Jako v bavlnce

Nápaditý námět, sympaticky cynický přístup a skvělé schéma. A pak taky zklamání. S tak silným filmovým konceptem a našlapanou hlavní hrdinkou je naprostá škoda, že se tvůrce rozhodl do snímku vložit záporáky hodné animovaných grotesek Looney Tunes a zcela rezignovat na jakákoliv odvážná rozhodnutí. Navíc je to jeden z těch filmů, jehož finální dějství se odehrává jen podle toho, co se scenáristovi zrovna hodí do krámu. Bylo to slušné, ale mohlo to být daleko jinde. (01.05.2021)

Po Slibné mladé ženě další svižný, hravý a zábavný thriller, který ještě víc riskuje se svou antihrdinkou, jíž fakt nejde fandit, narozdíl od jejího protihráče. Problém je ale spíš v závěru, kde to trochu ztratí drajv a začne to být trochu moc přepálené. Pike potvrzuje, že jí prvotřídní mrchy jdou a Dinklage je tradičně fajn. (25.02.2021)

Stylová, zábavná, přímočará jízda, která neubírá na napětí a hlavně baví postavičkami, ale i způsobem, jak je natočena. Jako v bavlnce nemá žádného hrdinu, naopak je tu jeden sviňák vedle druhého a Rosamunda Pike tomu všemu jako ta největší čůza pod sluncem s přehledem velí. Jelikož si ale za poslední rok a půl oblíbila Českou republiku, tak já si na oplátku oblíbil jí. Tak, že se za vítězný Glób u její role vůbec nedivím. Ona tu jede totální pecky, ale abych nekřivdil samotnému filmu, tak ostatní herci taky kouzlí a scénáristicky je to parádní dvouhodinová laskomina. (12.05.2021)

S politikou naší vlády se důchodu naštěstí asi nedožiju. Bude jen otázkou času než se Marlou někdo inspiruje a otevře podobnou pečovatelskou službu v našich končinách. Cynická ženská verze Zjizvené tváře dokonale surfuje na módních trendech a přesto působí podvratně. Dokonalý scénář, který ani v závěru neselže a z legrační premisy opatrovnice, která (legálně) okrade matku obchodníka s bílým masem vytříská jak onu komedii tak solidní porci napětí. Herecký koncert Rosamund Pike vkusně doplňuje Peter Dinklage. Nečekaná chuťovka. (24.02.2021)

No vida. I v té netflusácké stoce přitroublých povrchních pomejí se sem tam objeví něco komplexního, co má všech deset prstů a je bez rozštěpu, ale hlavně brutálně rozjitřuje emoce. A v tomto případě navíc velmi rozporuplné. Celý film totiž zdravý heteroseksuální divák se zatnutými zuby i pěstmi rozčíleně bojuje s dilematem, jestli chce paní Štikovou, byť zpizděnou odporným mikádem, raději živočišně ošukat, nebo ji pěkně pomalu a dlouze sadisticky mučit. Rozhodně spíše převládalo za b). Tu bezskrupulózní svini si střihla tak dokonale, že místy jeden úplně ignoroval celé to její apelování, přičemž by za bezkonkurenčně nejuspokojivější průběh filmu považoval to, kdyby ji tak v půlce ten, rovněž úžasný, trůnovitý trpajzlík chytil, a až do konce ji trpělivě po kouscích škvařil letlampou. A protože k tomu ne a ne dojít a voda nechtěla vařit, nasraně jsem zuřil až do poslední minuty, plival odpady a chystal se to prohlásit za žluklý poševní šlem nějaké šeredné, přeemancipované velkobritské lesby. Zaplaťsatan se však v úplném závěru alespoň nějaká katarze dostavila, vlepila tomu punc scénáristické dokonalosti, a já, ač s notně pocuchanými nervy a neodolatelnou chutí preventivně přimrdat loktem první štěrbině, na kterou ráno narazím, jsem nakonec usínal klidný a vůbec se mi nezdálo o kníratých misandrických babochlapech s ostnatými dildy v otylých rukách. (21.02.2021)