Diagnóza smrti

Formálně i co do atmosféry už je Diagnóza smrti jen slušně odvedené, takové standardní, československé řemeslo.    Onu sychravou či řekněme živočišnou a nejistou atmosféru šedesátek se tu snaží nahradit těžkotonážní psychologie plná deprese a pocitu osamění, lépe možná prázdnoty. Jako obrázek normalizační a ploché šedi sedmdesátých let zdařilé, ale pro mě osobně jen zvenku. Zatímco předchozí snímky, tedy především Vrah skrývá tvář a Po stopách krve, mne doslova pohltily, tady jsem zůstal jen tím, a docela nezúčastněným, divákem. Poslední "kalašovku" jsem navíc  poprvé "vyšetřil" dříve než pan major, což mi na zážitku taky nepřidalo. Šedivá trojka. (05.10.2022)

Tento film by sa mal premietat ako ucebna pomocka na FAMU,a ako nazorna pomocka,ze co robi farba vo filme....kym stare diely serie z ciernobielym stvarnenim robili z detektivky mrazivy az strasidelny zazitok,toto skor vyzeralo ako tuctova normalizacna detektivka,aj led sa neda povedat ze by z nej vytrcalo politicke posolstvo....skratka,rovnaky reziser,rovnaka hlavna postava,rovnaky zaner a predsa to nie je to iste....max 2 hvezdy.... (18.10.2020)

Sice to nemá napínavou atmosféru svých starších bratříčků s majorem Kalašem ( v podání Rudolfa Hrušinského ), ale to příčítám hlavně tomu, že děj se odehrává v uzavřených místnostech (nemocnice, policejní služebna ) v momentě kdy se jdeme s majorem Kalašem vyvenčit ven, hned film nabírá lepší ponurovku. Měl bych výhrady k hudbě je sice dobrá, ale hraje v nevhodný moment, ne že by přímo určovala pachatele, ale hodně napovídá další vývoj. Major Kalaš (opět mluvím jen o "kalašovkách" s R. Hrušinským ) na rozdíl od předchozích dílů více mluví a debatuje se svým pomocným vyšetřovatelem což také trošku bere na napětí a atmosféře. Nicméně ve výsledku se stále jedná o kvalitní a napínavou podívanou s dobrými hereckými výkony a origoš zápletkou. (16.05.2010)

Jasně nejslabší kalašovka. Je až k neuvěření, že Diagnózu smrti režíroval a hlavně napsal stejný Petr Schulhoff, který dal vzniknout dnes už legendární volné sérii pochmurných černobílých detektivek s majorem Kalašem v hlavní roli. Fuč je magie a uhrančivost černobílého obrazu (přechod na barevný film atmosféře hodně ublížil), stejně jako až depresivní vyznění, o které se nyní stará už jen silně expresivní hudba. Vjem ruší také mizanscéna, dobová realita normalizovaného Československa diváckému zážitku věru nepřidá. (Místy mi skoro přišlo, že Schulhoff dostal ideologický úkol propagovat úspěchy socialistického zdravotnictví a coby úlitbu režimu cosi takového do svého krimi filmu infiltroval.) Co ovšem schází oproti předchozím dílům kalašovek nejvíce, je napětí a nepředvídatelnost, když je neustálým exponováním dotyčné postavy zhruba od poloviny filmu zjevné, kdo je vrah, musí ono udivené ,,Opravdu?" vycházející z Kalašových úst zahrát jedině takový herecký velikán, jakým byl Rudolf Hrušínský, který jediný film drží nad vodou, jinak by vyznělo skoro až směšně... (24.07.2015)

Prů...švih ve všech směrech. Temné, realisticky pojaté detektivky z let šedesátých plné napětí si tento kašírovaný normalizační dovětek nezasloužily. Major Kalaš jen bezmocně statuje v neživotných dialozích, které šroubovaně spojují práci kriminalistů a lékařů (jeho rozhovory s lékařem u vína jsou opravdu tragické a člověk oba herce lituje a zároveň obdivuje, jak se marně snaží dát postavám hloubku), čemuž odpovídají přepjaté herecké výkony (jak na vesnickém jevišti) a natahované dialogy s dramatickými pauzami skoro po každém slově. Celý film připomíná delší díl Malého pitavalu z velkého města, ovšem tentokrát s výjezdem do přírody. (09.09.2010)