Deníček moderního fotra

Landsmanovo veledílo mě obešlo velkým obloukem. Jeho filmová podoba by však mohla bodovat nejen u rodičů. Haluza totiž přišel s inovativním režijním přístupem v čele se skvělou kamerou, který v rámci zatuchlé domácí scény značně vyčnívá. Humor cílený především na nezkušené rodiče logicky neosloví všechny, ale sympatické hlavní duo to lehce vyváží. (02.02.2022)

Tak jsem si myslel, že by to v rámci současných českých komedií mohlo být aspoň trochu něco jiného, navíc jsem od někoho kdo na tom byl v kině slyšel, že je to prý dost dobré, tak jsem to chtěl aspoň zkusit. A výsledek opět katastrofa, alespoň z mého pohledu. Je to ukrutně nudné, naprosto nezajímavě natočené (ačkoli nějaká snaha v tom je, ale nepovedená), za celou dobu jsem se ani jednou nepousmál a aby toho nebylo málo, tématu "moderního fotra" se to věnuje jen nějakých 25 minut, pak se z toho stane další obyčejná česká romantická komedie a tohle téma tam pak začne být upozaděné. A do toho v hlavní roli naprosto prkenní Mádl s Rambou. Navíc je to celé naprosto chudičké a bez nápadů, jako by to skutečně bylo točené tak moc rutinně jak se to tváří a Haluzovi a štábu bylo fuk, co z toho vyleze - lidi na to do kina přeci půjdou, že? Těch 101 minut jsem si tady ale vyloženě protrpěl. 1* (04.12.2021)

Jako člověk, který byl časopisem Žena, muž a jiná pohlaví byl zvolen superotcem desetiletí má pro podobný film velké pochopení, byť ta zápletka je poněkud neortodoxní, ale zase filmová uznávám. Je to docela zábavný. Terez s Mádlo jsou na sebe zvyklý takže před kamerou no problema a zvládají své role v pohodě. Určitě český film, který dokáže pobavit napříč pohlavním spketrem (20.12.2021)

V době, kdy už má Landsman venku celých šest kousků Moderního fotra, nelze se divit, že se jeho otcovské příhody stávají námětem pro celovečerní debut další nadějné osobnosti naší populární scény. S takovým úvodem to nezní nijak lákavě, obsazení Mádla a Voříškové také není ničím překvapivým, ale minimálně z těch filmů, které Mádl táhl v poslední době (například Probudím se včera nebo Celebrity s.r.o.), je Fotr tím snesitelnějším. (14.09.2021)

Asi takhle - myslím, že můj hlavní problém s tím filmem je prostě v tom, že mi ta výchozí situace, kdy je otec více či méně sám na výchovu malého dítěte, přijde dramaticky zcela nezajímavá a nevidím na ní ani nic humorného (asi proto mě třeba nikdy nebavil film S tebou mě baví svět, byť ten mi vadí z více důvodů). Je to prostě jen převrácený genderový stereotyp, tedy vlastně spíš trudná připomínka toho, jak zoufale rigidní a konzervativní tahle společnost je (ačkoli si všichni paradoxně o sobě myslí, jak strašně jsou liberální), jinak by nemohlo tolika lidem připadat komické něco, co by vlastně mělo být zcela přirozené. I když nevylučuji ani, že mě prostě neoslovuje Landsman jako takový, protože jeho blog jsem znal v době, kdy ho četlo pár lidí, a už tenkrát mě to strašně nudilo (byť jistou literární zručnost jsem tomu upírat nemohl, neboť ty bezvýhradně nadšené reakce čtenářů pod články mluvily za vše), podobně jako mi ten samotný název "Deníček moderního fotra" nikdy nepřišel nijak zvlášť nápaditý nebo vtipný, protože prostě jen odkazoval k tehdejší éře blogů, přezdívaných (někdy výsměšně) deníčky. (Malá osobní vsuvka - osobně mám tendenci řadit Landsmana po bok Xindla X, protože jsem oba objevil přibližně ve stejné době a v rané fázi jejich kariéry, kdy je znalo jen pár lidí, a dneska už dávno oba dokonale zparchantěli (zkomerčněli, chcete-li) a mám pocit, že jsou všude, a nebaví mě, což je minimálně v případě toho Xindla škoda, protože tenkrát uměl psát texty jako nikdo). Navíc pokud si to dobře pamatuji, tak na tom blogu šlo primárně o to, jaké psí kusy malý Čeněk vyvedl, a na tom byl postavený ten humor, zatímco ve filmu jsem měl intenzivní dojem, že postava Čeňka je (bohužel) zcela upozaděna, a počet vtipných situací, které dítě vyvolá, by šel v celém filmu spočítat na prstech jedné ruky (a to ještě těžce zmrzačené na cirkulárce), a tak je hlavní postavou, kolem které se vše točí, Landsmanovo filmově přikrášlené alter-ego, kterému se něco děje a nějak na to reaguje, a to je vlastně obsah celého toho - do jisté míry vlastně poněkud narcistického - filmu, který zřetelně nikdy neaspiroval na víc než jednorázově zabavit své (nenáročné) diváctvo. Haluzovy amatérské filmy jsem měl rád a ve své době se mi líbily, ale tento jeho celovečerní debut mě bohužel minul podobným způsobem, jako v nedávné doby Matky, nicméně nepochybuji, že své publikum si oba - podle mě vlastně dost podobné - filmy najdou zcela snadno, a bude se jim tam líbit přesně to, co mě tak zoufale míjí. (07.09.2021)