Režie:
Evald SchormScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Jan KlusákHrají:
Václav Babka, Helena Růžičková, Lubomír Kostelka, Josef Hlinomaz, Josefa Pechlátová, Vlastimil Brodský, Milada Burešová, Ilja Prachař, Jana Prachařová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
"Nahý v trní", "Hry lásky" a "Věrnost". První povídka vypráví o muži, kterému pes během jeho koupele v řece sebral veškeré oděvy. Ve druhé povídce maluje profesor na penzi biblický výjev Zuzana a starci. Ve třetí povídce zahyne pes Argoš, když brání milovaného pána. Tyto povídky připravoval ještě před odchodem do emigrace režisér Vojtěch Jasný. Po jeho odchodu převzal projekt Evald Schorm. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Nahý v trní: Takový vlažnější pan Hulot. Hry lásky: Nervy drásající. Připomíná Schormovu povídku z Perliček na dně, ale je to oproti ní moc rozvláčné a strojené. Věrnost: Tak nečekaný závěr a hnusný podraz na diváka jsem ještě neviděla. A snad ani vidět neměla... ()
Dvě nádherně poetické povídky vystřídala jedna s hnusným koncem. Rejdy Trautenberka jsem Prachařovi odpustila, ale v téhle roli byl tak přesvědčivý parchant, že potkat Prachaře v sedmdesátých letech na ulici, odplivla bych si před ním. Václav Babka si svůj výkon také mohl oprávněně zařadit mezi svůj umělecký vrchol. ()
Jedna (prvá) poviedka lepšia než tretia. A najlepšia druhá. Nemá groteska o pánovi s kufrom plným kníh (bol jeden mních, mal kopu kníh a hovno v nich), ktorému sa všetko vymkne z rúk vystrieda farbistý kolorit obecnej pospolitosti pod kuratelou miestneho umelca a jeho nezbedného psíka, aby bol ukončený dedinským krutým závistlivým primitivizmom. ()
Povídkový film Evalda Schorma o vztazích psů a lidí. Nahý v trní Pan režisér zvolil formu němé grotesky a můžu říci, že velice šťastně. Hodně skvělých nápadů a one man show Václava Babky, nedoceněného herce, který celou povídku suverénně táhne. Nejsilnější článek filmu. 90%. Hry lásky Tato povídka mi svojí atmosférou a malířským tématem lehce připomněla "Dům radosti", Hrabalovu povídku, kterou si Evald Schorm vybral jako součást "Perliček na dně". Velice příjemně se na to kouká, ale mohlo to být kratší. Jinak skvělý Josef Hlinomaz. 70%. Věrnost Lehce úsměvný, avšak ve své podstatě velice smutný příběh o lidské závisti a psí věrnosti stojí a padá na hereckých výkonech Vlastimila Brodského a Ilji Prachaře. 80%. Dodatek: Evald Schorm se oproti jiným svým "novovlňáckým" kolegům lišil především v tom, že kde oni zobrazovali nelítostný realismus všedního dne na černobílý materiál, on své příběhy, odehrávající se snově, jakoby mimo čas, většinou zasazoval do místy křiklavých, ale v celku příjemných barev. Jako všechny filmy pana režiséra ani "Psi a lidé" nejsou pro každého, avšak celkově se jedná nejspíš o pro běžného diváka nejstravitelnější a nejpochopitelnější režisérovo dílo. 80%. ()
,,Dívám se Rafíkovi do očí a vždycky vidím, že to je přece jen spíš člověk." Tenhle film přináší pohled na tři různé vztahy mezi člověkem a jeho věrným čtyřnohým přítelem. V první povídce s Václavem Babkou ve stylu němé grotesky sledujeme komicky těžký život tuláka a současně vývoj vztahu s toulavým psem, přecházející z počátečního zápasu a nenávisti až k zalíbení. Druhá nás na vlnách filmové poezie nechá v jedné z dějové linek nést na vlnách vášnivé lásky k malování, ženě i pejskovi, příběh třetí se z komedie mění na smutné drama plné nespravodlivosti. Myslím, že v druhém plánu možno obsah vnímat i jako studii lidských povah a různých mezilidských vztahů. Navzdory žánrové pestrosti drží povídky svou kvalitou, tématem a poetickým laděním pohromadě. // Komu přijde (jako mne) většina filmů Evalda Schorma náročná a těžko ztrávitelná, zde ho jméno režiséra vůbec nemusí odrazovat. Mnohem větší tvůrčí podíl v rámci tohoto filmu totiž patří Vojtěchovi Jasnému, který k němu před emigrací napsal komplet scénář a připravoval celý snímek k natáčení (byť se jméno tohoto režiséra a scenáristy jako emigranta v titulcích nesmělo objevit). Jeho rukopis v povídkách i po převzetí režijní taktovky Schormem výrazně zůstal. Hodně scén situovaných z větší části do přírody připomene jeho Všechny dobré rodáky a není to zdaleká jen scéna, kde malíř a herec Josef Hlinomaz maluje přítomné obsazenstvo a sekunduje mu k tomu Helena Růžičková. Nebo scéna velkého hledání ztraceného psa až příliš evokuje scénu hledání a volání po dětech v dalším Jasného snímku Až přijde kocour. V celkovém vyznění mi ale tyto momenty Jasného "vykrádání sama sebe" nijak zvlášť nevadily, myšlenka z filmu (jež jsem popsal výše) je zcela jiná a svá... Krásný poetický film. (90%) ()
Galerie (8)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (5)
- Lubomír Kostelka si zde v povídce "Hry lásky" zahrál ctitele Heleny Růžičkové. O jednadvacet let později si to z opakoval i ve filmu Trhala fialky dynamitem (1992), kde hrál zamilovaného funebráka. (Ganglion)
- Josef Hlinomaz hraje malíře, sám byl velmi dobrý amatérský malíř. (Zdroj: kniha Chalupáři 40let). (M.B)
- Filmovanie prebiehalo v okolí Nového Boru a Pruhonic. (dyfur)
Reklama