Spy Game

Špiónská obdoba slavného Podrazu, s neskutečně odrzlým Redfordem a tentokráte charakterním Pittem u mne došla plného hodnocení až napotřetí. Asi si dílo svého oblíbence Tonyho Scotta stále lépe vychutnávám. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=ylcpNNuYCj0 (18.07.2010)

Podle traileru by se dal očekávat akční nářez - nečekjte nic podobného, asi byste se zklamali! Je to spíše netradiční špiónský snímek, který má všechno potřebné k tomu, aby zabavil diváka na svých 126 minut - od skvělé režie, hudby, kamery (scenáře samozřejmě :) až po skvělé setkání dvou generací - Brada Pitta a Roberta Redforda! (03.12.2002)

Mankote, táhne se to jak nudle z nosu, napínavé je to jako pondělní porada s managementem o dalším směřování firmy, a ty občasné flashbacky moc zajímavé a napínavé akce neposkytují - spíš to vypadá, že na co kluci sáhli, to zpackali. Nenašel jsem tam jedinou povedenou a pořádně dokončenou operaci. Navíc ve flashbacích vypadají oba špioni stejně staří jako v době hlavního vyprávění příběhu, i když by tam měl být rozdíl tak cirka 15 let. A ta neustálá snaha, aby oba vypadali podobně, měli stejnou barvu vlasů, oblečení... Akční kamera, ale jinak je to celé o ničem, pořád jsem čekal ještě nějaký twist na závěr, že to celé není jenom o záchraně mladého, blbého agenta z čínského vězení do důchodu odcházejícím agentem, v němž se najednou po letech probudilo svědomí - ale je. O to víc je to blbé, protože chybí větší prokreslenost postav, aby bylo jejich chování věrohodné, navíc je v tom tolik logických děr, že by to ani pejsek s kočičkou nezalátali. Fuj, to byl blbý film a zbytečně strávený čas u něj. (10.05.2016)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Kancelářské diskutérství za záchranu jednoho zamilovaného špióna a s ním spojené velké množství flashbacků odhalující mnohé z dřívějšího soužití a konání hlavních protagonistů je kupodivu dostatečně silný dějový skelet, který diváka bez potíží udrží v napětí po celou dvouhodinouvou stopáž. Zázrak? Ne, jen dobře vystavěný scénář, solidní herecké výkony a výtečná (toho času ještě audiovizuálně poměrně umírněná) režie Tonyho Scotta. (05.07.2008)