Diagnóza smrti

Inu, na starší příběhy majora Kalaše to sice nemá, ale bavilo mě to. A to i přesto, že tomu naprosto chybí spád a napětí. Dynamice děje zvláště neprospěly intelektuální debaty Hrušínský-Ornest, nicméně příběh je solidní. Pointa sice nečekaná, ale moment překvapení se nekonal. Jako vždy je na místě obligátně zatleskat Rudolfovi Hrušínskému, zaujme i poměrně málo známá Drahomíra Hofmanová ve velké roli. Ale až teď mě napadla jedna nelogičnost, která se objevuje i v desítkách jiných filmů a seriálů - proč obviněný/podezřelý musí vždycky ve stresu žádat o cigaretu vyšetřujícího policistu? Když už kouřím, tak mám cigára svoje a nemusím se o ně doprošovat nějakýho tajtrlíka, kterej se mě snaží dostat do lochu, ne?:-) (16.11.2008)

"Diagnóza smrti" není špatný film, jen je zde trochu moc patrné, že se někdo snažil o zápletku amerického stylu, která úplně nevyšla. Film ale rozhodně nepůsobí směšně a daří se udržet diváka napjatého. A pro někoho může být finální odhalení překvapením, stejně jako je překvapením pro Kalaše. Oproti ale části filmu "Vrah skrývá tvář" se mi přece jen zdá, že scenáristicky není "Diagnóza smrti" tak propracovaná a že Kalaš nemá tak dobrý tah na bránu. Jedná se pak jen o celkem obyčejné vyšetřování, které je ozvláštněno nemocničním prostředím a zápletkou s ledvinou. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/09/diagnoza-smrti-1979-50.html (15.09.2013)

Krimi říznuté spletitým psychologickým dramatem, což rozhodně není na škodu - ovšem provedení tentokrát trochu klopýtá - kupodivu především o osobu majora Kalaše, který někde cestou (patrně díky přibývajícím letům) poztrácel svou téměř buldočí houževnatost ... a vůbec všechny buldočí způsoby, které ho tak skvěle charakterizovaly. Myslíte, že by major od kriminállky jen tak rozebíral detaily svého případu s lékařem z nemocnice ? I maličko zakřiknuté atmosféře jakoby se stýskalo po starých časech - černobílé provedení jí slušelo neporovnatelně víc ... 3,5* (30.06.2017)

Major Kalaš počtvrté v podání Rudolfa Hrušínského a naposled. Tentokrát ve skoro komorním příběhu o trestu za viny někoho druhého. Poslední Kalašův příběh v režii Petra Schulhoffa rezignuje na černobílé širokoúhlé pojetí - je barevný, v běžném formátu 4:3, avšak určitá zádumčivost jeho tří bratříčků z něj nezmizela. Dokonce se dá říci, že nabrala vrchu nad kriminální zápletkou, jež se zdá v podstatě banální. Kousek od sebe dojde ke dvěma neštěstím - havárii řidiče náklaďáku a přepadení mladé ženy. Oba skončí v jedné nemocnici a ledvina ženy by pomohla řidiči se uzdravit. Jenže věc je poněkud komplikovanější, než se na první pohled zdá. Petr Schulhoff klade důraz na atmosféru míst, na dialogy a úvahy o smrti, škoda třeba, že více nerozehrál naznačenou linii vyšetřovatele a jednoho z doktorů v jejich diskuzích.Prioritou snímku jsou i další vnitřní linie o vině a trestu, o tom, co je a co není správné, když člověk miluje a chtěl by obětovat vše. Když tedy nebudeme pohlížet na Diagnózu smrti jako obyčejnou kriminálku, ale spíše psychologický příběh s kriminálními, resp. detektivními prvky, pak může film příjemně potěšit. (24.06.2009)

Veškeré kouzlo, prvních třech dílů, atmosféra, filmařský um je nenávratně pryč. Diagnóza smrti jasně dokazuje jak se dá vše natočit jinak (rozuměj hůře) i když mám stejné podmínky a herce. Už jen režisér ví co se stalo. Už jen posun do formátu barvy a do obrazu 1,70:1 dokazuje hodně. Ačkoliv je příběh silný, jeho zpracování a herecké výkony, ho nemilosrdně posílají ke dnu a do bedny s nápisem průměrně až podprůměrně šedivé. (15.12.2010)