Seveřan

Z počátku mě to moc nebavilo a tou hamletovskou látkou mi to připomínalo Lvího krále, který mě podobným způsobem nudil. Moje pozornost zbystřila až v 36. minutě, kdy se konečně na scéně objevuje Anya Taylor-Joy (která byla hlavním důvodem, proč jsem chtěl film vidět), ale skutečně zajímavé mi to přišlo až od 78. minuty, kdy konečně začne Amlethovo pomstychtivé běsnění (btw. dle ohlasů jsem čekal, že té krve tam bude trochu víc) - film si tedy po mém soudu dal dost na čas, než vyložil všechny karty na stůl, ale nijak zvlášť mi to nevadilo (děj mi nepřišel nějak roztahaný nebo nezáživný, spíš se tam občas dějou zvláštní věci, o kterých jsem moc nevěděl, co si o nich myslet - ale to platilo už u Eggersových předchozích filmů). Herecké výkony jsou velmi dobré, hraje tam super hudba, odehrává se to na krásných místech a celkově je to vizuálně pěkná podívaná a titulní postava je velmi zajímavá a v závěru jsem k ní pocítil i záchvěv sympatií, takže jak jsem k tomu asi byl původně trochu skeptický, tak mě to nakonec dostalo podobným způsobem, jako třeba kdysi Statečné srdce, což je přesně ten typ filmů, které mi standardně nic neříkají, ale zrovna v tomto případě mi to prostě sedlo. (22.05.2022)

Osobitá tvůrčí vize. Temná, dunivá historická freska plná zla, proroctví, násilí i pohanských bohů. Formálně je vše v pořádku, scenáristicky a dramaturgicky už to tak vypiplané není. Některé příběhové zvraty a motivy postav jsou nedostatečně/nedobře vysvětlené/uchopené. Tedy snaha o artový historák se tak úplně nekoná, i když nutno podotknout, že je podán nezvykle odvážným, nekompromisně temným způsobem, kde o násilí a brutalitu není nouze. To ale samo o sobě nestačí. (17.12.2022)

No to mě poser! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě pronést něco jako „Div se světe!“, „To tedy zírám!“ nebo nějaký podobný šosácký pamrd. Každopádně, buď se ze mě stal na postarší kolena artový hnědopich, nebo Vaječňák tentokrát opravdu natočil něco, co se dá vcelku zdárně „vstřebat“ a usedět i bez kapesníku napuštěného ředidlem a tolik erektilní Heideggerovy ontologie v müsli. No, jelikož jsem stále na štěrbiny (a štěrbiny na mě), neobjevily se mi lupy, uhry, nekokotám, nesmrdím, nadměrně se nepotím, netloustnu a ani nemívám nutkavou potřebu unudit se xmrti u kdejaké rádoby hluboce filosofující smažkopičoviny, abych o ní posléze mohl velkohubě žvanit, jak jsem ji pobral ještě lépe než samotný zfetovaný autor, který vesměs taky neměl šajn, o čem to vlastně narkotizuje, tak bude PŘE-QA-PI-VĚ asi správně za b). Vskutku jsem se s predicktivním tikem v oku upřímně děsil v očekávání další Topořící se Valhaly a duševně se připravoval na mentální i gluteální nekrózu, ovšem Vaječňák tentokrát jen pomlel Barbara Conana s bio Hamletem v naturální podobě, okořenil hrstkou Oidipia a naprosto uhrančivě (i díky Islandu) natočil poměrně strhující, poplatně době temnou, syrovou a surovou vikinskou mykologickou telenovelu se spoustou až za hranu odpudivě brutálních záběrů, zejména v podobě přímých a naprudko nasvětlených frontálních nájezdů na xichty příšerně zombifikované Kidmenky a i bez botoxu od přirození děsivé Aničky Krejčí – Radostné. Samozřejmě by to nebyl Vaječňák, kdyby se nesnažil i takto vizuálně orgastickou a poměrně záživnou ukázku toho, že scénicky i akčně potuněné oridžiny bez Třesoštěpovy slovní rakoviny a pouťové filosofie mohou být s kapkou Miliuse veskrze snesitelné, dokurvit nějakými těmi vikinskými pa-rituálními smaženicemi z lysohlávek a muchomůrek, avšak ty tentokrát, patrně za pomocí svého terapeuta, udržel na přežitelných dvaceti procentech hrací doby. Dvakrát do roka si to sice znova pouštět nebudu, ale bezprostřední dojem z některých scén a obrazů byl, promiňte mi ten buzerantský výraz, „magicky uchvacující“. A berte v ocas, že ty homokládoviny na plátně menším než 3 metry rozhodně tolik nevyniknou! (16.04.2022)

Seveřan je svou formou hodně podobný Zelenému rytíři. Vizuálně podmanivá podívaná, která se snaží budovat atmosféru na mytologii a velmi často sklouzává k artu. Pokud bych však měl posoudit, který z filmů bude mít mezi běžnými (konzumními) návštěvníky kina větší úspěch, volil bych jednoznačně Seveřana. Je sice plný šílených severských rituálů kombinovaných s celou řadou divácky různě uchopitelných podobenství (člověk si okamžitě vybaví Asterův Slunovrat), ale v jádru je dokonalou historickou řežbou, která funguje na první dobrou (vyjma toho panošského Skarsgårdova účesu). I přesto, že já sám řadím tento film k tomu nejlepšímu, co letos asi uvidíme, musím upozornit, že pokud čekáte akční jednohubku s vikingskou tématikou, raději byste se kinu měli vyhnout. Nároky na diváka jsou tady pořád poměrně vysoké. (13.04.2022)

Radši si dejte Hamleta než Amletha. Umělecky to bude hodnotnější zážitek. Tohle je film, kde se nikdo nechová racionálně a pronáší naprostý nesmysly řízlý radobymytologii. Štve mě, že aby film působil mucho drsně, všichni se tváří přinasraně a zvukař ozdobil hlasy umělým chraplákem. Jakkoli film působí vcelku syrově a místy až "autenticky", vjezd do Valhaly působil jako z levné PC hry a osobně nejvíc jsem se zhrozil u "rodokmenů " - jestli po mně bude chtít klient podobnou vitualizaci jako bonus, pošlu ho do pr**, teda do Hollywoodu. To vymyslel někdo, kdo frčel na nějaké slušné brokolici. (16.06.2024)