Svatá Maud

Nedávno mi student na semináři položil otázku, zda mají špičkové horory nějaký společný, jednotící prvek. Odpověděl jsem mu, že takové horory musí vskutku precizně a opravdu komplexně naplňovat žánrové konvence, a nebo se naopak žánrovým očekáváním vzepřít, odlišit se, provokovat, šokovat, a tím také ve výsledku oživit původní subverzivní funkci žánru. Saint Maud lze zařadit do druhé kategorie, kam náleží snímky, které jsou pro mainstreamové publikum velmi obtížně stravitelné, a proto tento úchvatný debut režisérky Rose Glass doporučuji k projekci výhradně hororovým fajnšmekrům. Jedná se o pozvolna plynoucí psychologickou studii rozkladu osobnosti zbožné Maud, jejíž intimní vztah s Bohem místy přerůstá až v "intoxikaci". Režisérka chytře volí tělesnější formu jeho vyjádření, například prostřednictvím extatických epizod, což divákovi usnadňuje zaujmout empatický postoj. I v důsledku nesmírně strhujícího vyústění, které poskytuje prostor k různým interpretacím, uděluji spirituálnímu hororu Saint Maud pět slabších hvězd. (01.02.2021)

Explicitných hororových vecí sa tu deje veľmi málo, napriek tomu od samého začiatku tušíme prítomnosť čohosi zlého, temného a nadprirodzeného. Vďaka tomu je atmosféra mrazivá, tiesnivá a nepríjemná. Na tom má podiel nielen dobre vystavaný, stupňujúci sa scenár a napínavá réžia, ale tiež výkon Morfydd Clark (z Ajaovej Koristi), z ktorého som si síce vyložene na zadok nesadol, ale inak bol dobrý (detto jej klientka v podaní Jennifer Ehle). (26.02.2021)

V první řadě nechápu, proč dal na ČSFD tomuhle filmu někdo zavádějící nálepku horror. Protože pojednává o otázkách života a smrti? Ano, pro někoho jsou taková témata jistě horrorová, neboť současní lidičkové myšlenky na smrt bázlivě vytěsňují. Nebo kvůli několika halucinačním scénám jurodivé masochistky Maud? Ale kdeže, spíš než o horror se jedná o psychologické drama. A s pořádným artovým ocasem, je vidět, že mladá pí rejžová není žádná tuctová, povrchní a duchoprázdná slečinka. A i když možná někteří řadoví fanoušci vampyrismu a zombismu budou trochu zklamaní, u mne naopak vládne velká spokojenost. Hodně příjemná hoďka a půl, během které jsem ani jednou nečuměl do mobilu, což je neklamné znamení mého nejvyššího diváckého zaujetí. S chutí zaokrouhluju nahoru za úžasnou Morfydd s úžasným jménem, za závěrečnou scénu a za mnoho dalších podnětů. A Bůh Otec šprechtí velšsky, cool. (03.02.2021)

Je až překvapivé, jak rychlý tento film je na to, že se ve filmu vlastně nic neděje. Nemůžete mít hororový/psychologický film, když 70 minut z 90 minutové snímku nemáte žádné napětí. Je zde sice kvalitní kamera a hlavně kvalitní herecké výkony (hlavně tedy hlavní postavy), ale to nevyváží nudu, kterou musíte prosedět. Radši můžu doporučit například film Possum nebo First Reformed. (01.02.2021)

Hluboce věřící pečovatelka se snaží přivést svou umírající lesbickou pacientku k Bohu a zachránit její duši. Tohle se dalo natočit jako pravověrný exorcistický horor či jako hutné psychologické drama. Režisérka zvolila druhou cestu, přičemž horor na to nechala jen dýchnout a celek oblékla do artového kabátu. A je to vlastně natočené bezchybně, jen to ne každému sedne. Z mého pohledu by to byl čistý průměr, nebýt famózní Morfydd Clark. 65% (05.02.2021)