Suburra

Velké překvapení - a velký filmový (a především vizuální) zážitek. Z počátku dojem relativně mdlý, ale čím víc se tahle neo-noirová pecka rozjížděla, tím víc mě bavila, a ke konci jsem ten film už vyloženě miloval. Typově naprosto skvělé obsazení, perfektní kamera, atraktivní lokace, propracovaný děj, a kapitola sama o sobě je naprosto dokonalý soundtrack od M83 (aktuálně ho poslouchám při psaní tohoto komentáře a je to velká libovka). Vadily mi tam jen drobnosti, které snad ani nestojí za zmínku (s jistou nelibostí jsem například nesl, že ve filmu zazní skladba "Wait" od zmíněných M83, která se se už v r. 2014 objevila na soundtracku k filmu Hvězdy nám nepřály - osobně asi zkrátka nejsem moc příznivcem toho, aby jednotlivé songy takto "migrovaly" mezi různými filmy). Spolu s filmem Božský je Suburra za poslední dobu už druhý skvělý italský film, ukazující fascinující pohled na svět organizovaného zločinu, odvrácenou stránku vysoké politiky a novodobou podobu italské mafie. Osobně si navíc myslím, že v reálu to bude ještě horší, než jak je to ukázáno v tomto filmu - a už pro tu deziluzivní razanci, s níž tento film stihne člověka během 134 minut převálcovat, určitě stojí za pozornost. Osobně ho budu z hlavy dostávat velmi, velmi dlouho - ten dominový efekt, na němž je to celé vystavěno, je neuvěřitelně působivý. Mimochodem velký dík CinemArtu, že film uvádí do kin v původním znění (se skvělými titulky Anny Kareninové). UPDATE 8.12.2019 Napodruhé po téměř 4 letech už mám tendenci své původní nadšení krotit, přece jen mi ten film přišel dost vystavěný na efekt, a občas jsem mu to nevěřil. Taky mi vadilo, že se film nijak neobtěžuje sdělit, jak se ta feťačka domákla adresy obou chlapů, které ve filmu odpráskne. Jinak mě to ale stále dost bavilo, ten příběh je prostě dobrý a vtáhne to člověka do sebe (i když to podle mě mohlo být klidně ještě krvavější i krutější). A ten soundtrack je hodně fajn (a to, že se nějaká skladba z něj objevila i v jiném filmu, mi už je vlastně úplně jedno, vždyť na tom nesejde). (18.02.2016)

Suburra se snaží být komplexním kriminálním filmem, který zachytí drsné počínání gangsterů, neochvějné zásady mafie, zkorumpovanost politiků, stejně jako střípky lákavé atmosféry rádoby bezstarostného života za hranicí zákona. Bohužel do všeho jsme hozeni jako do rozjetého vlaku, v úvodu je těžké pochopit, jak kdo přišel ke své roli a oč mu vlastně jde. Ve stopáži jednoho celovečerního filmu se nestihneme plně sžít s postavami a plně pochopit jejich cestu, v tomto si Suburra ukousla velké sousto. Stále se však jedná o chytlavou a více zážitkovou než precizní kriminálku (např. ve smyslu filmů Scorseseho). 7/10 (14.08.2016)

.......netrvalo to dlouho a máme tu kandidáta na film roku. Koukáš na film a chce se ti blejt, ne z toho filmu, ale z toho, že sleduješ realitu, že máš dojem, že takhle to přesně chodí, mafie + politici nad zákon, v Itálli, u nás, všude. Tvrdá bez servítek servírovaná mafiánka z reality dnešní doby. Výrazná hudební složka dává filmu takovej správnej drogovej opar, herci vedení "gomorovským" režisérem jsou přirozenost sama. Scény neslyšely o cenzuře ani z rychlíku, ale jejich smyslem není šokovat a uměle provokovat jediný jejich smysl je dokreslení asociálnosti lidí a krutosti světa ve kterým se pohybují. Tady není co vytknout, takže na film můžu s klidným svědomím aplikovat pětihvězdičkovou rovnici:,celková profesionální práce + vysoký emotivní zážitek = 5* (07.03.2016)

Sem tam se mi stane, že shlédnu film a nemám slov. V pozitivním slova smyslu mě totiž tak uhrane, že jsem jak opařenej. No a přesně tenhle pocit jsem měl po shlédnutí gangsterky současnosti s názvem Suburra. Kruté osudy různě postavených postaviček tu spojuje monstr výstavba budoucího komplexu s kasinem na kraji Říma tak kvalitně, že jsem doslova oněměl. Scénáristé umně zakomponovali zajímavé postavy do koloběhu dějin mafiánského světa a uzavřel tím jednu podstatnou kapitolu současného italského podsvětí. Některé scény byly více brutální, některé méně. U všech ale převládala neobvykle odporná ztráta lidskosti, kterou v celém filmu podporuje nadpozemsky zvláštní hudba francouzské kapely M83 a umocňuje tím celý příběh, který jak kdyby se odehrával na úplně jiné planetě. (08.08.2016)

Tenhle Štefan je fuckt třída a navazuje přesně tam, kde Damiano Damiani nechal Koráda Katániho sežrat chobotnicí. Místy si sice trochu hraje na Refna, nicméně na rozdíl od dánského nudila je každý jeho lysohlávkový záběr tisíckrát vyvážen sugestivně brutální realitou, která vám na patře zanechá nepříjemnou sýrovou pachuť nemytého italského ocasu. Bez jakýchkoliv servítek ukazuje, že Smolíkovic kočka už dávno není ta centrálně řízená Puzova romantická partička nonšalantních staromilských dědků s růži v klopě ručně šitého obleku od Armániho, nýbrž z řetězu urvaná banda hnusných vymaštěných cigošů, vypatlaných socek a bezskrupulózních smažek v sériových teplákovkách od Umbra, vkusně doplněných v Turecku šitými kundami z Boženky, která se bez jakékoliv hierarchie vzájemně řeže padni komu padni a bez jakékoliv úcty k životu terorizuje každého okolo. Do toho pár Babišů berluskoniovského typu bezostyšně hrabe u každého nabídnutého koryta, k čemuž se naprosto bezbožně přidávají i jako vždy nenažrané kudlanky a rozšiřují vatikánský imobiliář. Některé reálie velmi nápadně připomínají povltaví, až na to, že se tam mluví latinsky. No, takovému donu Vitovi by dozajista v hubě zhořkla cassata a rozkutálely se mu pomeranče, načež by ho jeblo z toho, jak se ta pečlivě pěstovaná tradiční chobotnice rozprskla v hejno zkurvených piraní a z Cosa nostry je teď Cosa lora, chaos dezorganizovaného zločinu. Genitálně natočený a hnusně mrazivý spektákl, po kterém si člověk přeje, aby někdo okamžitě odřezal Apeninský poloostrov a přilepil ho k Africe! (26.12.2015)