Šmírák

Spíš než horror je to další hraná esej o filmu. Těm, kteří jsou přesvědčeni, že Okno do dvora je o voyeurismu, že Zvětšenina je vyjádřením frustrace z nemožnosti konzervovat realitu na film a Vertigo úvahou nad tím, proč před ní dáváme přednost smyšleným ideálům, se Peeping Tom pravděpodobně zalíbí. Jeho hrdina žije filmem. Natáčí ženy kamerou a vraždí je stativem, aby si kompenzoval frustraci z dětství. Film je krásně nasnímaný, navzdory své skandální pověsti neukazuje mordy explicitně a budil ve mně spíš nervozitu než nějaký hmatatelný pocit strachu. Nenudil jsem se, ale ani si nejsem jistý, zda se na Toma někdy podívám znovu. 70% (29.01.2011)

Michael Powell v roce 1960 poněkud předběhl dobu. Vlastně celá ta konstrukce psychologického thrilleru a filmu o filmu v jednom je nebývale promyšlená. O tom už určitě několik odborníků napsalo knihy. Rozhodně to není běžný film o perverzním vrahovi, a ani mi nepřišel ničím šokující (jen pro kontext: Psycho vzniklo v témže roce). Ve filmu o kameramanovi je samozřejmě propracovaná práce s obrazem, ale za pozornost stojí i hudba (alespoň hlavní klavírní motiv). (30.09.2015)

V první řadě musím říct, že moc nechápu zařazení snímku mezi hororové filmy. A nejen tady na databázi. Dost mě překvapuje, že se Zvědavec dostal i do Schneiderovy knihy 101 hororů. Spíš bych to viděl na poctivou krimi ze staré školy. Možná i thriller, ale horor opravdu ne. Jinak se mi film docela líbil. Má to nápad, film je dobře obsazený a hlavně natočený a ani pomalejší tempo vůbec nebylo na škodu. Možná jsem po přečtení obsahu čekal i víc krve a vražd, ale nejsem nespokojen. P.S. Martin Scorsese prý v roce 1979 zaplatil pět tisíc dolarů za zhotovení nové kopie, aby mohl tento snímek představit na filmovém festivalu širšímu okruhu diváků a pomohl snímku vymanit se z kritické obscénní škatulky, kterou měl od svého uvedení. (28.12.2013)

Z dílny Michaela Powella jsem viděl dva starší melodramaticky laděné filmy, které natáčel ještě ve dvojici s Emericem Pressburgerem... a je docela zajímavé sledovat stejný rukopis plný „barvičkové“ stylizace s promyšlenými kompozicemi a barevnou aranží všech kostýmů, rekvizit i celé mizascény, vložený zde netradičně do horroru o úchylném vraždícím voyeurovi. Navozuje to docela znepokojivý dojem líbivé stylizace a rovněž fascinace nad klasickými filmovými kotouči, kamerami, promítačkami, barevnými světly atd. v kontrastu k úchylné posedlosti a páchanými vraždami. Dnes mi připadá až překvapivé, jaký skandál s odsouzením a zdrcujícími následky pro režiséra znamenal film, který se přes své kontroverzní téma radikálně vyhýbá snímání vražd, mrtvol i krve, zatímco Hitchcockovi po natočení Psycha s daleko explicitnějšími scénami ve stejném roce sláva spíše vzrostla... nicméně ono pojetí z pohledu ústředního antihrdiny, kterému jde také především o zachycení a vnímání okamžiku hrůzy, tu rafinovaně kráčí s úspěšným psychologickým účinkem na diváka a jevilo se mi originální. Mezi řadou napínavých scén se dočkáváme i mrazivého rozuzlování „přenosné“ rodinné úchylky a Powellovi se v mém případě povedlo, co ve spojení s cinefilním rámcem kolem profesionální i amatérské filmařské tvorby dosáhnout chtěl – zvláštní zneklidňující stav mísící odpor, fascinaci a nakonec i lítost. „Německy chladný“ Karlheinz Böhm do titulní postavy svým ztvárněním přesně padl a vedle prvku filmařiny na mě zapůsobilo i využití zvukových nahrávek i světelných efektů v závěru... za mě tedy velmi zdařilý civilní, umělecký horror s jasným otiskem „zlatých šedesátých“. [85%] (28.04.2024)

Chorobná posadnutosť ústiaca do sledovania výrazov tvárí žien v momentoch strachu. Film samotný vyzerá tak, akoby režisérom bol niekto, kto sa rovnako vyžíva v očumovaní a špehovaní života šialeného voyeura. Veď on sám ako hrdina filmu ani jeho sliedivé kameramanské oko temer nezídu z obrazu. Spôsobom spracovania sa teda zároveň odhaľuje pozorovacia mánia diváctva. Spočíva v túžbe dozvedieť sa čo najviac o každom pohybe vraždiaceho maniaka, pretože čokoľvek sa môže ukázať ako potencionálna príčina poruchy. Viacúrovňová idea pozorovateľa je prítomná i v deji.Pohľad hlavnej postavy (životná situácia alebo nakrúcanie) ; úroveň neskoršieho sledovania nakrúteného, úroveň zostrihu nakrútenej suroviny, úroveň sledovania príčin zachytenom v domáckom filme z detstva hrdinu a úroveň zamestnania hlavnej postavy - asistenta kamery či fotenia soft erotických fotiek. Priaznivci hororov sú trochu sklamaní. Peeping Tom im pripadá nudný, s minimom záberov násilia a krvi. Intelektuálom zase často pripadá príliš drsný a naturálny. Pritom je to skvelé stvárnenie obsesie, rozoberajúce z viacerých strán chorobne nutkavú pozorovaciu vášeň. (17.12.2013)