Chlapec a volavka

Krásný film.  Jako i  u některých ve dříve viděných filmech od Miyazakiho, nebyla potřeba vysvětlovat proč se něco ve filmu děje. A tyto filmy jsou takové, že to u nich nevadí... Po shlédnutí ve mě klíčilo takové to filosofické myšlení... rezonovaly ve mě témata jako: posmrtný život, multivesmír, zanechání odkazu, životní práce... (16.12.2023)

Mijazaki je láska. Když jsem s ním v mládí začínala, nikdy by mě nenapadlo, že na něj půjdu někdy do kina. Je fajn, že i tato tvorba se k nám konečně dostává, snad budou přibývat další autoři nejen z Japonska. Film se mi jako takový líbil, ale musím uznat, že některé své starší bratříčky nepředčil. Rozhodně ale tenhle fantaskní Mijazakiho pohled do jeho duše stojí za to. (30.11.2023)

No jo no, Mijazaki, tohle je takové jeho portfolio motivů, základní kameny jeho tvorby, popřeházeny a zamíchány, poté sestaveny do nového celku... Jeden by si řekl, že už z toho nic nového nevyždímá, ale chyba lávky, originalita tam pořád je. No jo no, mistr :) 85% (02.12.2023)

Myslím, že jde o důstojné završení Mijazakiho díla. Jde po motivech, které mu připadnou důležité, místy i bez ohledu na logiku nebo završení příběhu. Hodně se mi taky líbila střídmější Hisaišiho hudba. Shodou náhod se mi povedlo jít za sebou do kina na pohádku českou - japonskou - americkou (to omylem) - a anglickou. Hodně zajímavé srovnání. Samozřejmě nepřekvapí, že japonská dá divákovi nejvíc - když dokáže opravdu poslouchat a dívat se. (17.12.2023)

Mijazaki si tu postavil mohylu. A ta mohyla je vše převyšující maják, který na lidstvo hledí prostě a zpříma a z jeho upřeného oka tryská oslepující svit. Jaké štěstí vidět tu krásu, koupat se ve světle a vnímat jeho tíhu i žár. (13.12.2023)

Nejprve, než se dostanu k filmu, tak musím dát své srdce panu Mijazakimu za to, že v 80 letech dokázal ze sebe vydat neuvěřitelně kouzelný, zajímavý, dobrodružný film plný emocí, fantasie a i krve. Dokázal říct lidem, že anime není jen pro děti, ale pro všechny, kteří chtějí vložit fantasii k srdci. Už od studia Ghibli jsem tak nějak pochopil, že fantasie v anime prostě hraje největší roli, a i když mě kolikrát ta fantasie leze na nervy, nebo na mozek, u studia Ghibli bych tomu i odpustil. Zrovna u tohohle filmu to tak nějak patřilo. To co oceňuji u pana Mijazakyho je to, že zůstává u svých stylů kreseb. Nemění to na nové rádoby 3D anime. Chlapec a Volavka se zdá být ze začátku takovým klasickým anime bez nějakých fantasií a spíše se to přibližuje k Hrobu světlušek, ale potom se příběh začal přibližovat k tradici mystery a my se můžeme těšit na úžasné až barevné dobrodružství doprovázené panem Volavkou za hledání náhradní mámy chlapce. Příběh se vyvíjí cestou za úžasnými světy plné otázek, plné zvratů s andůlkami, ale i plné poznání těch, kteří v příběhu mají velmi důležitou roli. Jasně, možná jsem se až moc těšil na ten film, že ta očekávání byla dost velká, ale obrovský unikát to úplně nebyl, nicméně jsem se rozhodl pro 5 hvězd kvůli tomu, že ta 5 hvězda patří panu Mijazakimu, který v jeho letech dokázal, že věk neznamená přestat, věk znamená zažít něco nového. I tohle téma padlo ve filmu. Budeš se chtít vrátit? Chceš pomoci tomuto světu, aby se nezbořil? Každý ve světě máme svoji otázku. Jestli je to doopravdy z jeho sbírky poslední film, tak mu z dálky do Asie dlužím obrovské ARIGATO ❤️ (24.11.2023)

Tak je to konec jedný krásný pohádky, poslední film kouzelnýho dědečka Mijazakiho. Vlastně díky němu sem poznal Svět animace. Od něj sem viděl všechny filmy, některý naprosto strhující a některý (většinou ty civilní, kde se moc nefantazírovalo) obyčejný. Každopádně tohle prý chtěl věnovat svýmu vnoučkovi, než opustí tento Svět a vidá se za princeznou Mononoke do Světa fantazie. Já sem moc rád, že sem na tohle šel s dcerkou, které se tyhle filmy hodně líbí. Asi je potřeba to vidět vícekrát, páč je to docela komplikovaný. Taky je tu poměrně dlouhej začátek, než se Mahito dostane do časoprostoru, tak je to docela i nuda. Nejvíc si budem pamatovat uhořelou maminku a taky sebetrýznění kamenem :o) (25.02.2024)

Druhá Cesta do fantazie .... se nekoná, bohužel. Přitom našlápnuto na to bylo dobře. Během expozice, která zabírá první třetinu, se hezky podařilo vykreslit Mahitovu frustaci, nejen ze smrti matky, ale i z nového domu, nové školy, kam očividně nezapadl, a především z macechy a jejího těhotenství. A i když jsou na něj v novém domově hodní, nemají čas věnovat mu alespoň trochu pozornosti. Frustrace si žádá agresi, takže to Mahito vyřeší kamenem. A vlastně všechno, co se stane potom, je možno chápat jako jeho poúrazové blouznění, ve kterém se musí vyrovnat se svými nejistotami ze smrti, z budoucího sourozence a s pocitem viny za to, že se kvůli němu maceše přitížilo. V psychologické rovině to tedy funguje skvěle. Ale u mistra Miyazakiho očekáváme, že skvěle budou fungovat i ty fantazijní světy, ve kterých se jeho hrdinové vyrovnávají s životními nástrahami. Že nám nabídnou nějakou ucelenou vnitřní logiku a promyšlenou vztahovou kauzalitu. A to tu bolestně chybí. Celý prostředek příběhu je totiž jen sledem vizuálně působivých obrazů a snových asociací, kterými Mahito pouze pasivně prochází. Teprve v závěru se začne nějak řešit jeho vztah k maceše i k mrtvé matce, a v symbolické rovině i vztah k tvoření vlastního (dobrého nebo špatného) světa, ale to je příliš málo příliš pozdě. Sice je to pořád nádherně kreslené a snově magické, tak, jak to umí jenom Ghibli, ale emoce jsou hodně utlumené a příběhový oblouk se rozpadl do řady zdlouhavých nesouvislých výjevů. Které jsou (zřejmě) vyjádřením pocitového světa depresivního teenagera, který se musí dopracovat ke smíření se svým vlastním životem. Méně jak čtyři  hvězdy dát nedokážu, ale ta pachuť promarněné příležitosti je dost silná. (06.07.2024)

Chlapec a volavka je neuvěřitelně kouzelný příběh pro všechny věkové kategorie, který v sobě stejně jako všechny Mijazakovi filmy nese určité poselství, jenž by se HODNĚ zjednodušeně dalo popsat asi jako ,,nenávist plodí nenávist,,. Majao Mijazaki se rozloučil ve velkém stylu a svět filmů opouští jeden z nejrevolučnějších tvůrců historie. 8,5/10 (12.12.2023)

Nie nie....je tam stále nejaké to Mijazakiho kúzlo, ale dejovo ma to absolútne nezaujalo. Trošku sa ten hype nafúkol. (04.02.2024)

[4,5*]     "Jedna volavka popolavá mi raz povedala, že všetky volavky popolavé sú klamári. Je to klamstvo, alebo je to pravda?"     Môj milovaný umelec, geniálny tvorca animovanej nádhery, ma ani tentokrát nesklamal a tak ako mnoho raz predtým, ma znovu naplno vtiahol do úžasného sveta fantázie, aký dokáže stvoriť hádam iba on. Žiaden z nápaditých prvkov tohto sveta nepôsobí nadbytočne, všetky tam krásne zapadajú, nič tu nie je samoúčelné, len také prázdne, na efekt, ale všetko je, naopak, hlboko ľudsky precítené, sprevádzané krásnou hudbou režisérovho dvorného skladateľa Džóa Hisaišiho. Film rozpráva pútavý a zároveň dojímavý príbeh chlapca Mahita, ktorý stratil svoju milovanú mamu, čo však v Mijazakiho svete ešte neznamená, že by ju nemohol znovu stretnúť. Majster tu v jeho zrejme poslednom diele prezentuje svoju podmanivú predstavu "druhého sveta". A mne neostáva nič iné, ako sa prevteliť do malého chlapca a nechať sa unášať Majstrovými fantáziami. (25.02.2024)

část ze začátku parádní (23.11.2023)

Musím se přiznat, že tohle je první Mijazakiho film, který mě bavil. Neberte mě špatně, filmy od studia Ghibli mají nádhernou animaci i hudbu, ale příběh mě bohužel nikdy nezaujal natolik, abych u filmu bez přemáhání vydržela celou dobu. U Chlapce a volavky jsem to ale dokázala. Nevím, čím to bylo, ale kromě animace a hudby mě skutečně zaujal i příběh a byla jsem zvědavá, jak to vlastně celé dopadne. Ghibliovky stále nebudou patřit mezi mé oblíbence, nicméně tohle - společně s Létem s Marnie - budu vřele doporučovat dál. P.S.: Chápu, že originál je originál, ale zajděte si na to i s dabingem, který je za mě velmi povedený. :) (30.11.2023)

Trochu jsem s tím zápolil, hledal v příběhu nějaký záchytný bod, něco na co bych se pocitově napojil... Pokud jsem to našel, tak víceméně až úplně na konci, a ani tím si nejsem jistý... Ale v konečném důsledku při zpětném ohlédnutí vlastně strašně oceňuji, jak abstraktní, psychdelický film nám tentokrát Mijazaki naservíroval. Spousta výjevů se mi vypálila do mysli dost důkladně (vidět Ghibli animaci na plátně bylo totální požehnání), a kdoví? Třeba se k Chlapci a volavce budu v budoucnosti vracet častěji, než k takovým instantním srdcovkám jako třeba Kiki nebo Totoro, protože tady bude prostě pořád co objevovat, a nad čím přemýšlet. Ihned po shlédnutí jsem s hodnocením trochu váhal, a ani teď to určitě není definitivní, ale momentálně to vidím na 8/10 (02.12.2023)

Na jednu stranu musít říct, že tento animák za mne už nedosahuje té fantastické velkoleposti jako jeho starší díla i přesto, že mezi tímto a předcházejícím je 10let. Působí více subjektivně a sám Mijazaki přiznal, že se mu o tomto občas zdá. Nevim, možná si v té ptačí věži jednou najdu skrytou myšlenku vycházející z našeho působení na tomto světě. Na druhou stranu je znát složitost animace a obrovská práce, kterou prodělal japonský tým, je to stále vysoká škola a nepřeji si, aby toto byl mistrův poslední snímek. 75% (05.12.2023)

| Studio Ghibli | Presne tak, ako bola prvá polovica filmu magická, s nádherným zasadením do krásneho prostredia a so sľubnou zápletkou, ktorá vás chytí za srdce, tak sa druhá prenesie do iného sveta, ktorý príbeh otočí o stoosemdesiat stupňov a nastolí rozhodnutia, s ktorými som nebol v súlade. The Boy and the Heron je určite dobrý film a svedomie mi nedá naň kydať, ale proste sa nemôže stať, že by vo mne film v treťom akte stratil taký záujem, ako to spravil tento. A na to, ako som tu prednedávnom prereval celý Hrob světlušek, ma to mrzí o to viac. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | (19.01.2024)

Nádherný vizuálny kľúč, ktorý však nepasoval do môjho zámku. Ale otvoril som. Aligátor. (05.02.2024)

Hezká obrazová báseň odehrávající se současně v několika časoprostorech. Někde mezi 4 a 5*. (31.12.2023)

Ten "matrixovský" architekt akoby Nietzschemu z oka vypadol. "Čítal veľmi veľa kníh a tak sa z toho pomiatol". Je to ťažký a komplikovaný Mijazaki, ktorý tentokrát nie je až tak veľmi pre deti. A predsa áno. Melancholický tvorca farebných svetov nám servíruje azda sureálne vyobrazenie dospievania dieťaťa podnietené ťažkými životnými skúškami. Ale je tam toho viac a my môžeme len hádať. Vizuálne aj hudobne to človeku zmysly poteší, emočne a myšlienkovo potrápi. To, že sa hrá podľa autorových pravidiel, nikdy v jeho tvorbe neplatilo viac, ako tu. Človek si mnohokrát v živote volí alternatívu, ktorá je ťažšia a komplikovanejšia, no práve skúšky sú to, čo nás definuje. Je to tak nielen v prípade hlavnej postavy, ale aj v prípade nášho prijatia tohto filmu. (20.01.2024)

Ty čtyří hvězdy jsou jen v kontextu Miyazakiho tvorby, mezi ostatními filmy je to jasná pětka. (07.01.2024)