John Wick: Kapitola 4

Musím stvrdit, že už dlouho se mi nestalo, aby takřka tříhodinový film pocitově utekl za nějaké dvě hodinky (půl hodinové reklamy v kině nevyjímaje). John Wick 4 je opět, co se týče kamery a jejího vizuálu perfektní dílo, na které se krásně kouká i mimo 4 akční pasáže. Ovšem jakmile dojde na ty, je to laskomina, která přináší to nejlepší z choreografie studia 87eleven a uvádí diváka do tranzu. Jistě, už zde je malinko cítit únava materiálu, a to i v samotném filmu, kdy na mě nejvíce zapůsobila první obrovská akční pasáž a ty další už jsem "jenom" počítal headshoty. Jedná se stále o svět, ve kterém neexistuje policie, nejsilnější krytí představuje neprůstřelné sako a Keanu nepoužívá double-tap, ale minimálně triple. Tentokráte mě hodně bavila i mytologie (krom stále dle mého zbytečného bezďáka Laurence Fishburne) a chtěl jsem víc. Chtěl jsem vidět celou radu a to jak ji John celou vybije, však se taky čtyřka měla točit s pětkou zároveň a teď vůbec pochybuji, jestli pětka bude. Každopádně z nováčků mě nejvíce potěšil Donnie Yen, který i takřka v šedesáti v roli Daredevila neskutečně válí a z rychlosti neztratil ani pidisekundu a navíc tu k němu máme i Kingpina v podání Scotta Adkinse, který mě tu vyloženě ne*ral a bavil, což je u mě velký úspěch. A Bill Skarsgård se tu fakt pěkně oblíká, jen jsem čekal, jestli se naučil taky nějaké triky. Nováčků je tu ještě více a všichni tu mají své pevné místo a v tomto ohledu velká spokojenost. Snad tedy ta pětka bude, i když už bez Lance Reddicka..:|( (27.03.2023)

Chad Stahelski si možná ukousl příliš velké sousto, když se okolo Johna Wicka snaží budovat nějaký svět a mytologii, moc mu to totiž nejde. Všechny ty neohrabané pokusy o worldbuilding mu ale člověk odpustí, když dojde na akci. Čtvrtý John Wick je narvaný skvělými přestřelkami a bitkami, které opět Hollywoodu ukazují, že akční žánr ještě zdaleka neřekl poslední slovo a že když se k němu dostanou ti správní lidé, výsledek bere dech a člověk si ani nevšimne, že to celé má tři hodiny. Co se akce týče, stojí John Wick na absolutním filmovém vrcholu. To mezi akčními scénami možná zvládá o poznání hůř, ale kvůli téhle výplni do kina na tuhle sérii stejně nikdo nechodí. (22.03.2023)

V kině sedělo asi pětadvacet lidí a jednu chvíli jsem si říkal, kolik z nich je asi nájemných vrahů... Jako vocaď pocaď. Chad Stahelski znovu dokázal, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Ale to už víme. Absurdní svět zabijáků je snad ještě přepálenější, k démonovi Jonathanovi protivníci přiskakují zhruba tak, aby je neprůstřelný vnuk Johna Matrixe dokázal postupně likvidovat, vypadat u toho skvěle, být nasvícený nočními neony nebo západy či východy slunce, a doufajíc, že všechny policejní sbory mají zrovna nějaké veledůležité školení. Odměny na Johnovu hlavu jsou stále vyšší, postav přibylo, ovšem budování světa a jeho mytologie tvůrcům pořád fakt moc nejde. Celá organizace zabijáků je už prostě dost mimo, a jednoduše mi nejde nerýpat do toho, že nejpřesnějším střelcem i bojovníkem s mečem je široko daleko nevidomý Donnie Yen. Celé je to pochopitelně vizuálně absolutně opečované, nápadité, kontaktní, a to všechno v přehledných dlouhých záběrech. A je jedno, zda jde o bitku, přestřelku nebo honičku v autě. Vrcholem je (za mě) asi stylizovaná řežba na německé (mokré) diskotéce, kterou si užije hlavně buřtík Scott Adkins, či originálně z ptačí perspektivy nasnímaný masakr ve starém baráku. Samozřejmě je tu ještě velkolepá přestřelka na kruhovém objezdu či závěrečné „schody“, ale tam už se chtě nechtě dostavuje jakási přesycenost. Ač jsou sekvence vizuálně opojné i vynalézavé. Ovšem stejně tak i monotónní a prázdné. Takže já prostě místy jen seděl, občas se nadchnul, ale mnohé zůstalo tak nějak bez reakce. (25.03.2023)

Sice už trochu recyklující, ale pořád zábavná akční pecka bez jediného nudného místa i v takřka tříhodinové stopáži. A s prozatím nejhezčím zakončením ze všech dílů série. Bill Skarsgård ukázkovým buržoázním záporákem, Donnie Yen první vedlejší postavou série, která se vyrovná Wickovi a současně není jednorozměrným padouchem. RPG záběry v místnostech ze shora pecka, jízdu v protisměru na kruháči kolem pařížského Vítězného oblouku bych ale z Mission: Impossible nepřebíral, protože to táto stejně vysoce stojící série nemá za potřeby. Větší míra nadhledu (rádio hitovky z Eiffelovky, dlouhý pád ze schodů) při té předimenzovanosti všeho více než potěšila. Výprava samozřejmě opět koulervoucí. Mladou Japonku Rinu Sawayama doufám uvidíme i v pětce. (03.04.2023)

John Wick je taková luxusní osvědčená akční restaurace, do který si zajdu vždycky, když mám chuť na nejchutnější akční menu v širokém okolí a vždy dostanu libové akční kousky v podobě soubojů, přestřelek, moto honiček a drsňáků všeho druhu. Trošku jsem se bál jestli to tvůrci dají i na po čtvrté, ale dali. Umí opravdu hodně chytře těžit ze "světa zabijaků"  mají mimořádný cit pro vizuální stránku a akci dokáží přenést do orginálních interiérů i exteriérů. V první akční náloži jsem sice měl pocit že se frajeři zblízka střílí do hlavy a nic, krytí kabátem je sexy efektní, ale když kulky lítaj z druhý strany není to až tak praktické jak se to tvůrci snaží ukazovat, místy při pohledu na nálože, který od nepřátel dostává John Wick mám pocit, že John W je výsledek soulože Terminátora s Robocopem, ale co kurva, chci pořádný akční film chci, mám ho v podobě páně Wicka, mám, tak co bych puntičkařil. Navíc pořád se jedná o sakra netuctový příběh, kde hudbou počínaje a vymazleným finále všechno vypadá tak hrozně sexy. (20.03.2023)