Tvůrci:
Dong-hyeok HwangRežie:
Dong-hyeok HwangScénář:
Dong-hyeok HwangKamera:
Hyeong-deok LeeHudba:
Jae-il JungHrají:
Jeong-jae Lee, Hje-su Pak, Sung-tae Heo, Ha-joon Wi, Yoo-mi Lee, Yoo Gong, Jung Hoyeon, Anupam Tripathi, Yeong-su Oh, Paul Nakauchi, Byung-hun Lee, Donald Chang (více)VOD (1)
Série(2) / Epizody(18)
Obsahy(3)
Stovky hráčů na mizině přijmou zvláštní pozvánku na dětskou hru. Uvnitř na ně čeká lákavá cena, ale může je stát život. (Netflix)
Videa (28)
Recenze (762)
Aneb jak mainstream-fandom objevil ve 21. století Ameriku. Kupodivu (na Koreu) až nečekaně konvenční reflexe kapitalismu a role lidské morálky a svědomí v něm. Pěkně natočené, pěkně zahrané a někdy i pěkně symbolické. Není to ale nic, co by přineslo do žánru nic moc nového (španělské El Hoyo mi v tomto směru přišlo poněkud výmluvnější, odvážnější a sympatičtější). Eric Berne by při sledování tohohle seriálu ale určitě měl žně. ()
Hype, hype, hype and cheap thrill... Popravdě téma eliminačních her je těžce profláklé v manze, anime. Ale i ve filmu vzpomeňme z 90.let na The Cube, v seriálech loňský japonský počin Alice in Borderland, který jasně ukázal limity tohoto žánru. Squid Game můžete vnímat jako neškodnou akční zábavu, v tom případě, ale není dostatečně nápaditá, protože charaktery nemá moc zajímavé a hlavní herec vše nevytrhne. A tím pro mě není jen Lee Jung Jae, ale Oh Young Soo v roli toho nepatřičně působícího staříka. Sympatická je i kapsářka Kang Se Byeol,Jung Ho Yeon si na nováčka v první roli počíná více, než slušně. Některé díly mají spád, jiné se táhnou, a chybí mi v tom něco hlubšího, překvapivé nápady. Hlavní hrdina Song Gi Hyeon je navíc docela mamlas. Hvězdná camea, která nejmenuji to nevytrhnou. Technicky a řemeslně je vše v pořádku, ale prostě je to příliš jednoduché a prosté, co mě má zaujmout k repríze? Pokud je to viděno jako podobenství na moderní společnost, tak mě tahle pseudoneomarxistická úderka nedojímá. Pravdy typu, že silnější, gangy vládnou, peníze nás mění k horšímu, ale my to napravíme, že na první místa existence dáme jiné hodnoty... Vážně, tomu máme věřit? Vždyť je to dětinské, působí to banálně. Hlavní herec je jeden z předních multimilionářů v Koreji. Navíc jestli to má být výpověď o společnosti, všichni se chovají jako krysíci v kolečku, a to béčkové zpodobnění choutek bohatých mocných je na úrovni capartů z druhého stupně základní školy. Tímhle se fakt bohatí a mocní tohoto světa nezabývají... Mám podezření, že některé tituly Netflix vybírá podle formule, musí to zaujmout co nejvíce lidi..., i když to bude debilní. ()
1. série - 70% - Koncept lákavý, průběh nekompromisní a konkrétní charaktery upřímné tak, že Hře nelze nepodlehnout, nesledovat dál a dál a nenechat se strhnout šílenstvím, kdy na obličeji nosí geometrické obrazce i diváci, kteří by si o korejskou kinematografii ještě před týdnem neopřeli ani ovladač. Nejlepším okamžikem je ale prvotní šok nad tím, co se před protagonisty odehrává. V tu chvíli se snoubí očekávání, napětí i pocit, že na podobnou podívanou jsem i přes znalost Battle Royale nebo Hunger Games čekal spoustu let. Ale ten okamžik už nic nepřekoná a naopak mě brzy rozčiluje, že je publikum neustále o krok před hlavními postavami, aniž by přitom tušilo, co bude dál. Naivita nad tím, co chudáky asi čeká v další hře a vyjevené překvapení z toho, že zase půjde o život, lezou na nervy čím dál víc, stejně jako způsob uvažování a touha spolčovat se s těmi, kteří očividně kují pikle a hrají jenom na sebe. Ze spousty otazníků se potom na samém konci překotně couvá a neherní linka se mi dokonce s radostí vysměje do tváře s tím, že odpovědi přijdou snad možná někdy příště. Údernost je pryč, zvědavost přesto v menší míře zůstává. ()
Korejci mě zase dostali. Po Království zombie je tu další jejich seriál, který mě zaujal. Je to vážně dost drastické. Místy mi to připomnělo Hunger Games nebo Battle Royale. Náš hlavní hrdina se topí v dluzích a neví, jak z toho ven. Jednoho dne ho osloví záhadný muž a nabídne mu řešení jeho situace pomocí jakési hry. On souhlasí, ale to ještě neví, že to je hra na život a na smrt. Ani další hry nejsou žádný med. Hráčů ubývá a vysněná výhra je na dohled. Některé hry jsou zajímavé, jiné celkem nuda. Je dost zajímavé sledovat jednotlivé hráče, jak se mění a co všechno jsou ochotní udělat pro výhru. Vítěz ale může být jen jeden. Je to celkem otevřené, tak uvidíme, jestli bude nějaké pokračování. "Jaké je heslo?" ()
Dal by se z toho sestříhat funkční sociálně kritický film se spoustou antihrdinů a špetkou brutálního násilí. Takto je to rozvleklé, do předposledního dílu místy celkem zábavné slepení žánrů, z nichž žádný nakonec není plnohodnotně zastoupen. Již předposlední díl dá tušit, že tvůrci naskočili na nyní populární vlnu pseudopřekvapivých zvratů, nic proti překvapení, ale musí dávat smysl. Jak Bílý kůň, tak následně hlavní organizátor her ho jaksi nedávali. Hlavní myšlenka celého seriálu je nepochybně zajímavá, ale dala se sdělit nejlépe tak za polovinu času. ()
Galerie (177)
Photo © Netflix
Zajímavosti (88)
- Při hře s cukrovou plackou jsou na stěnách v herně zobrazené všechny čtyři symboly, které si hráči mohou vybrat. Deštník má ale zahnutou rukojeť obráceně. Na stěně je otočena vlevo a v placce vpravo. Později v ubikaci hráčů je deštník zobrazen jednou s rukojetí vpravo a jednou vlevo. (Muffino)
- Když se při hře na skleněném mostě Frontman (Tom Choi) dívá do monitoru na osobní záznam hráče, v záznamu je chybně uvedené datum ve tvaru 1897.03 ~ 2020.04, tedy březen 1897 až duben 2020. Jako sklář však zřejmě začal pracovat v roce 1987 a skončil v roce 2020, což je více než 30 let na pozici skláře, jak sám v seriálu přibližně uvádí. (Muffino)
- Režisér Dong-hyeok Hwang dlouho nemohl nalézt vhodnou herečku pro roli Sae-byeok. Až do chvíle, kdy mu přišla nahrávka od Jung Ho-Yeon, která pracovala jako modelka v New Yorku. Její obsazení označil za dar z nebes. (Azurovydrak)
Reklama