Kytice

Kytici Karla Jaromíra Erbena jsem si mezi vší tou povinnou četbou, kterou nás učitelé zásobovali, poměrně dost oblíbil, a to nejen díky skvělé zvučnosti Erbenových textů (snadno se to učilo nazpaměť…), ale hlavně kvůli celkovému hororovému nádechu a rázným pointám jednotlivých balad. Tento literární skvost rozhodně není nejsnadnějším materiálem pro filmovou adaptaci, sice nabízí spoustu příležitostí pro tvorbu nádherných obrazů, zároveň je však vzhledem k narativní strohosti balad obrovskou výzvou pro filmového vypravěče. F.A. Brabec bohužel není kdovíjakým vypravěčem a v Kytici se omezil na pouhou vizuální interpretaci s mechanickým drmolením veršů. Je znát, že tvůrce je především kameraman, proto se snaží neustále opájet obrazem, využívá optických triků a kýčem prolezlých aranžmá, přičemž se mu v tom všem ztrácí jakákoliv dramaturgie. Brabec rezignoval na poctivé vyprávění a pokud se snaží být sofistikovanější, je to ve výsledku spíše k pousmání, viz propojení jednotlivých balad skrze postupně zhasínající svíčky – v tomto ohledu jsem se cítil velmi ošizen. Některé části filmu jsou na český film nezvykle pohledné, u Svatební košile jsem si vzpomněl na dílo Juraje Herze, u Dceřiny kletby jsem obdivoval práci s pohybem kamery (kamera otřásající v rytmu bubnů, které zase napodobují tlukot srdce…to je pro mě vrcholný moment celé Kytice) a i ten podvodní svět ve Vodníkovi mě celkem uspokojil. Z filmové Kytice se tak stala pouhá manýra – stín velkého díla. Značně nevyrovnané herectví, které je navíc stěžováno veršováním, a některé technicky nezvládnuté momenty (+celá zvuková stopa – dialogy trhaly uši), jako je například vražda ve Zlatém kolovratu, kdy se místo do oběti bodá do vzduchu, výsledné zklamání jen prohlubují. Lépe by celá adaptace dopadla, kdyby se z balad vzal jen námět, rozepsaly se normální dialogy, neboť zvolený otrocký přístup se příliš neosvědčil. Navzdory všem záporům se však jedná o zajímavý experiment dokazující, že by i hororový žánr mohl koexistovat s českými reáliemi. (18.10.2010)

Brabcův obrazový manýrismus nemám v lásce, fakt že ne, a tady se tedy vyřádil. Naštěstí ne tolik jako v Máji, který se tak stal jen kýčovitým odpadem. Kupodivu u některých příběhů ten obrazový manýrismus funguje (Štědrý večer, Dceřina kletba), jinde alespoň neškodí (Polednice, Svatební košile. Kytice), a dvakrát je fakt na zastřelení (bohužel u nejdelšího Zlatého kolovratu, u Vodníka). Celkově tedy průměr, není to naštěstí ani totální propadák, ale na druhou stranu ani nic, z čeho bychom měli nadšeně jásat. (28.12.2014)

První báseň (jediná romance ve sbírce balad) s názvem Kytice autoři stvořili formou jakéhosi videoklipu, ale kupodivu jim to vyšlo. Vodník je sice hodně ponurý, akční a po kamerové a režisérské stránce asi nejlépe zvládnutá balada, herecky tak nějak pokulhává. Svatební košile má sice slušnou atmosféru, ovšem herci působí hrozně nepřirozeně, obzvlášť Karel Roden je histerický a všechno, jen ne děsivý. Ale Jirka Schmitzer coby umrlec nemá chybu. Z Polednice udělal Bolek Polívka komickou figurku a střet matky a dítěte je až moc ad absurdum. Zlatý kolovrat se nepovedl, atmosféra je nijaká, použití hudby taky nic extra (nějaké podivné techno či co), aspoň že Geislerka se tu zase objeví odhalená. Dceřina kletba, sólo pro dvě postavy má skutečně mrazivou atmosféru, při které mi skutečně nebylo nejlíp. Štědrý večer toho s básní moc společného nemá a celkové provedení také nic moc. Přes všechny klady a zápory mám největší výhradu k doslovnému odříkávání básní. Nejlépe by to dopadlo nejspíš využitím vypravěče. Za opravdový klad považuji krásnou hudbu, která zní ve Vodníkovi a při závěrečných titulcích. Celkově (i přes sklamání) film není úplně nejhorší, ale kdybych si měl vybrat jestli si přečtu básnickou sbírku od Karla Jaromíra Erbena, nebo se podívám na tento film, zvolím první možnost. 40%. (10.04.2006)

Po návštěvě hřbitova ve Velharticích, podle kterého napsal Erben svoje Svatební košile, opět jiný zážitek, ale jako vždy dokonalý. Jediné, co bych vyčetla, je naprosté pozměnění a zmrvení významu balady Štedrý den. Jinak dokonalé dílo ve všech směrech, řekla bych takový český Klan létajících dýk. Také jeden z mála filmů (snad jediný), kde akceptuji Aňu Geislerovou. A Jiří Schmitzer je nejlepší mrtvola na světě. Hned po Rodenovi. ♥♥♥ (19.11.2006)

Prvý a posledný dobrý film F.A.Brabce. Je to skôr náhoda, ako ukázal čas. Nie z každého kameramana sa stane automaticky aj dobrý režisér. V Kyticiach sa vzácne spojili dva prvky, ktoré z nich robia dobrý film. Výrazná osobitá výtvarná štylizácia a kvalitná predloha. V Brabcovom prípade sa to už ťažko mohlo niekedy opakovať. O nejaké ťažko umelecké dielo sa ale nejedná. Treba ale uznať tvorcom odvahu. (02.06.2012)