Šmírák

Zaujímavá štúdia mierumilovného vraha žien s narušeným detstvom, ktorý si svoje zločiny zaznamenáva na celuloid a chystá "veľký film". Áčková produkcia s umeleckými ambíciami je perfektne zahraná i nasnímaná, ale režisér Michael Powell sa natoľko koncentruje na ústrednú postavu, až zabúda na diváka. Napätie a šok bohužiaľ absentujú. Možno je to časom, ktorý uplynul od uvedenia filmu. Ale prihliadnuc na dopad Hitchcockových thrillerov na súčasného diváka to Powella neospravedlňuje. (23.04.2003)

Akorát tak nepříjemný, úchylný film. Samozřejmě tohle je moje tvrzení z pozice diváka, protože ano, kameramanské postupy, střihová skladba a podobně by se jistě daly rozebírat někde na škole. Ale já už na filmové škole nejsem, a tak mi prostě ten film přišel jen zbytečně úchylný (ačkoliv vlastně nic moc pořádně nevidíme, nejde o žádný slasher) a nepříjemný v tom smyslu, že vlastně fandí vyloženě záporné postavě. Ono asi hraje roli i to, že manželka ten den dokoukávala minisérii Roubal, předtím se dívala na tři díly Metody Markovič, a mne tohle přehnané adorování různých vrahů a úchylů přijde prostě přehnané. Navíc scénář se snaží vypadat jako psychologická sonda do nitra podobných týpků, ale zcela selhává ve skutečné psychologii jakékoliv jiné postavy. Už ta úvodní scéna s prostitutkou mi přišla vyloženě na hlavu - ona vidí, že ji chlap točí na kameru, ale jde s ním jakoby nic, ničeho se nebojí, nijak ho nepodezírá, jako by podobných úchylů s kamerou potkala denně desítky. Nebo ta sousedka - normální holka by se hned sebrala a zdrhla, a ne si s ním ještě dávala rande. A tak bych mohl pokračovat - v reálu se obávám, že ten kluk by si neškrtl už hned poté, co v tom foto studiu na jednu z erosenek vytáhl kameru a začal ji točit i s tím rozbitým rtem. Ale jak říkám, z filmařského hlediska jistě je zde co popisovat a objevovat, neb samotný nápad je hodně nekonvenční. (14.02.2024)

Peeping Tom je někdy nazýván jako "praotec slasheru", ale podle mě je rozhodně víc tzv. stalker thrillerem. Tahle sonda do hlubin vrahovy duše, v níž postupně odhalujeme hlavní příčiny a motivy jeho počinání, sice získala punc kultovnosti, ale velkou měrou se o to zasloužil Martin Scorsese. Právě díky němu tohle zvláštní dílko mohlo být znovu uvedeno v kinech, a to v roce 1979. Rozhodně to není špatný kousek, velkou zásluhu na tom má představitel hlavní role. Jenže hra s divákem, kterého film záměrně staví do role režiséra, mě zcela minula. (30.05.2011)

Muž s kamerou v neustálom spojení,akoby sa s ňou oženil,zamestnaný ako kameraman vo filmovom štúdiu,ktorý svoju vášeň nosí všade so sebou,aby niektoré ženy,ktoré mu vojdú do cesty,s ktorými sa zoznamuje prostredníctvom optiky kamery a ktoré dýchajú naposledy,okrem jednej,s ktorou sa zoznámi,ale inak, bude mať šťastie,že žije.Tento mladík sa volá Mark Lewis,je fanaticky nadržaný,ktorý sliedi a pozoruje ženy,po ktorých túži,ale nie telesne,túži byť najlepším režisérom,ktorý pácha trestné činy tak,aby nakrúcal vydesené,šarmantné,pekné ženy,ktoré prežijú veľkolepý strach,skúma to,ako vyzerajú pri aktuálnom vpichnutí ostrého pod statívom pripevneného predmetu,ktorý sa im blíži ku krku,do ktorého sa zapichne.Vlastne Mark trpí úchylkou,ktorú si prináša z detstva.Inak sa jedná o dosť provokatívny film,ktorý zničil kariéru uznávaného režiséra Michaela Powella,kde kolega Emeric Pressburger,tu tentokrát neasistuje,ja sa pozerám na FILM,ktorý búra etiku,skrátka už nič viac nepoviem...Haysov Kódex? (05.11.2014)

Čiastočne súhlasím s POMOm, že Powell sa až príliš koncentruje na hlavnú postavu (Marka Lewisa) a o to viac sa vzďaľuje náležitým diváckym požiadavkám. Peeping Tom je inak veľmi intímnou štúdiou perverzie a ťažkej traumy z detstva, ktorá sa v jeho (hlavnej postavy) zvláštnych úchylkách a v akejsi zvrátenej zážitkovosti z prednásilnej fázy prejavuje, a ktorou zasieva vlastné túžby a samozvanú moc ovládať svoju bezbrannú obeť. Je voyeurom, ktorý sa stráni okoliu, je nevyrovnaný a stvára prechmaty, implikuje svoju obsesiu v ultra-zničujúcu kadenciu násilia, ktorú si vychutnáva v jedinom okamihu a netrýzni ich ("svoje ženy") celé hodiny. Určite to nie je film, ktorý by bol príjemným a navidomoči sa nečudujem tomu, že mal režisér po následných diváckych ohlasoch problémy. Osobne si myslím, že mierou nedostupnosti je presvedčivý a neústupný v prenesení pocitov na svoju obeť, ktorá razom dýcha a pociťuje živočíšnosť jeho pohnútok, avšak na komplexné východzie body, ktoré by ho charakterizovali viacej smerom navonok a s odstredivosťou viacerých aspektov psychológie, je možno trošku statickejší a schématickejší. Moc sa zdržiava v onej unitárnosti. Umelecky sa pritom v porovnaní s majstrovským Red shoes (nerád sem pletiem iné žánre i tendencie, avšak nedisponuje ani touto ručnosťou kreativity) schádza v nanajvýš tretinových ambíciách... (14.03.2016)