Tmavomodrý svět

Snad jen Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Kolju a právě Tmavomodrý svět) lehce trnitá. Na Kolju dnes nedám dopustit, tady je to jiné. Pocta československým stíhacím pilotům bojujícím za druhé světové války v Británii chce být dramatem o chlapském přátelství, slabosti a odpuštění, ovšem vesměs selhává. Nebudu se vysmívat oné bláznivé lásce, která je nepravděpodobná a umělá až hanba. O válečné sirotky pečující žena, které kdesi na frontě zmizel manžel, se sice dostane do hlavy oběma pilotům (vznětlivému mladíkovi i jeho nadřízenému, který si ho vzal pod ochranná křídla), jenže v obou případech nelze hovořit o nějaké osudovosti, nýbrž obyčejném chtíči a bezhlavosti. Milostný trojúhelník tak rozhodně nemá žádnou sílu. Prostě nemá. Čekání na start z anglického polního letiště není zlé, ale ani nijak výjimečné. Ani samotní stíhači (a částečně za to mohou i herci) nejsou žádní velcí sympaťáci. A nemyslím si, že pobyt na marodce v pracovním lágru je nějakým zásadním oživením. Výsledek CHCE BÝT, ale NENÍ. Otec Svěrák s dialogy zdaleka nečaruje tak, jak jsme u něj byli zvyklí. Milé detaily z Kolji nebo Obecné školy chybí. Nemá to atmosféru, nedojímá. Má tak možná fenku Barču, která nechce opustit svého páníčka, má příjemně tlumeného Oldřicha Kaisera, má Vojtíškův skvěle natočený pád do pole. Ale jinak toho zase tolik nemá. S „vážným” žánrem se tvůrci možná poprali, ale ostré lokty jim rozhodně chybí. A to se kdekdo vysmívá Pearl Harboru. (29.09.2019)

Docela mě potěšila herecká sebranka, protože snad pro všechny zúčastněné mám ve svém srdci alespoň kousek místa. Vlastně nejen pro zúčastněné. Scénáristu Zdendu mám rád velmi, a dokonce chovám i určité sympatie k jeho režisérskému bratrovi. I když ta jeho poslední perverzní pohádka mě tedy zrovna moc neoslovila. Tohle bylo o dost lepší a s Českými lvíčky asi nemohu nesouhlasit. Příběh mě do sebe vtáhnout dokázal. Snad tam bylo jen zbytečně dost romantiky a chvilkové lásky, která samozřejmě nakonec ustoupila před přátelstvím, které bývá zpravidla věčné. Takový český nízkorozpočtová Perl Harbor. Velikou výtku bych si dovolil složit veškerým leteckým akcím, protože pan Svěrák nebyl pochopitelně financován tak štědře jako pan Bay. Na naše poměry to ušlo, ale co si budeme nalhávat, moc se na to koukat nedalo. Dost intenzivně kazily tyto záběry celkový dojem z filmu. Naštěstí si toho byli tvůrci zřejmě dobře vědomi a šetřili s nimi. Emočně mě to celé dost oblétlo, ale překvapilo by mě, kdyby dnes něco ne. (18.05.2016)

Úchvatný film, ktorý je emotívny a estetický zároveň. Nevnucuje sa divákovi, ale prirodzene dojíma čistotou a jednoduchosťou príbehu, každodenným hrdinstvom bežných ľudí aj veľkoleposťou a poetikou leteckých záberov, ktoré dokonale ladia s celkovou atmosférou. Jeho uveriteľnosť a ľudská krása je spečatená odmietnutím definitívnych, priamočiarych happyendov. Tam, kde by sa pri porovnateľne monumentálnej produkcii takí Američania nezaobišli bez aspoň dvoch šťastných vyvrcholení, bozkávania, objímania a plaču, tam Svěrák ľahučkými ťahmi filmárskeho štetca namaľuje dokonalý obraz, plný obyčajnej ľudskosti, poskladaný z lásky, priateľstva, statočnosti aj strachu, nádeje i beznádeje a ukáže nám niekoľko (ne)obyčajných osudov niekoľkých obyčajných ľudí spomedzi miliónov. Pretože nie všetci umrieme v posteli a nie každému hrdinskému činu je umožnené zapísať sa do dejín, aj keď ich všetky pomáhajú vytvárať... (18.07.2005)

Je drzé vyčítat Svěrákům, že byli drzí. A natočili mimořádně zdařilý film, který je konečně přiměřeným holdem skutečným obětím komunistických destrukcí historické paměti padesátých let. Po slibných nábězích kinematografie Pražského jara (NEBEŠTÍ JEZDCI) je tu podán zasvěcený pohled jak do všedního válečného dne těchto mimořádných mužů, tak do anatomie "díku", který jim uštědřila - více generaci než jedincům - poúnorová vlast politických procesů a lámání páteří. Důrazně jsou tu připomenuty perfidní praktiky StB, často do cel sesazující národní demokratické hrdiny s nacistickými válečnými zločinci. Adekvátní herecké obsazení vedlo k sérii nadprůměrných hereckých výkonů. Vzniklý celek jen znovu dotváří to, co už jsem napsal. Je drzé vyčítat oběma Svěrákům, že byli drzí. Naopak - jejich drzost je jednoznačnou garancí nevšedního diváckého zážitku. Čas ukáže, zda také zážitku nadčasového. (12.09.2007)

Jan Svěrák natočil na české pomery mimoriadne náročný snímok, ktorého podstatnou súčasťou sú letecké bojové scény. Tie tvoria nie obyčajné pozadie, ale integrálnu súčasť inak skôr komornej milostnej drámy. Zo spolupráce otca a syna Svěrákových vzišlo opäť po všetkých stránkach noblesné filmové dielo, miešajúce inteligentný humor s tragickými dobovými udalosťami. Snímka je úprimnou poctou českým pilotom, tým padlým aj tým, ktorí prežili vojnové peklo a onedlho sa ocitli v pekle komunistických väzení či pracovných lágrov. Holt aspoň sa Češi dozvedeli, že bojovali na zlej strane - ako povedal Americký generál George S. Patton: Až doteraz sme bojovali na zlej strane. Miesto nacistov sme mali spoločne zničiť komunistický Sovietsky zväz. (11.10.2019)