Maratónec

Dříve jsem měl na staré americké filmy takový názor, že jak jsou starý, tak jsou senilní. Ze začátku jsem tomu moc nedával, ale po čase mě ony filmy začaly docela zajímat. I mezi nimi se najdou zajímavý kusy se zajímavými příběhy a hlavně jsou plný kvalitních herců a dobrých režisérů. Ale to asi v každém období kdekoliv na světě. Jenže dřív jsem to nechápal a házel všecko do jednoho pytle. Problém amerických filmů je hlavně v tom, že se hrozně dlouho táhnou a pokud mě nedokážou během začátku zaujmout, většinou to u nich protrpím. Maratónec měl na to aby mě chytnul. V hlavní roli má vynikajícího Dustina Hoffmana, zajímavý námět, tehdá ještě velice kvalitní český dabing a brutální začátek. Jenže i přes pár naprosto bezkonkurenčních scén se obrací k pomalému průběhu a táhne se to s ním hůř než chlapská nemoc. Nakonec jsem film dokoukal, ale připomněl mi, že ne každý americký film je pro mě. A nezáleží to moc na námětu, ale hlavně na náladě a umění režiséra mě vtáhnout do příběhu, se kterým se mi zpomalí tep tak o deset čísel. (11.10.2010)

Scénář je děravý jako cedník a stejně tak inteligentní. Nudný film se změní v parodii sebe sama od chvíle zabití bratra. Pak Hoffman předvede několik nezdařilých hereckých kreací a celý snímek se poroučí. Protrpěla jsem to až do hořkých konců, jak toho trapného v domě, v němž nezkušený student zastřelí zřejmě jednou dobře mířenou ranou dva ze tří zkušených zabijáků. Další komediální vložka nastala ve vodárně. Předpokládám, že v té něco zkazila i klapka, protože ta je špatně od scénáře, přes režii až po herecké výkony. Tenhle film musel být špatný již v době vzniku, je extrémně naivní, zbytečně dlouhý, poprvé jsem viděla Hoffmana špatně hrát a režisér místo toho, aby se alespoň pokusil budovat atmosféru, zařazuje jednu frašku za druhou. Hodně výbornou parodií je i ta část, v níž po jedné straně běží stařenka a křičí, aby zadrželi zlosyna, ten peláší po druhé straně ulice, pak stařenka hupsne pod auto, ale naštěstí je nesmrtelná, takže nezraněná pokračuje v názorných ukázkách ze hry Lijavec. Musím podotknout, že tak extrémně lomit rukama zřejmě umí jen tato nesmrtelná stařenka. Mohla by se v parných letních dnech používat místo klimatizace, protože tím lomením určitě dělala pořádný průvan. (25.06.2019)

U opěvovaného Půlnočního kovboje jsem Schlesingerovu genialitu nenašel, tak jsem rád, že mi to vyšlo napodruhé. Maratónec je zatraceně atmosférický, excelentně natočený a mistrně zahraný, a pokud se vám ho podaří zhlédnout, aniž byste tušili, o čem je (díky bohu za to, synopse tomu filmu musí neskutečně brát vítr z plachet), budete dobré dvě třetiny filmu vyjeveně čumět, jak zprvu nanápadný příběh nabírá otáčky. Ta chvíle, kdy vám všechno zapadne dohromady, je k nezaplacení. (13.03.2009)

Takhle - ono je to napínavé, dobře natočené, formální stránka skoro dokonalá včetně různých přesahů, Laurence Olivier hraje naprosto skvěle, Roy Scheider se mi tu jako agent kurýr moc líbil (a možná škoda, ře nedostal nikdy žádnou roli v nějakém opravdu špionážním filmu), ale celý ten příběh je moc jednoduchý a vlastně mi ani moc nedávalo jednání některých postav smysl, a zvláště postava Dustina Hoffmana mi přijde nedostatečně propracovaná a sama se chová nejhloupěji v celém filmu. Ale jak píšu, formálně je snímek vysoko (nejvíc zapamatovatelné jsou samozřejmě "zubařské" zákroky a pak "maratonský" běh nočním prázdným městem, k němuž se to celé ostatně celou dobu schyluje, že?), dobrá je ta znepokojivá hudba, civilní pojetí celého vyprávění. Jenže expozice trvá prakticky hodinu, karty jsou tak nějak rozdané docela rychle, abychom si ujasnili nejen, kdo je kdo, ale i kdo jde proti komu, abych nespoileroval, takže o to víc jednání hlavní postavy mi přijde divné a naivní, hodně věcí mu mělo dojít daleko dřív. Vlastně se mi nelíbila ani závěrečná scéna ve vodárně, kdy je to celé postavené jen na chamtivosti hlavního záporáka. Na druhou mne pobavilo, že už tehdy před skoro 50 lety cyklofašisti blokovali průjezd aut a demonstrovali proti znečišťování ovzduší. Souhlas s komentářem kkarxe. (25.02.2024)

Paraguay, maraton, nůž z Jamese Bonda a finále ve vodárně. Totální scenáristické peklo, diamanty, náckové a židé, konspirace, zlý cikán, scéna v opeře. Co půl hodiny nová postava, výbušný kočárek a slavný zubař. Naprosto nevypočitatelný vývoj vzniklý dějovou roztříštěností, přemírou vedlejších témat a absencí nosné zápletky. Bavila jsem se. (+ mám dojem, že jsem na stopě Schlesingerova trademarku zmatenosti) (06.01.2013)