Dívka v modrém

Příjemná komedie u které je dobré vypnout, základní zápletka je totiž velmi naivní. Baarová se mi líbila, ale popravdě moc nechápu proč zrovna její typ byl obrazem tehdejšího ženského ideálu. Gollová nebo Langová k tomu dnešnímu mají blíž. Na druhou stranu to zvláštní charisma, staročeština a jemná potrhlost ji určitě sluší spíše, než by slušela zmiňovaným. V tomto filmu je třeba na tu dobu netypicky zmínit herce ve vedlejších rolí. Ruka Vávry se při výběru herců mimořádně povedla. (15.09.2012)

Film jsem si pustil na návštěvě z DVD, když v TV nebylo nic ke koukání a frčí ta Baarománie. Po jeho shlédnutí jsem se začal shánět po popelu, který bych si nasypal na hlávku. Film jsem zcela jistě musel vidět (kdybych byl fanda, mohl bych třeba i 55krát), ale hanba mne fackuje, že jsem ho hanebně nedocenil. Prozřel jsem až nyní. Překvapilo mne s jak nepatrnými prostředky (z dobového reálu vybočoval jen kostým LB – beztak z fundusu) natočili vlastně scifík s roztomilou milostnou zápletkou a předvedením tehdejších filmových hvězd. Všichni hráli adekvátně svému věhlasu, mělo to šmrnc bez pathosu, který nám nyní připadá směšný. Vznikl naprosto moderní film, který je možné sledovat i dnes bez shovívavého úsměvu se kterým někteří shlíží na činnost „primitivních“ předků. Prostě stal jsem se fandou tohoto filmu. Přidám zajímavost (než mi ji schválí či zamítnou): Hospodyně paní Nedošinská, ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká panu Novému: „...šel nahoru“, myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. „onkala“, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru“. Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. Zdroj: Fandovství oné doby, jinak PhDr.Jiří Stanislav Guth-Jarkovský - Společenský katechismus (25.01.2016)

Vynikající nápad, který dokáže rozvinout řadu dalších skvělých situací a scén, přitom logicky pospojovaných - a samozřejmě především velmi vtipných. Dokonce se dá najít i jistý přesah, třeba když všichni tvrdí, že ví, kde je Helianda - kolik z nás raději bude tvrdit nějakou blbost, když ji tvrdí dav, aby nebyl za blbce, a přitom si není jistý, zda skutečně nejde o blbost. Dokonce i Baarová zde hraje a se staročeštinou se dobře vypořádala, což mi u ní přijde pozoruhodné. --- EDIT 1/2022: Viděno v TV znovu a musím zvednout na 5 hvězd. Ten film tou milou a do všech detailů promyšlenou absurditou (navíc s mystickými prvky) funguje naprosto skvěle i po 80 letech, baví, šlape jak hodinky, herci si to užívají, a dokonce jsou dotaženy do podrobností i vedlejší náznaky a linie (někdy jen tak mezi řečí). (16.04.2017)

Aby nebyl starý mládenec Karas oblažen, musí jeho přátelé něco vykejklit. A jsou to kejkle takového druhu, že bude nakonec stejně oblažen.. Klasická prvorepubliková veselohra s větší dávkou naivity, než je zvykem a možná i záhodno, ale není důvod se mračit ať už na ni, a nebo vůbec.. Když mluví Bedřich Veverka, zkuste zavřít oči. Ne, neodejde Oldřich Nový, ale možná uslyšíte Miloše Kopeckého.. (10.01.2023)

Dívku v modrém natočil Otakar Vávra podle námětu autora zábavné četby Felixe de la Cámary. Příběh je založen na vtipném, i když vlastně nijak originálním nápadu o dívce, která vystoupí ze starého obrazu a pohybuje se jako živoucí anachronismus v moderním prostředí. Doktor Karas v podání Oldřicha Nového se samozřejmě nemůže nezamilovat do sličné komtesy Lídy Baarové, která mluví tak půvabnou staročeštinou. Ve výborně rozehrané partii nesmí scházet ani patřičně komické figurky, které příběh sytí svým vlastním humorem a zároveň posouvají hlavní protagonisty k závěrečnému happyendu. Jízlivé dámy z lepší společnosti hledající zálibu v klevetách a potenciálních snoubeních pro svou hloupoučkou dcerušku, představované obvykle bez sebemenšího zaváhání Růženou Šlemrovou, byly nevyprchávající ozdobou takových filmů. Jisté satisfakce se zde dostává Jindřichu Lázničkovi, věčnému herci malých rolí, Nataše Gollové byl potom zcela výjimečně vyměřen jen velice zúžený prostor, ale i ten suverénně ovládá prostřednictvím ironie a drobného sarkasmu. Romantická staročeština, všudypřítomná úzkost z upírů i záhadný obraz spanilé krasavice vytvářejí z Vávrovy komedie vskutku originální film, kterému se můžeme obdivovat a klanět i po více jak sedmdesáti letech. (03.10.2008)