Hroch

Jestli tohle uplácal Steklý skutečně na objednávku ÚV KSČ, pak musel být rád, že soudruzi byli tak nesmírně blbí, nebo laskaví, že ho nepověsili. Hroch dosahuje tak závratné blbosti, že i Kameňák a všichni Maixnerové dohromady vedle něj působí jako snímky určené pro filmový klub velmi náročného diváka. Optimisticky jsem si nalhávala, že alespoň spočinu pohledem na Svatoplukovi Matyášovi, ale v téhle ptákovině by mohli hrát všichni nejkrásnější chlapi světa a stejně by to nepomohlo. Ránu z milosti tomuhle filmovému odpadku dodává jako vždy trapně přehrávající Helga Čočková. K politování jsou Helena Blehárová a Jiří Jelínek, zřejmě chtěli být zase po nějaké době vidět, ale za jakou cenu? Pryč s Hrochem na smetiště, kam oprávněně patří. /// Edit / Jelikož jsem si z důvidů zachování duševního zdraví odvykla číst obsahy oficiálních distributorů, bylo mi utajeno, že se jedná o satiru. Film tedy působil hodně dadaistickým dojmem. V kontextu nové informace musím říci, že se jedná až o příliš zdařilou satiru, kterà ovšem není laskavým šťouchnutím, ale jasně plivnutou jedovatou slinou plnou zášti. Stelký jako zručný scenárista kupí jeden jinotaj na druhý, aby nám předložil sofistikovanou mozaiku společnosti (hroch), ktrá onemocněla banální chorobou (bolestivý zub) a na její léčbu požaduje nehorázně mnoho (zlato). Tato nemoc krátkodobě nakazila (Hlaváček) další osoby, které potom pod vlivem nemoci, zřejmě v horečce říkaly nesmysly. Steklý mě přivedl do úzkých, filmařsky se totiž vlastně jedná o poměrně zdařilý kousek, který je vlastně výrazně lepší, než jeho pozdější Za volantem nepřítel. Je to téměř dokonalá satira. Jenže se mi špatně vstřebávà satirické pojetí události, která si to dle mého nezaslouží (Pražské jaro), kvůli události, která po satirickém zpracování přímo volá (normalizace dle Husáka). Navíc je tato satira jasně útočná a zlobná. Steklý byl machr, takže jeho myšlenky byly záhy zřejmé téměř celé divácké obci. Takže, co nyní s tím? Filmařsky minimálně na tři, ale tím poselstvím zcela odpadní. Za tu nenávistnou zlobnost, která z filmu ční každou jeho minutou, zůstanu u nízkého hodnocení, i když musím objektivně přiznat, že je neobjektivní. (28.02.2012)

Absolutně chaotický, šílený a totálně nezábavný. Tak se to dá charakterizovat, nerad bych se tady opakoval, vše je přesně popsáno v předcházejících recenzích. Méně pozorný divák asi vůbec nepochopí o čem ten film je. I já jsem si musel přečíst o čem je základní dějová linka (i když tam vlastně žádná není). Jsou tam narážky na rok 1968 jako metafyzika, Smrkovský, politická opozice. Hlavním nástrojem zlé opozice, proti vládnoucí garnituře je zrušení cenzury za pomocí hrocha. Komunisti se snaží ospravedlnit zákaz svobody slova a ukázat, že pluralitní demokratický systém nemůže fungovat, díky korupci jednotlivých představitelů toužících se dostat k moci. K tomu má pomoci tento satirický skvost. Jestli se jim to podařilo ať každý posoudí. PS: V závěru je hláška hrocha: "Co se smějete? Vždyť já byl jen popletený!". Po tenhle zvratce bouchne televize u Borovského s nápisem PORUCHA (k poruše vysílání došlo díky chaosu způsobeném zmatenými demonstranty). Tohle už je opravdu na pár facek. 3%. (25.10.2009)

Estébácký brak je asi nejvýstižnější charakteristikou tohoto hrůzného paskvilu. Legitimizační posedlost normalizace se mj. projevovala v neustále opakovaných zadáních pro tzv. uměleckou frontu, jejímž úkolem mělo být vydávat rozvrat a úpadek za rozkvět a vzmach. Trapné narážky, vtipnost šesté cenové skupiny, slušnost nacistického pacholka, caneille, jak by řekl Karel Čapek. Jinak záchytné body tohoto fiolmu vystihnout nelze. Soucit a despekt neplatí v tomto případě pouze režisérovi, ale i řadě nesporně předních českých herců (Hadrbolcová, Skopeček, Čočková, Budínová). Zakazovat se určitě nikomu nic nemá, ale v případě tohoto strašlivého díla tuto větu nevyslovuji s obvyklou rozhodností. (12.09.2007)

V zásadě nepopsatelný film, který se formou satiry pokouší reinterpetovat celé Pražské jaro 1968. (Zhlédnout jej dosud šlo pouze na speciálních seminářích, dodnes nejsou ani přesně zmapovány jeho existující kopie. Tvrdí se často, že jde o film, který sami komunisti museli dát do trezoru, poněvadž byl nekoukatelný.) _________První hodina je tak extrémně trapná a blbá, že se u ní lze škodolibě bavit, další půlhodina již vyvolává pouze kroucení hlavou a poslední půlhodina člověka naprosto ubije a umrtví. ________Základní zápletka spočívá v tom, že hrocha v ZOO bolí zub a pojišťovna vyšle svého zaměstnance Hrocha, aby schválil půjčku na velkou zlatou korunku. Hroch ovšem Hrocha spolkne a od té chvíle zvíře mluví. Neochoty státu pomoci nebohému zvířeti využije politická opozice, která obviní vládu z nečinnosti. _______ Děj je poměrně komplikovaný a nečitelný, pohybuje se tu přinejmenším "Alexander Dubček"-zlý populista a "Eduard Goldstücker"-zlý metafyzik, jenž ve sklepení spřádá své ďábelské plány na ovládnutí republiky a zpívá píseň Já, metafyzický kanárek. Základním smyslem snímku je naznačit, že všichni reformátoři socialismu byli zkorumpovaní kariéristi a amorální zrůdy. _________ Naďa Urbánková hraje zpěvačku, jež nosí brýle, pomocí nichž slyší. Repsketive, když si je sundá, neslyší. WTF?______Zdena Hadrbolcová hraje učitelku základní školy, která v hrochovi, jenž kromě pojišťováka sežral i gramofon, uzří reinkarnaci slavného operního zpěváka a chce si vzít hrocha za manžela. K tomu se obleče jako hippie a vede psychedelické taneční seance. WTF? ________A všichni ostatní dělají podobné kokotiny, které absolutně nelze pochopit._______Tento film je zosobněním anti-humoru. Je tak strašný, že je na něm velice dobře vidět, jak se herci snaží před kamerou distancovat od supertrapného scénáře. ________ Manželka režiséra Karla Steklého dnes tvrdí, že její muž Hrocha natočit musel, jinak by přišel o práci a že se snažil filmem bojovat i s tehdejší politickou garniturou. Svým způsobem jí to lze i věřit :) (Pokud by tedy člověk zapomněl na to, že Steklý natočil normalizační agitky ještě dvě: Za volantem nepřítel - o tom, že za jaro 1968 mohli zkorumpovaní taxikáři, a Tam, kde hnízdí čápi, kde předsedovi JZD hází zkorumpovaní reformátoři klacky pod nohy, ale on se nedá, a nakonec v srpnu cizí kombajny přece jen přijedou na pomoc.) ______________ AKTUÁLNÍ: Vypadá to, že po tomto ryze oportunistickém a totálně (a totalitně) neumětelském snímku bude pojmenován nástupce Plyšového lva. Pokud se tak stane, již teď je jasné, že žádný z budoucích "oceněných" filmů nemá nikdy šanci se Hrochovi ani částečně přiblížit. Je to nedostižná meta filmové debility. (24.06.2008)

Snad nejtrapnější a nejútrpnější film československé kinematografie. Karel Steklý se pokoušel o satiru na události ze srpna 1968, jeho pokus je ovšem natolik bizarní, že to nefunguje jako vůbec nic. O příběhu nemá smysl přemýšlet, protože žádný není a celé je to jen sled prapodivných scének, které nedávají moc smysl (jaký význam má třeba to, že zpěvačka má brýle, bez nichž není schopná zpívat? jaký smysl má to, že učitelka ze školy vidí v Hrochovi převtělení operního pěvce a zblázní se?) a mají pouze zesměšnit tehdejší reformní komunisty, na něž přímo odkazují konkrétními momenty nebo nenápaditými jmény. Humoru je tu naprosté minimum a snad jen podvratný vtip o dočasném uzavření hrošího pavilonu funguje, jinak opravdu prázdnota, nuda a vůbec nic. Jako by tvůrce tohle ani nebavilo, protože střih je leckdy odfláknutý, scény na sebe někdy moc nenavazují a hudba je totálně zoufalá, vyjma "hroší" písničky, která je ucházející. Je až fascinující, jak prvoplánový Hroch je, protože je to opravdu ta nejjednodušší a nejzoufalejší satira, jaká by kohokoli napadla při změně politického režimu. O tom, že asi sami tvůrci neočekávali větší úspěch, svědčí i obsazení, v němž není jediná velká hvězda, ale spíš povědomé tváře, mezi nimiž vyniká přehrávající Matyáš, totálně mimózní Jiří Lír a prkenná Helga Čočková. Hroch je opravdu film, který stojí za vidění kvůli tomu, jak je trapný, nudný a zlý, jen je potřeba při jeho sledování znát reálie a osoby, na které odkazuje, protože bez nich už půjde o opravdový a nepochopitelný odpad. 15 % (27.10.2020)