Le Calendrier

Tak trochu faustovské téma, něco z The Jack in the Box, Vládce prokletých přání a dalších snímků s deníky, co plní přání, a voodoo, akorát vždy platí jedno, že za všechno se platí. Eva je na vozíčku a záhy zjistí, že by prostřednictvím tajemného kalendáře mohla zase chodit. Stačí jen obětovat pár, no pár, docela dost lidí - blízkých, známých i cizích. Škoda, že většina masakrů je mimo kameru, třeba dotáhnout vanu do konce by za to stálo. Takže jen náznaky a spousta krve, OK, vše vyváží atmosféra. Tak ne. Celý film se táhne jako nudle, měl jsem pocit, že se dívám tři hodiny. Za tu utahanost víc jak dvě hvězdy rozhodně nedám a vícekrát se na to nepodívám. (31.07.2023)

Děvče na vozíku dostane od své kamarádky adventní kalednář, který, jak se brzy ukáže, nabízí své majitelce netušené možnosti. Ale jen za určitých podmínek. A protože je kalendář z Německa, na dodržování pravidel si zatraceně potrpí. Pokud čekáte horor plný lekaček, mrazivých momentů a krvavých orgií, tak budete zklamaní. Přísně vzato pokud nepočítám pár momentek s kalendářním démonem, nic moc žánrového tady nenajdete. Z mého pohledu jde především o sledování vlivu adventního kalendáře na hlavní hrdinku, která s každým dalším okénkem víc a víc blbne. A touto optikou film v pohodě obstojí. Jo, troška napětí by tu neškodila a démon by si také zasloužil lepší nástupy, ale člověk nemůže mít všechno. Navíc negativa tu úplně v pohodě vyvážila skvělá Eugénie Derouand. Nic moc jsem nečekal, takže jsem víc než jen spokojen. 80% (26.06.2023)

„Už jsou tu zas, po roce, démonické Vánoce!“ Kdepak čertem, Mikulášem a Knihou hříchů. Dnes se zlobivé děti a hodné vozíčkářky straší hororovým adventním kalendářem, zlověstně šprechtícím německy. „Scheiße, ruhe! Öffne das Fenster!“ OK, otvírám OKÉNKA KALENDÁŘE: [][] Mňam, výborné čokoládičky s LSD krémem. A zajímavé bonusy. 1) Čertovo kopýtko homemade psychoanalýzy. 2) Rohatý osud vozíčkářky. 3) Démonická možnost vyřídit si účty se všemi svými viníky. [][] Tu 1) radši neprovozovat, 2) je lépe nepoznat a 3) nevyužít. A nad haprujícím scénářem se nerozčilovat. Příklad. Po první mňamce už nesmíš přestat otvírat. A všechno musíš sníst SAMA! Jinak tě klein kalender Teufel zabije! Byla opakovaně (!) poučena Eva i diváci. Tak hlavně, že sušenku a bílou figurku sežral někdo jinej, ale Evě se nestalo nic. Ach jo. Ale nabízená možnost smyčky, ta byla zajímavá. Na Hromnice o vražedný advent více. (20.07.2023)

Bolestne rodinne zanrove cviceni nadprirozene psychodrama s vozickarskou predstavitelkou v hlavni roli. Ma dilema mezi zazrakem a svatosti. Ma vsechny oskliva poteseni cihajici za dvermi. Dela vse, co bychom delali na jejim miste, coz jeji ciny omlouva. Jsou zde netradicni mrtvi. Film ma hypnotickou naladu, ale pribeh je prilis povedomy, aby sokoval  , a neni ani krasny, aby si vas ziskal. Ale je tu dost prekvapeni. Pobavil me chlapek balici v parku hlavni protagonistku "Ja jsem zdravotni bratr a vy paraplegicka. Mohu umyt vase intimni partie". (19.08.2022)

Nápaditá variace na sérii Hellraiser, jen namísto pekelné kostky tu coby magický předmět figuruje pekelný adventní kalendář. Není vůbec podobný těm papírovým z Lidlu nebo Tesca, je dřevěný, krásně retro, mluví německy a prokazuje majiteli jisté nadstandardní služby. Jen nezapomeňte, že v magii, lhostejno zda bílé či černé, není nic zadarmo, takže naše milá paraplegička by si měla dobře rozmyslet, jestli do tohohle pochybného holportu půjde. A mimomochodem jak už se křečovité obsazování zástupců všemožných menšin stalo v posledních letech směšným ba otravným klišé, tak v tomhle případě to absolutně neplatí, skvělý příběh, skvělá hlavní představitelka (v reálu samozřejmě chodící) a když necháte mozek běžet jen zhruba na půl výkonu, čeká vás možná hodně příjemný divácký zážitek. (24.06.2023)