Lekce Faust

Vynikající Čepkovo herectví, krásná stop motion animace, ale jako celek je to na mě příliš. Nemám nic proti surrealismu ve filmu, naopak jsem toho názoru, že pro tvůrčí proces může být surrealismus velmi osvobozující. Mé nepříliš nadšené pocity z Lekce Faust leží spíše než ve Švankmajerově pojetí v mé neznalosti Goetheho díla a souvislostí potřebných k pochopení (je to jen má domněnka). Film má spoustu exkluzivních momentů (scéna v hospodě, finále). Z herců krom Čepka stojí za zmínku usměvavě nevinný Jan Kraus. Lekce Faust je mistrovsky vytvořený film, ale zůstává pro mě stále poměrně záhadný a náležitě těžko stravitelný. (25.12.2020)

Spolu se Šílením nejlepší Švankmajer. Téměř beze slova propluje jako bezmocná loutka geniální Petr Čepek v jedné ze svých posledních rolí výtvarně geniální surrealistickou verzí faustovské legendy, posazenou do moderního světa, a znovu tím dokazuje, že jestli může být česká kinematografie na někoho hrdá, tak je to právě Švankmajer. (17.09.2008)

Švankmajer dokáže pointu svého Fausta shrnout do krátkého odstavečku textu. To je jen ukázka toho, že coby surrealista je dost nedůsledný. Pochybuji, že by Lynch nebo Bunuel podobně snadno shrnuli vlastní slavná díla - ať už protože by nechtěli, nebo protože by nemohli. Neříkám, že mi to nějak vadí. Zvlášť ne u Lekce Faust, která nepochybně má hloubku. I když ta hloubka není surrealistická a stejnou hloubku by mohl mít i klasický film - všechny ty hrátky speciálních efektů jsou jen oživení. Ale určitě nápadité a zajímavé oživení. (12.01.2014)

Göetheho Faust, by asi dopadl špatně, kdyby se někdo rozhodnul je vytvořit tak nějak klasicky. Švankmajer ho zadaptoval po svém a dopadlo to dobře. Čepek se na vyvolávání ďábla hodí více než dobře. Film je doplněn skvělými animacemi a zajímavými postavami v podobě loutek. Krausovi tenhle film taky sedl. Lekce Faust je určitě jeden z nejlepších filmů Švankmajerovy tvorby. (20.01.2007)

Objektivně je to za plný počet, subjektivně mi ta přílišná divadelní stylizace (byť ji chápu) občas přišla přehnaná. Jinak je to skvěle postavené a sestavené - miluju ty snové pasáže, průchody starými, obouchanými až mystickými domy, skrývajícími svá tajemství, přechod z jedné podivné místnosti do druhé... Líbí se mi, že všechny podivnosti jsou přes celou surreálnost nakonec vysvětleny a zapadnou do sebe zcela dokonale (bezdomovec!). A potěšilo mne, že se to nebere tolik vážně (chodí kašpárci na záchod? mohou baletky hrabat seno a baštit guláš z ešusu?). Jinak jsou zde postupně všechny atributy pekla (černá kočka, černá slepice, puklé vejce, černý pes, homunkulus a šém, když auto, tak pekelně červené, boj nebe s peklem, samozřejmě skoro osmiminutová scéna vzývání Mefistofela - které jsem se popravdě hodně bál, ale nakonec díky snahám nebe Fausta zastavit a kombinacím scén jde o skvěle natočenou věc - zvláště ten Adršpach! Jak tohle natočili na té špičce jehly?) i představení rozmanitých hříchů - smilstva (ldyž baletky spí, "krásná panna" na závěr), krádež (chlebíčky v divadelním bufetu), chamtivost (víno ve stole zahradní restaurace) apod. Nechybějí scény, které navozují různé pojmy s hlubší návazností - střed labyrintu (když řeže kulisy v půli), divadlo života, je čas jít, tady na Zemi je peklo... Těch odkazů a pojmů je hodně a na jedno zhlédnutí je asi nedá nikdo. A přesto je to srozumitelné a jednotlivé scény (i ty nejnevinnější, i ty s pohodou u piva) správně zlověstné. A člověka až zamrazí, když si uvědomí, že šlo o Čepkův v podstatě poslední film a on sám bilancoval dobro a zlo a svůj odchod ze světa kvůli zlé nemoci). A na druhou stranu pobavilo, že "text advisora" dělal tehdy dvacetiletý Jiří Strach. (19.05.2019)