podobně klíčovou roli. Vynikajícímu výsledku také dopomáhají skvělí herci. V hlavní roli kapitána exceluje Jürgen Prochnow, který bohužel svojí tak slibně rozjetou kariéru utopil v béčkových vodách. Petersen natočil atmosferický film, který je v rámci žánru zřejmě dodnes nepřekonán. (13.03.2005)

Musím mluvit potichu. Jinak mi to totiž nedá, po 216ti minutách pod vodou ve stísněném prostoru, kde každý se spoléhá na toho po jeho boku je to pomalu samozřejmostí. Epos, o skupince lidí, kterou spojila jedna ponorka, byli jako rodina a brali válku jako nucené zlo, bohužel. Neřešili zdali je dobré pro válku to či ono. Byli rádi, že žijí, že vůbec přežili každý den v tom horoucím pekle, v hlubině, kde každou chvíli čekáte, že pod náporem tlaku vylítne jeden šroub, druhý šroub...Jejich psychika se zde vzepřela a dokázala prakticky nemožné a nejen to, dokázala si získat řadu srdcí nejednoho diváka. Válečný film, který takřka není o válce takové jako si člověk dokáže představit, je to o lidech, kteří pocítili lidskost vůči ostatním, kteří spolu prožili nezapomenutelné zážitky a snažili se dostat z toho pekla, z té smrsklé skořápky, která určí zdali budou žít nebo utonou na dně oceánu. --- Jaké to je, být stále pod vodou, když plujete a nepřítel je někde nad Vámi? - Je tma. - Tma? - Ano, a velmi ticho. (13.05.2007)

Přemýšlel jsem, které slovo tenhle Petersenův velkokus nejlíp vystihuje. "Klaustrofobický" by to mohlo být, ale je tu místo jenom pro jednoho Klause, a tím bude jednou provždy Klaus Doldinger, jehož hudba tomu všemu dává ty správné vnitřní rozměry. V rychlých pasážích úplně vylétá do oblak a vy skoro chápete tu hrdost a nadšení, se kterou se mladí muži (feministky prominou, a jistě rády, neboť válka je čistě mužským výmyslem, tak jako veškeré zlo;)) napůl obrazně řečeno vrhali do vln, vstříc dálkám, slávě a radosti z vítězství. Bohužel jak jich až příliš mnoho tím nejhorším možným způsobem zjistilo - a Das Boot to vůbec nezastírá a ani v nejmenším nepřikrašluje - vydávali se do míst, kde nabubřelá slova jako hrdinství a vítězství zcela ztrácejí význam, a kde na několik vteřin radosti připadají hodiny šíleného strachu ze sebemenšího zvuku, a kde největším vítězstvím je přežití a návrat na pevninu. Das Boot je vrcholný válečný a zároveň protiválečný film, a to jedno slovo zní "dusivý". Atmosféra, která se nedá krájet ani dýkou SS, a která je při sledování těch delších verzí skoro k nepřežití, se nedá zapomenout. Zcela jednoznačně jde o film, který si svoje místo v Top 200 zasluhuje. Jednomu se až nechce věřit, jak hluboko dokázal Jürgen Prochnow během následujících let klesnout...člověk z toho má opravdu nepříjemný Boll:) Dávám 90% a myslím, že v němčině bych to asi nezvládl - díky svědomité práci tvůrců je sledování Ponorky dosti náročný úkol i v mateřském jazyce. (25.05.2009)