Black Panther: Wakanda nechť žije

Možná mě pomohlo i to, že jsem Black Panthera neviděl, takže jsem si užíval objevování světa Wakandy i podmořské říše Namora. Ovšem samozřejmě nejen to, za velmi kvalitní až neblockbusterový považuji  dialog mezi Shuri a Namorem.  Oceňují, že film nebyl přepálen akcí, ale velmi vhodně se dopňoval s příbehem a poznáváním hlavních postav. Vizuálně ani hudebně mě film nezklamal a když k tomu připočtu, že frčel do cíle jak ďas a aby ze mě měl Einstein radost ještě k tomu připočtu dobře vyřešení závěr bitvy, který zejména v dnešní době, plný válek, výhrůžek a napětí rozhodně nevyznívá do ztracena, docházím k rovnítku mimořádně kvalitní marvelovka, jedna z těch vůbec nejlepších. (09.11.2022)

Ryan Coogler nezklamal a opět naservíroval silnou superhrdinskou podívanou, která se nestydí sociálních komentářů a komplexních myšlenek. V základu se tu nejen vzdává výtečná pocta Chadwicku Bosemanovi, ale především se podařilo přijít s výtečným zakončením 4. fáze Marvel Cinematic Universe, které zvládá být nejen správně velkolepé a epické, ale skutečně dodat i něco víc. Nejenom, že opět dochází k chválihodné prezentaci kultur, ale jde též o výtečnou filmařinu, ze které jde po celou dobu vidět snaha vzdát ten nejlepší holt. Především Coogler se poté jeví jako jeden z těch filmařů, kterého by si měl Marvel Studios do budoucna hlídat a třeba (zvěstmi podpořené) režijní vedení šestých Avengers mu s klidným srdcem svěřit.... (09.11.2022)

Kdyby se tenhle film místo ve vodě tématicky rochnil v jednotlivých nuancích africký a mezoamerický subkultury – a zaměřoval se spíš na nejrůznější zvyky a tradice, díky čemuž by naplno využil svůj výpravný rozměr – šlo by o prvotřídní komiksový blockbuster, který by opět ukázal svůj subžánr v novým alternativním světle. Wakanda Forever totiž vyniká v komorních, dramatických a čistě emocionálních momentech kde všechno stojí a padá na dialozích – zatímco když dojde na digibordel a akční pasáže [slow-motiony jak od Snydera fakt nefungujou], tak akutně strádá v poutavosti. Koncept "z vedlejších postav jsou postavy hlavní" je oproti jedničce víc než zajímavý, jenže za tu takřka tříhodinovou stopáž se zde probere všechno, a zároveň nic – ačkoliv onen build-up je neskutečně pečlivej [za což určitě palec hore], kauzalita mezi jednotlivými příběhovými linkami je dost nepřirozená a příběh tak působí hodně nekonzistentně. Každopádně hlavní hvězda večera, ikonický anti-hrdina Namor, je neskutečnej sympaťák, protože Tenoch Huerta je fakt top notch castingová volba a dream cum tru pro každýho fanboye i fangirl – a právě o to víc zamrzí, že jak jeho postava [jeho origin-story mohl být zakomponován mnohem lépe a komplexněji], tak samotná podmořská říše Talokan [z který rozmanitost stříká jak z fontány] nedostane tolik prostoru.... V porovnání se zbytkem marveláckého repertoáru je tak Wakanda Forever standard, přesto jde celkově vzato o jednu z těch kvalitnějších marvelovek so far. Seriózní tón Marvelu fakt sluší, takže tohle je určitě směr, kterým by se měl do budoucna vydat. Hudební doprovod Ludwiga Göranssona mimochodem naprosto fenomenální a tvoří nedílnou součást zážitku.... VERDIKT: 7 GRIOTek z 10, kdyby nešlo o tak důstojnej tribute Chadwicku Bosemanovi (MCU intro jakože wau), šel bych i níž. Každopádně mnohonásobně lepší než jednička, to je bez debat. (09.11.2022)

Velkolepé a pestré - na postavy, výpravu, kostýmy i výborné aranžmá soundtrackáře Göranssona. Ale taky neadekvátně dlouhé, s repetitivním dialogovým řešením stejných věcí, s mocným ale osobnostně měkkým záporákem, podmořským světem ani zdaleka ne tak propracovaným jako v Aquamanovi a vykrádáním nápadů z jiných Marvelovek, které se sem nehodí (např. Iron-Manovské kostýmy a létání v nich). Jednotka překvapila osobitou duší, působivou africkou mystikou etnických kořenů nového, skvěle fungujícího hnutí superhrdinů. Tohle je sice pořád důstojná, ale jenom na efekt zplácnutá marvelovská šablona. (06.03.2023)

Ryan Coogler je úplně jinde oproti ostatním tvůrcům MARVELovek. A na BP:WF je vidět, že mu tahle stáj zbytečně drtí tvůrčí křídla. Takžu tu máme výborné intimní drama o vyrovnání se se ztrátou. Naposledy mě v prvních minutách dokázalo rozbrečet snad jen Vzhůru do oblak. Ale pak tu je taky povinný a dost nesmyslný akční CGI servis. Nemluvě o totálně zbytečném prostoru pro Martina Freemana. (19.11.2022)