Vrchní, prchni!

Jedna z těch dnes již opravdu legendárních komedií. Důkaz toho, že z velmi jednoduchého příběhu se dokáže vytěžit maximum, aby byl divák spokojen a skvěle se bavil. Právě odsud víme pořádně jak vypadá Velorex, jak si dávat pozor na výběr šatů :-), hláška "Stěrače stírají, postřikovače stříkají" se cituje dodnes a písnička Severní vítr zlidověla u táboráků. Nestárnoucí klasika. (30.12.2005)

"A VY CHCETE CO?" - "POHLAVNÍ CHOROBY." - "NEMÁME, NEVEDEME." - "A NEVÍTE, KDE BYCH JE SEHNAL?" Můj zdaleka nejoblíbenější Svěrák, který má asi ze všech jeho scénářů největší švih a také nejlepší (Uhlířovu) hudbu, která mu dodává jak na spádu, tak na dojemnosti. Ve středu dění opět tradiční svěrákovský proutník, který je tu s odzbrojující drzostí stavěn do role frustrované oběti, která ale přitom doplácí jen na to, že si celý život užívala. Vynikající Abrhám, záplava hlášek a nezapomenutelná historka o praseti v žitě. Coby připomínka nedostatků českého pohostinství bude ten film aktuální vždycky. (19.01.2008)

Jeden z geniálních filmů dvojice Svěrák+Smoljak. 1)  Jak tu pročítám komentáře, vidím, že všichni už všechno důležité napsali. Co jen dodat? Polívčička byla?_____ 2)  Dodám, že Vrchní prchni je jeden z filmů, kterým dávám 5* bez ohledu na to, že v něm nevystupuje ani jeden pro mě přitažlivý chlap._____ 3)  Vzpomínám si, že konec vzbuzoval diskuse už tehdy. Neumím si ovšem představit, že by v socialistické produkci mohl mister Vrána beztrestně působit i nadále. Dnes by si možná takový chlápek otevřel vlastní restauraci a poslední scéna by ukazovala, jak mu tam někdo cizí kasíruje hosty. Rovněž setkání s okrádacím spolužákem na závěr působí jako úlitba režimu. No vidíš, tak zas budem sedět spolu. I když možná ani ne. Ono totiž fakt není správné okrádat druhé a nebylo to správné ani tehdy a ani s použitím ospravedlňující formulky, že kdo nekrade, okrádá rodinu. To, že podobné chování režim trestal, ještě neznamená, že bylo správné._____ 4)  Přínosné jsou místní Zajímavosti, které tímto doporučuji ctěným čtenářům k prostudování._____ 5)  Závěrečná honička mě už moc nebere, stejně jako sprchování Dády Patrasové._____ 6)  Mimochodem, ačkoli Josef Abrhám nepatří mezi mé oblíbené herce, jsem rád, že tehdy Smoljak prosadil svou proti Svěrákovi, který chtěl do role Nárožného. Ten se v hospodské roli opravdu našel později v seriálu Hospoda, kde si za pípou neumím představit nikoho lepšího. (25.07.2021)

Některé tuzemské filmy jsou moc fajn, jiné naprosto geniální. Asi netřeba vypisovat, kam patří tenhle Smoljakův a Svěrákův konzistentní klenot. Scéna za scénou baví, těší, nostalgicky vrací do let minulých, divák po letech vnímá detaily, které dřív třeba ani nezpozoroval, všímá si drobností, které ho vrací do dětství nebo dospívání. Scénář je vynikající, ač samotná zápletka spíš jednoduchá (a místy úsměvná), ovšem zatraceně účinná. Osudy fantoma českých pohostinství, v něhož se proměnil nenápadný knihkupec a nepoučitelný záletník Dalibor Vrána, vyvrcholí obří karlovarskou honičkou s pravými číšníky, což odkazuje ke známým honičkám hrdiny s policajty z němých grotesek. Do té doby zazní plno nezapomenutelných hlášek a vystřídá se plno skvělých herců. Josef Abrhám výtečný. (25.04.2021)

Komedie s povedeným námětem, která se dá vidět opakovaně, byť při každé nové repríze - jak už to člověk zná takřka nazpaměť - se na to samozřejmě díváte trochu jinýma očima, kdy už vám leccos z toho jako taková sranda přijít nemusí. Nově si tam asi nejvíc cením možnosti vidět řadu známých pražských hospod na začátku 80. let a Prahu jako takovou, jak tehdy vypadala - výrazně od šedivých dob totáče prokoukla a zkrásněla. Btw. většinu lokací znám osobně: (dnes již bohužel zaniklé) Fišerovo knihkupectví, karlovarská kolonáda, žižkovské ulice... Stojí za to mrknout na web Filmová místa.cz, pokud to člověka zajímá víc. A pak je tu samozřejmě herecký výskyt Dagmar Patrasové, která je zde tehdy zamlada zcela oslňující, byť se člověk poněkud zdráhá věřit, že by její postava tak strašně nesnášela svého bohatého partnera, že by měla potřebu mu zahýbat s chudým knihkupcem v podání Abrháma - myslím, že obsadit ho do role děvkaře, nebylo dobré rozhodnutí, protože ty jeho úspěchy u žen jsem mu nevěřil, už když jsem ten film viděl v dětství poprvé, natož teď (navíc nemám rád filmy, v nichž skuteční manželé hrají manžele i ve filmu). Ještě poznámku závěrem - přijde mi zajímavé, kolik podobností vykazuje Dalibor Vrána s Františkem Loukou z Kolji (záliba v ženách, vlastnictví vysmívaného vozítka - Velorex vs. Trabant, hraní na hudební nástroj...) - já si prostě nemůžu pomoct, ale podle mě si Svěrák do těchto svých filmových děvkařů dával něco, co mu v reálném životě bylo odepřeno... (11.05.2012)