Ambulance

Ambulance je z ranku filmů, které jsou jednou velkou autohoničkou, jako Nebezpečná rychlost nebo Šílený Max: Zběsilá cesta, po jejichž kvalitě ale jen z dálky pokukuje. Nemá totiž ani tak sympatické nebo dokonce zajímavé postavy, ani strhující tempo a děj a ani výraznější akci. Kamera sice bayovsky neustále kolem někoho/něčeho krouží a bláznivě prolétává prostory nebo dírami po střelách, ale jinak je film jen přehlídkou fadních přestřelek (Bayem dlouhodobě fetišizovaných mužů ze speciálních jednotek v neprůstřelných černých vestách se samopaly) a random bourajících aut. V Bayově předchozím opusu 6 Underground přitom byla akce mnohem hravější, nápaditější i brutálnější. Celou dobu mi bylo upřímně jedno, jak to dopadne, a jakkoli freneticky se to tváří, je to pro Baye typicky natahované až uondané. Naštěstí se tu ale netlačí tolik na humor a mezi tradičními přiblblými fóry (poblitý pes) se najde i pár fajn hlášek. Gyllenhaal vyfasoval nejvděčnější postavu a dle očekávání to táhne, ale mj. mu chybí nějaký výraznější protihráč na straně policie. Film tak nejlíp funguje jako Bayův milostný dopis adresovaný Los Angeles (viz. legrační zdůrazňování LA v názvu na plakátech a v trajlerech), protože s jeho ulicemi, mrakodrapy a odvodňovacími kanály se kamera mazlí jako nikde jinde. (20.03.2022)

Glyhlenhrálův čas je pouhopouhé prozatím a můj čas po téhle sračce nevrátím… Mouřenín chvátá SOS, v zádech má buznu, jak je zvykem dnes, vrať mi kýlu mou, mrtvici mou, a té nejvíc! S nostalgií vzpomínám na doby, kdy ještě Bicle Gay točíval heterofilmy nejen plné poťouchlé megalomanské akce, ale taky podložené alespoň nějakým náznakem scénáře. Tady prostě, a to téměř doslova, přes dvě hodiny jezdi po ulicích sanitka, vezoucí vypleštěnou prkennou ropuchu Džejka, za ní jedno až sto policejních aut a kolem bezladoskladně vybuchují Losí Andělice. Po čtyřiceti minutách jsem toho měl fuckt plnou prdel a po sto třiceti šesti marného čekání na nějaký děj mě kromě gluteální nekrózy sklátila i akutní otrava unyle plytkým kokotismem. Rád, tak rád bych blil, dokud jsem to nestrávil… (24.04.2022)

Film, u kterého jsem si potvrdil, že Eiza González je asi nejhezčí současná herečka - přijde mi až strašidelně dokonalá a z každého záběru na ni jsem šel do mdlob. Ostatně její jméno mezi herci bylo jediným důvodem, proč jsem to chtěl vidět, protože mi bylo jinak jasné, že to bude klasická komerční sračka, jako všechno od Michaela Baye, což se v kině potvrdilo. Ne že by mě to vyloženě nebavilo - děj je vcelku zábavný (byť značně předvídatelný), hraje k tomu slušný soundtrack, a místy je to docela efektní zábava - ale nebyl-li jsem si celou dobu jistý, zda se mi to vlastně líbí nebo ne, tak ten příšerný patetický závěr nakonec stáhl výsledný dojem dolů - je to tak blbé, až se tomu člověk musí pohrdavě uchechtnout. A kdyby to bylo klidně o půl hodiny kratší, vůbec bych se nezlobil. (21.03.2022)

Dovolím si mírně nesouhlasit s velectěným JFL, jelikož tenhle kvaziprogresivistický Bay mi rozhodně nepřijde z politického hlediska absurdně zhovadilý. Jasně, je to totálně hektické melodrama s kokainově vystřeleným Jakem Gyllenhaalem a typickou mistrovou muskulaturní režií, ale s ohledem na téma (ne)dostupné lékařské péče a zacházení s etnicky/genderově/sexuálně rozmanitými postavami je to náhodou silnější a podnětnější film než leckteré deklamativní "woke" počiny, které z Hollywoodu vypadávají v posledních letech. Od začátku je zřejmé, že důraz se tu klade na štěpení hlediska, neboli multiperspektivní nahlížení na události, kdy vedle gangsterů mají více méně rovnocenný prostor policajti a doktoři ze záchranky. Pokud se dřív Bayovi vytýkalo, že jeho mizantropickým Transformerům naprosto schází lidský rozměr obětí všech těch kolosálních městských bojů, tady probíhá naprosto důsledná a emocemi nabitá korekce. Bay nikdy nebyl mainstreamový filmař v tom smyslu, že by esteticky a ideologicky hladce odpovídal hlavnímu proudu, jako to typicky dělají filmy studia Disney. I když pracoval na (mnohdy otřesných a pro mě těžko usledovatelných) franšízových Transformers, pořád si uchovával výlučnost, která jej právem řadila do sporné kategorie "vulgar auteurism". Ať už zesílenou diskontinuitou a rozpadlým vyprávěním nebo takřka nesnesitelným nihilismem, který ale mimochodem zviditelňoval vyhrocenosti a rozpory pozdního kapitalismu. Ambulance je ovšem nezastíraně humanistický film, v němž ani gauneři nejsou "bad guys" a všichni touží akorát po tom vrátit se domů. Podobně jako například Collateral, je i Ambulance film důkladně zužitkovávajícím geografii Los Angeles - je to film o megalopoli jako multikulturním tavicím kotli a této logice odpovídá i zmíněné mnohohlediskové pojetí. A podobně jako pozdní filmy Tonyho Scotta (Nezastavitelný), i tady sledujeme v podstatě nonstop adrenalinovou akci v pohybu. Není tak moc času na kdovíjaké vyjasňování pozic a hlubší charakterizaci postav, ale o to v posledku nejde. Uprostřed tohohle ultimátního maelstromu prostě není čas dlouze řečnit o tom, kdo je jaké etnicity nebo pohlaví - sledujeme prostě různorodé lidi, kteří ze všech sil bojují o život a počínají si přitom víc či míň sobecky nebo naopak obětavě. A přestože by se dalo říct, že si tady nikdo s ničím moc neláme hlavu a rozdíly mezi kladnými a zápornými postavami se stírají, není to vůbec relativizující dílo, ale naopak dílo s velmi dobře vykalibrovaným morálním kompasem. Stačí se podívat na závěrečné vyznění a zkuste mi někdo namítnout, že tohle není naléhavý manifest za Medicare For All. Stejně jako pozdní Tony Scott, taky tohle je expresivně řečeno film o modrých límečcích a jejich kurva těžkých dnech v práci. A o tom, že kdyby všichni měli nárok na důstojné zdravotní pojištění, tohle se vůbec nemuselo odehrát. WE DON'T STOP! Majkle, nezastavuj, tohle je jeden z tvých vrcholů. (01.08.2022)