Hra bez pravidel

Býval jsem vcelku přesvědčený, že jedním z negativních rysů české kinematografie je neschopnost našich herců hrát civilně,  scenáristů psát civilní scénáře a režiséru vést herce k civilnímu projevu a možná i díky tomu se v našich končinách nikdy moc nedařilo akčním snímkům či hororům, kde vlastní herecký projev nemusí nutně hrát prim. Na druhou stranu jsem těch českých, potažmo československých, filmů zase tolik neviděl, abych toto své přesvědčení mohl opřít o velkou zkušenost. Hra bez pravidel, na níž jsem dostal doporučení od československou kinematografií mnohem více "poznamenaného" Willyho Kufalta, byla pro mě pak vzhledem k výše uvedenému  obrovským překvapením. Já koukal na českou kriminálku, kde se neřešily vzájemné vztahy zločinců, kriminalistů, jejich rodinná pouta  ani společenské neduhy, nic takového. Přede mnou se odvíjel křišťálově čistý kriminální příběh bez těchto nadbytečných příměsí s báječně CIVILNĚ zahranými postavami,  a to s takovými hereckými esy jakými bezesporu jsou pan Matyáš, Menšík či Adamíra a nesmím zapomenout ani na Zdeňka Kryzánka v jeho řekněme až tradiční roli padoucha. Že někdy řeknu o českém filmu, že to byla nemilosrdná jízda, bych si nikdy dřív nepomyslel.  Nemilosrdná pětihvězdičková  jízda a díky za tip, Willy! (14.05.2021)

Už začátek příběhu nám dává jasně najevo, že je snímek netradičně jiný. Ano, vyskytují se zde akční scény a na svou dobu velmi zdařilé. Jiří Adamíra mi tu však nějak nesedl, ale to je jen osobní dojem. Snímek má spád, není hluchého místa. Kriminálka plná energie. Dnes možná vyjde celkově zastarale, ale přeci jen se jedná o filmový skvost. Akční snímky se v české kinematografii nijak zvlášť nepodporovali. Vyjma zhovadilostí v 50. letech, ale to je kapitola sama o sobě. (06.11.2014)

Řemeslně velmi dobře provedené dílo, dobrý střih, spád děje, herecké výkony, hudba... Uvěřitelné jsou i motivy jednání jednotlivých postav, scénář nemá logické díry. Tak proč jen ***? Chybí tomu moment překvapení, napětí, ztotožnění s hlavním hrdinou... Nestačí ani plus za ojediněle kritický pohled na fungování komunistické policie (1967) či otevřený konec (a tedy i absenci happyendu na závěr - závěrečného soudružského přijetí věrného soudruha jsem se bál zbytečně). (27.02.2018)

Celou dobu mi to kamerou a kompozicí scén strašně připomínalo styl nějakého jiného režiséra, jenže absolutně netuším kterého přesně. On se ten film totiž svým způsobem vymyká zbytku tehdejší tvorby už jen tím, že skutečně je - minimálně na svou dobu - akční. A překvapivě to celé naprosto vážně funguje, příběh mi přišel zajímavý, taky je to skvěle natočené a zahrané, solidně se tu pracuje se zvukem a dost mi to sedlo i svojí atmosférou. Ta si v mém případě sice svoji poutavost neudržela celou dobu, nejvíc mě držela na začátku a na konci, ale i tak se mi Hra bez pravidel dost líbila a rád si ji někdy pustím znova. Nedokážu z ní být úplně nadšený, ale povedená kriminálka to je. 4* (02.09.2021)

Výbornej film. A velmi drsnej. Minulost nikdy nespí, zvlášť jsou-li ve hře ukradené diamanty. Za pozornost stojí kromě hereckých výkonů Svatopluka Matyáše, Jiřího Adamíry a Zdeňka Kryzánka i perfektní (stylová) hudba Wiliama Bukového. Dost možná jeden z nejlepších českých krimi filmů, bohužel neprávem opomíjený. (09.02.2017)