Vlny
Waves
Režie:
Jiří MádlScénář:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrají:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (více)Obsahy(1)
Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu (Bontonfilm)
(více)Recenze (234)
Další z příkladů toho, když se dlouhá léta příprav a poctivé práce spojí do něčeho výjimečného. A prosím Vás, je to FILM, nikoliv dokument. A je to film zacílený na pracovníky Československého rozhlasu v jasně vymezeném období (říjen 1967 - srpen 1968), na nikoho jiného. Historiografická vysvětlování spletitostí vysoké národní i mezinárodní politiky tu nehledejte. Co tu najdete, je skvěle zrežírovaná "reportáž" o stavu (ne)svobody slova a její síle dávat naději. Jedním z producentů je Jan Dobrovský, syn jedné ze zde ztvárněných postav - pozdějšího Havlova kancléře a velvyslance Luboše Dobrovského - a aktivní podporovatel Paměti národa. Myslím, že právě ta dvě slova skvěle vystihují, oč tu běží. V současné době, kdy můžeme číst rozhovory s veterány invaze, vyprávějícími o tom, jak po nich pálil kulomet z Národního muzea, a že jen opětovali palbu. A z těch samých zdrojů o fašistech, a satanistech, a nevím o čem všem dalším. Jak je vidět, metody se za 55 nebo 60 let nezměnily. Nebudu opěvovat herce v hlavních rolích, ti mají "své jisté":), ale vyzvednu Igora Bareše jako ředitele rozhlasu a Tomáše Maštalíra jako ředitele Správy spojů. Naprosto chápu, co slýchám od svých známých, že byli v téměř plných sálech, kde se sedělo do konce titulků a tleskalo... no, abych zůstal odkazu Vln věrný, vězte, že já byl na projekci od 14:30 v multikině, bylo tam tak třicet lidí, namnoze vybavených všemožným občerstvením, a do konce titulků (kde se ještě něco dozvíte) nás zůstalo asi deset. Přitom nevím, co by ta zejména dnešní omladina chtěla víc. Dostali špičkově technicky zvládnutý a zahraný spektákl, u něhož nijak nepocítíte, že má víc jak dvě hodiny. Ale pocítíte leccos jiného... takže to asi byli potomci šťastných komunistů, nebo morálních nihilistů, nebo jsou zhýčkaní tím, že nic podobného jako ti, které viděli na plátně, řešit nemuseli, a je mimo jejich mentální horizont o tom vůbec přemýšlet. Já dávám 90% a říkám, že Pelíšky by měli dávat každý rok na Vánoce a Vlny každý rok 21. srpna. To je taková moje "Dobře míněná rada";) ()
Byl jsem až ve třetí vlně letního kina ve Staré Boleslavi a stejně bylo totálně natřískáno. Až tak moc Vlny zarezonovaly národem. A ano, je to jednoznačně dobře. Po mnoha letech se totiž jedná o film, který kvalitní a zajímavou formou vypráví téma, o kterém by měl vědět každý. A především mladé generace, které by neměli zapomínat na to, co se tady kolem roku 1968 dělo. Jirka Mádl svým třetím filmem stvrdil své kvality tak moc, že jsem přes dvě hodiny jenom fascinovaně zíral a podvědomě tleskal. Vlny jsou velký film. Nejen kvalitou, ale i obsahem. Napsány s velkým důrazem na objektivitu a hlavně s top herci dnešní doby. Zde není jeden hlavní hrdina, ale hrdinové, jejichž činy jsou černé, ale i bílé. Prosáklé tehdejší dobou, kterou jim budete těžko vyčítat. Československý rozhlas té doby si ale podobný film jednoznačně zasloužil. ()
Film, který patří k tomu nejlepšímu z české kinematografie a snese srovnání s čímkoliv z celosvětové produkce. Některé scény jsou audiovizuálně lahůdkové, všechno funguje jak má a jako bonus je to dokonale pochopitelné i pro diváka, který o tehdejších událostech neví vůbec nic. Mádl chytře využil své filmařské schopnosti, aby to celé působilo ještě velkolepěji, než na co měl peníze. Fanoušek Triera nebo Vachka může namítat, že je to místy až moc hollywoodské, ale já byl velmi potěšen. ()
Kdybych chtěl být zlý, tak napíšu něco ve smyslu, že je to furt myšlenkově podnětné jako Přemluv bábu (a že tam jednoho dědka zrovna přemlouvají). Ale nebudu. Ono je to totiž furt ta stejná historická exploatace, jako každý rok v kinech. Havel, Mašíni, Horáková, já už nevímcoještě. Líp po srsti to vlastně ani být nemohlo. Hodní novináři, státotvorné instituce, zlý Rus. A ani to by nevadilo, kdyby to opravdu fungovalo jako thriller. Jenže od půlky filmu začnou drhnout motivace postav a na konci jenom kroutím hlavou a nechápu, proč proboha činí tak jak činí. PS: Najednou se i ta Volha vedle Vln zdá jako nedoceněný a subverzivní masterpiece. Doceňuji zpětně. ()
Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! ()
Parta úžasňáků cloumající s českými dějinami prostřednictvím mikrofonu a vln. Silný příběh, velké emoce. Rezonovalo to se mnou celou dobu. Vizuálně velká pecka. Ty přechody mezi archivními záběry a současným obrazem? Páni! S ohledem na to, co se teď děje s médii u nás i na Slovensku, dost aktuální! ()
Mádl vytáhl svůj režisérský um na úplně novou úroveň. Ano, téma je už 100x vytěžené a pro náš národ obzvlášť bude zřejmě navždy citlivé. Nicméně způsob, jakým dokázal celý 131 minutový příběh poskládat, skvěle k němu doladit hudbu, srdečným způsobem připomenout, že nic za daného stavu není (a ani nemůže být) černobílé a to vše bez sklouznutí k lákavému patosu? Wow. Ve festivalové atmosféře pětihvězdičková záležitost (jinak střízlivějších 85%). [KVIFF 2024] ()
Už jsme si zvykli, že jsou tuzemské filmy ohlížející se do minulosti řemeslně nadprůměrné, výpravné, skvěle zahrané, v mnoha ohledech ambiciózní. Ale často nabízejí průměrný děj, emočně slabé momenty a poměrně ploché postavy, na kterým nám nezáleží. Ano, tak trochu rýpu do Zátopka, který je zkrátka slabší než Vlny, či do Bratrů, kteří jsou o třídu horší. Jiří Mádl dokonale vyzrál a předkládá klíčový úsek naší historie suverénně, sofistikovaně, zaníceně a s vypravěčskou bravurou. Už jeho debut nejel pouze k moři, ale i k hravosti, uvolněnosti a přirozenosti. Nijak neexhiboval ani Na střeše, kdy dal vyniknout hercům, několika fajn detailům i milému humoru, ale už byl přeci jen uloudanější a povrchnější. Teď si vybral daleko větší a důležitější téma. Sice není nijak zvlášť originální, místy zjednodušující, jindy s několika „úpravami“ v zájmu dramatizace, navrch s vydatným závěrečným patosem. Ale jsou to pořád spíš drobnosti, jako třeba ta, že médii nepolíbený (a bez jakéhokoliv rozhledu) se hlavní hrdina účastní všech důležitých jednání. Tím je každopádně řadový technik, který z obav o odbojného mladšího bratra svolí ke spolupráci s StB, kdy samozřejmě jeho další kroky už budou jiné, odvážné. Mádl nejenže skvěle trefil vztah osiřelých sourozenců, on se solidně dostává pod kůži i s dalšími postavami redaktorů (mezinárodního života) Československého rozhlasu. Představuje nám tým idealistů i pragmatiků, tvůrci přihazují drobná spiklenecká vítězství nad cenzurou, aby vše završili klíčovými momenty, díky kterým hrstka odvážných po noci na 21. srpen pokračovala ve svobodném vysílání. Herci jsou zatraceně spolehliví, Vojtěch Vodochodský nebyl mou krevní skupinou, ale vše odpuštěno, následují ho další, kdy mě osobně nejvíc oslovili Stanislav Majer a Tomáš Maštalír. Mádl předvedl vymazlený styl, obšlehnutý ze západních retro thrillerů, jeho kus je srozumitelný, sebevědomý a dynamický. Klobouk dolů a těsně pod vrcholem. ()
Vlny jsou film, který klidně mohl vzniknout v Turecku. Což je jedna z těch kinematografií, které jsou poeticky rozkročené mezi realistickou tradicí evropského filmu a bombastickou expresivností populárních filmů z Asie. Vlny jsou řemeslně zdařilé, vypadají draze a atraktivně a jejich zaměření na hrdinství a dramatický příběh zřejmě u českého publika, navyklého na to, že s komunistickým režimem se vypořádávají hlavně komedie, rezonuje. Bouřlivým ovacím ve Varech i v Hradišti očividně nezabránila ani tezovitost, schematičnost ve vykreslení postav (ano, komunisti jsou permanentně načuření týpci, co stále řvou, vyhrožují a nebo lidi rovnou bijí) a místy až úsměvná snaha mít z filmu velký thriller (takže postavy někam neustále dramatickou jdou či běží za zvuků tepavé hudby). Je to ten typ Velkého národního filmu (tm), co bude nejspíš domácím publikem vynášen do nebes jako něco "konečně světového", byť v zahraničí se mu nejspíš bůhvíjak dařit nebude. ()
Tretí režijný kúsok populárneho herca testuje hranice toho, kam môže siahať český veľkofilm. Uveriteľné kulisy, strhujúca téma, presah do súčasnosti a v druhej polovici nesmierne napínavý thriller. To všetko zabalené v prvotriednom remeselnom aj hereckom balení. ()
Mádl je frajer. A kameraman, zvukař, skladatel a střihač taky. Světovej film. ()
Jirkovi Mádlovi se podařilo něco, co se v současné české kinematografii jen tak nevidí. Natočil film, který je kvalitou na evropské úrovni. Odvyprávěl příběh, který bez nějakého patosu a černobílosti funguje dobře jako historická výpověď, ale zároveň i jako paralela k současné době a nedávným událostem jinde než u nás. Těch 130 minut uteče jako voda a po konci snímek pěkně rezonuje, což potvrzuje i mohutný divácký potlesk na letošní premiéře ve Velkém sále. [KVIFF 2024] ()
Extrémně aktuální, emocionálně nabité, herecky famózní a koule šimrající. ()
Ani se nechce věřit, že před 10 lety ten stejný režisér stvořil píčovinu Pojedeme k moři. Jirka Mádl udělal za 10 let extrémní progres, protože, nebojím se napsat, že tento film snese světová měřítka a vlastně mu po technické stránce nejde takřka nic vytknout. Vytknul bych snad jen to, že na mě film nijak nezapůsobil z hlediska emocí, ačkoli zpracovává velmi silné téma našich dějin a téma které se znovu stává o něco více aktuálním a obsazení Táňi Pahofové do role, pro kterou se absolutně nehodila. Připomíná mi to obsazení Cate Blanchet do filmu Borderlands. Trošku to na mě působí jako volba na základě toho, kdo měl zrovna čas a známé jméno. Také mě ve filmu dost sral ten mladší brácha hlavního hrdiny, který měl až příliš výrazný ksicht a taky protože z nějakého důvodu nemůžu vystát pohled na extrémně tenké lidi, zejména mužského pohlaví. Zbytek byl super. Ani přes dlouhou stopáž film neobsahuje takřa žádné nudné pasáže, které by tam neměly význam a své místo. Z každého záběru na vás dýchne dobová atmosféra či minimálně to, jak si ji představuji. Potěšilo mě obsazení známých herců a překvapil mě Vojtěch Vodochodský, který si s velkou rolí poradil velmi slušně. Jiří Mádl si tímto filmem napravil režisérskou reputaci a hlasitě si řekl o další velké filmové projekty. Filmů na srovnatelně vysoké technické úrovni už u nás bohužel moc nevzniká. Velmi dobrá práce. [80 %] ()
Ze všech dosavadních režijních počinů Jiřího Mádla, z nichž doposud vždy trčela poměrně výrazná naivita a nevěrohodnost, jsou Vlny zdaleka nejlepší. Mimo jiné proto, že tímto neduhem již netrpí. Film je skvěle dramaturgicky ošetřený a jeho pečlivě strukturované klasické vyprávění bezešvě splétá velké množství dějových linií. Snímek je ukázkou špičkového řemesla ve všech ohledech, ať už se to týká dobové stylizace, kostýmů, hereckých výkonů nebo hudby. Právě díky tepající hudbě, dynamickému střihu a citu pro budování napětí si scény zahrnující policejní střet s demonstrujícími studenty, příjezd tanků do Prahy v srpnu 1968 nebo vojenský zátah na budovu Českého rozhlasu svou intenzitou a efektností v ničem nezadají s mnohými hollywoodskými akčními thrillery. V množství zdařile napsaných a charakterově pestrých vedlejších postav, vycházejících ze skutečných novinářů a hlasatelů tehdejší zahraniční redakce, která během pražského jara bojovala s cenzurou a při invazi se snažila za každou cenu vysílání udržet, panuje naprostá přehlednost - stejně jako v jejich emocích a motivacích. Tento důležitý příběh si poctivé, propracované a prvotřídní zpracování zasloužil, takže je nesmírně potěšující, že se Vlny v kontextu českých dobových filmů posledních let řadí k těm nejzdařilejším. ()
Mádl se opravdu překonal. Tento film by klidně snesl i srovnání se západní produkcí. Je až neskutečné, jak se mu podařilo zachytit atmosféru Československa z roku 68. Nejdřív bych asi vyzdvihnul postavy, které jsou dobře napsané a film hezky šlape. Většina z nich je skvěle obsazena známými herci. Ale i ti neznámi mohou překvapit. Napětí se dá krájet a člověku až tuhne krev v žilách. Moc často mě filmy nedojímají a už vůbec ne ty české. Hezky sledujeme vývoj událostí od konce roku 67 až po samotnou invazi, která je skvěle natočena. Celé to vidíme z pohledu spojaře/technika Tomáše, který se náhodou dostane do Československého rádia a díky němu se rozběhne celý koloběh věcí. Dost podrobně sledujeme jednotlivé události u nás a k čemu vedly. Taky vidíme pohled uvnitř strany a policie. Určitě to nebyla lehká doba. Je dost těžké se vžít do kůže tehdejších obyvatel a představit si, co museli prožívat. Filmu se ale tohle docela daří. Za mě totální masterpiece. "Já nebudu udavač!" ()
O době, jíž Vlny reflektují, jsem již od puberty četl, slyšel i viděl spoustu nejrůznějších materiálů a také jsem vyloženě dospíval na soudobé čs. populární hudbě, až mám někdy pocit, že to Pražské jaro '68 i s následující deziluzí v 21. srpna a celé období normalizace jsem někdy v minulém životě musel zažít také. Přesto – nebo i proto mě dovede potěšit nový pohled a další střípek do celkového obrazu, pokud je zpracován kvalitně... a Mádlovy Vlny mě i přes rozpačitější dojmy z úvodního „akčního nerváku“ do nikdy mnou nezažité doby vrátily tak intenzivně, že jsem ty rychle uběhlé 2 hodiny v letním amfiteátru vůbec nevnímal. Film si drží svižné tempo a rozehrává temnou atmosféru v pohnutých událostech jak během událostí Pražskému jaru předcházejících, tak s vyvrcholením v osudný srpnový den, kterému se v tomto filmu se zaostřením na dění v Československém rozhlasu dostalo skutečně hodně prostoru. Už jen díky zasazení do rozhlasového studia mají Vlny určitě přínos navíc i uprostřed haldy jiných českých filmů vracejících se do dob socialismu a rozehraná dilemata ohledně (ne)zaprodání se režimu/systému na mě působily nadčasově. Dobová hudba (včetně návštěvy podniku s dvojníkem Waldemara Matušky :)) mě potěšila i přesto, že je s ní místy narábáno dost volně (např. hit Heleny Vondráčkové „Přeji Jordán“ použitý jako podmaz v listopadu 1967, ačkoliv píseň vznikla až po srpnu '68), ale toleroval jsem to bez potíží, coby dotváření atmosféry s různými pocity vloženými ve své době do hudby a textů... tedy do chvíle, než během sprnové invaze nezazněly „Čerešne“ Hany Hegerové – kromě toho, že píseň pochází až z 80. let, tak nápadem použít ji mezi spoustu šedesátkové hudby na podbarvení nějaké smutné chvíle v roce 1968 to až zbytečně vykradlo slavné Pelíšky. Také mě trochu zamrzelo, že dlouhodobě výrazná postava vedoucího redakce (jinak, špičkově ztvárněného Stanislava Majera s detailně precizní mimikou) s příchodem 21. srpna zmizí z filmu a objeví se už snad jen v jednom krátkém záběru, z něhož jsem úplně nevyčetl, co se s ním stalo. I přes tyto drobnosti byl pro mě zážitek z Vln i silnější, než loni ve stejné době ve stejném Amfiku navštívený Oppenheimer. [80%] ()
Jiří Mádl by se měl definitivně vykašlat na svou hereckou "kariéru" a plně se věnovat filmové režii. Vlny jsou filmem úžasným, hned z několika pohledů. Je na nich znát na jedné straně úzkostný perfekcionalismus a na straně druhé emoce do něj vložené. Mádl si své dítě prostě hýčkal, prohlížel, hladil a stále upravoval a ono mu jeho péči vrátilo na stokrát. I když jemu, spíš filmovému divákovi. Název pak působí až téměř dvojznačně, anžto zážitek z filmu se dá přirovnat k pohledu na moře, které nejprve čeří sem tam nějaká ta vlnka, abyste se v závěru ocitli na vrcholu tsunami. Jeden z nejvyspělejších českých filmů poslední doby, jenž díkybohu rezignoval na laciné vztahové kondomedie a Mádl viditelně dokázal udržet české herce v nebývale civilních polohách a já jim zase jednou ty jejich předobrazy věřil a to všem bez výjimky, nešaškující Kotek či Hofmann byli asi největším překvapením. Z estébáků šel chlad, z Rusáků strach, a to i jejich vlastní a z celé té zničené naděje mi bylo prostě smutno. Díkybohu za feel good hudební podkres, který chvílemi zvedl pochmurnou náladu. Někdy si člověk říká až s děsivým přesvědčením, že světu by možná bez některých národů bylo líp... ()
Potlesk v běžném, navíc plném kině, jsem už dávno nezažila. Klobouček. ()
Jirka Mádl dokazuje, že má veľký talent. Veľmi silný film. Obnažuje našu históriu a vyzdvihuje hrdinstvo pracovníkov rozhlasu, ktorí v neľahkej dobe dali spoločnosti to najdôležitejšie, čo vedeli. Po technickej stránke obdivuhodné, hudba, kamera a triky vynikajúce. ()
Související novinky
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (více)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (více)
V Karlových Varech byly rozdány ceny
Po rozmanitých devíti dnech končí největší tuzemský filmový svátek, jímž je Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Během jeho 58. ročníku bylo na plátnech karlovarských kinosálů uvedeno na 180… (více)
Reklama