Mank

Ou yes a já kráva chtěl Netlix zrušit, ale pro tyhle šperky si ho prostě budu dál vydržovat, protože on mě pak odmění moc krásným večerem. Nevím, kde mám s tím nadšením začít, možná u Davida Finchera, nedá ti tu nádheru zadara, vyžaduje absolutní pozornost, ale pak do tebe napere tak vyníkající filmařinu, že nadšením líbáš obrazovku. Krásný v detaliech, celku, atmosféře, kamera vždy umí zabírat příběh a dění a Gary Oldman ? Mástr krát pět a já se tady rozepíšu jednu scénu, monolog opilosti jsem jí nazval a to když mluví opilí k přísedícím, nejen to tržení těla je úplně top, ale i ta řeč občasně dvakrát za sebou řekne první písmenko v nějaké větě, chápu pro někoho píčovina, ale já si tuhle scénu po skončení pustil ještě třikrát a snažil jsem se jí dát do střetu s opilíma lidma co jsem viděl v podobné situaci a opravdu je to do posledního slova a pohybu naprosto bezchybný. Omlouvám se nechci tady pitvat scénu po scéně, ale chtěl jsem odůvodnit na jednom příkladě z mnoha proč tohle považuju za Garyho fenomenální výkon. Vizuální stránka, no to je lahoda všech lahod, zase tady můžu úvadět několik interiérových nebo exteriérových scén jako příklad, ale to bych za chvíli měl komentář jak matty a to nechceš. Přesto všechno, že se jedná o absolutně jasně nejlepší filmařinu tohoto roku si nemyslím, že ten film nadchne všechny, není snadný na koukání což nevím jestli mu mám vyčíst nebo ne. Já osobně si ho dám ještě několikrát, ale zatím tu pětku dávám. Protože, když mám u mnoha scén z těch či oněch důvodů jen "wau", tak ani jinak nemůžu. (04.12.2020)

Evidentně vysněný OSOBNÍ projekt (možná až přehnaná úcta k původnímu textu zesnulého otce), který ovšem vyznívá velmi NEOSOBNĚ. Jestli budou nadcházejícím ceremoniálům (Glóby, Oscary a další) vévodit dialogové a neemoční látky bez dynamiky jako Mank nebo Chicagský tribunál, tak si ten podivný (nejen) filmový rok shrneme tak trochu nemastně a neslaně. Chtě nechtě Mank skončí v modrých číslech, kam ostatně patří. Fincher neFincher. Holt úplně poprvé jsem se s jedním ze svých srdečních tvůrců minul. Nehovoří o tom, jak pro mnohé přelomové dílo vzniklo. Vypráví o tom, jak Hollywood ve 30. letech fungoval a proč se alkoholik, teda scenárista Herman Mankiewicz, rozhodl napsat scénář Občana Kanea právě tak, jak ho napsal. Jakmile výsledek začneme posuzovat v kontextu celé mistrovy tvorby, nastává největší potíž. Je to totiž obří úkrok stranou. Zahleděný do sebe, dlouhý, stylisticky cvičící, rádoby důležitý, nepřístupný. Nedává divákovi zrovna najevo, kam směřuje a co chce vlastně říct. Sype spoustu postav, spoustu veledůležitých lidí Hollywoodu té doby, kteří procedí mezi zuby něco rádoby sofistikovaného a jdeme zase dál. Po Nolanovi (guláš zvaný Tenet) si i Fincher natočil vyloženě svůj film, kdy mu zjevně nikdo nestál za zadkem, i když možná měl. Mnozí zmiňují i poslední tarantinovku Tenkrát v Hollywoodu, to byl ale dle mého soudu jiný level. Nicméně jednotlivé důležité postavy mě u Finchera vůbec nezajímaly a celkově mi jeho dílo vlastně skoro vůbec nic nedalo. Ani Gary Oldman nezafungoval. Coby poctu starému Hollywoodu si raději zopáknu Ed Wooda. Za mě prostě přesně ten typ snímků, který si už nejspíš nikdy znovu nepustím. (15.12.2020)

No a co, že to vypadá jako by to spatlali v roce 1940! No a co, že to předabovali přes plechovku od fazolí, aby to i znělo jako z roku 1940! No a co, že všichni ti panáci hrají jako o život a vypadají a pohybují se téměř totožně jako jejich předlohy z roku 1940! No a co, no a co, no a co, když je to bestiální nuda k posrání o nesympatickém dědkovi, který se tváří a mluví, jako by právě vylízal Adinu Mandlovou, a jenž jakože píše scénář k už tak přeceňovanému a prudivému Občanu Kejnovi, přičemž zažívá všeliká naprosto strhující dobrodružství. Například třeba večeří, leží v posteli, jede v autě Holým Údem roku 1940, unyle a nezáživně žvaní s prominentními židy nebo dokonce naprosto dechberoucně diktuje stenografce text. Bez dramatizace, bez příběhu, bez nápadů a totálně bez koulí, jen vyňuňané až do posledního hřebíku z roku 1940. A to jsem toho Finčra míval tak rád, než znolanovatěl a začal točit egomasturbační sračky pro hloupé snobské pozéry (mrk, mrk, Marku), artové hnědopichy a technohoniče nad dobovými kulisami. Tak s tímhle jdi do prdele, Davčo! Film má být především zábava a mě opravdu nikterak nerozptýlí dvě hodiny ve smyčcce čumět na, byť technicky dokonale retropřetočený, Příjezd lokomotivy, nebo na to, jaxi Burian nekonečných 131 minut sáhodlouze, ale autenticky!!! voskoval kníra, než se postavil k pokladně! To si příště raději večer infrákem nasvítím špajz a budu s nadšením do úmoru pozorovat, jak mi v něm nádherně dobově a černobíle plesniví cikorka po dědkovi, kterou v roce 1940 koupil u Meinla a jež se v naší rodině z úcty k předkům jakožto cenný historický artefuckt dědí z generace na degeneraci, a to až do doby, než ji nějaký zadek prohlásí za dávno prošlé plesnivé svinstvo a spláchne do hajzlu. (07.12.2020)

Mank je slušný dílek v klasické hře puzzle na téma předválečný Hollywood, W. R. Hearst, Marion Davies a RKO 281. Ti, kdož to sledují a budou sledovat jen jako bonus k Občanu Kaneovi budou o mnoho ochuzeni. Tady nelze než doporučit: studujte více, mnohem více. (10.12.2020)

Zase jednou mi něco připomnělo střední školu. Kolikrát člověk v kavárně přemlouval sám sebe, že ta holka naproti je čupr, ale zpětně si říkal, že možná bejvalo bylo lepší jít na tu matiku... Já v Mankovi chtěl vidět všechno to, co do toho Fincher vložil, fakt že jo. Jenže bych asi buď musel bejt starej jako Občan Kane anebo jezdit s Fincherem na dovolenou, abych to všechno stihnul pochytat. Ocenit můžu tak leda technický provedení, ovšem bavil mě tenhle film asi jako spadlej řetěz na kole. P.S. A ať mi nikdo nevyčítá, že nejsem filmovej fanda; já za Mankem letěl až do Londýna, abych ho viděl v kině. (04.01.2021)