Zelená karta

Prvních zhruba 15 minut mi ten film vůbec nesedl a tak nějak jsem se bál, že mě Weir poprvé zklame. Díky bohu, nakonec se tak nestalo a potom mě ten film už začal bavit čím dál tím víc a víc. Ve finále je to příjemná romantická komedie, která pobaví, rychle uteče a pár dost dobrých scén (hlavně tu s klavírem, ale třeba i ta s návštěvou rodičů). Prostě se mi to nakonec líbilo a i když je mi teda líto, že se Weir už nevěnuje tomu žánru, který mu jde nejlíp (mysteriózní - hlavně kvůli Pikniku na Hanging Rock), i žánr romantické komedie mu naštěstí sedl překvapivě dobře. Děkuji tátovi za tip. 5* (19.07.2019)

Aneb znáte to, jak se protiklady přitahují. Tady je to navíc pod bedlivým dohledem chameleona z Austrálie Petera Weira, který na realizaci svého vysněného projektu „neznali se, ale vzali se“ čekal několik let. Americká ekoložka a vegetariánka a trochu obhroublý francouzský emigrant – on potřeboval zelenou kartu, ona toužila po velkém bytu se skleníkem. O účelový svazek se ale brzy začnou zajímat úředníci z imigračního, kteří zanedlouho položí nepříjemné otázky. Výborná hudba Hanse Zimmera, přesný Gérard Depardieu, rozkošná Andie MacDowell, skvěle napsané dialogy, národnostní rozdíly, trošku rozpačitý start, ale o to příjemnější střed a dojezd. I dnes to pořád velmi dobře chutná. (01.01.2016)

Na nadpriemerných 80% túto podarenú romantickú komédiu Austrálčana Petra Weira, ktorý ňou "emigroval" do USA, povyšuje krásna hudba (Hans Zimmer, Enya), netradičná, ale o to pôvabnejšia a sympatickejšia dvojka MacDowell/Dépardieu, hra na klavír, realistická koniec a Bronteina strešná (a strašne krásna) záhrada. (27.12.2004)

Ne tak geniální jako Společnost mrtvých básníků nebo Truman Show, ale pořád velice slušný film od Petera Weira. Zajímavý je tím, že je - oproti tradiční výstavbě romantických komedií - vyprávěný jaksi odzadu: na počátku stojí svatba a až na samém konci velká láska. Tento snímek má také hezkou hudbu a místy je dokonce napínavý (např. když jde George ukázat úředníkovi, kde mají záchod). Výtku mám k tomu, že příběh se až moc drží základní linie a tu neopustí až do konce. Když si přečtete slogan "Příběh dvou lidí, kteří nejdříve uzavřeli manželství a pak se do sebe zamilovali." znáte automatický celý děj, celou hodinu a čtyřicet minut víte, kam to bude směřovat. Tím se z filmu vytrácí gradace: Víte, že i když se na začátku ti dva nemají rádi, nakonec spolu skončí. Pěkný film, ale předvídatelný. (13.08.2008)

Úplně chápu, proč se Gérard Depardieu dostal se svým herectvím až do Hollywoodu. V devadesátých letech totiž byla radost sledovat jeho role. Byl z něj totiž takovej správnej, dobrosrdečnej, obří i když trošku cholerickej Francouz, kterého si nešlo neoblíbit. Zelená karta je jeho vstupenkou do světa Ameriky a on ji zvládl s naprostou grácií, která mu nejde v tomto filmu upřít. Popravdě jsem si tímto filmem krásně připomněl, proč ho vlastně mám tak rád. Hezký, příjemný, lidský film s evropskou nonšalancí v americkém světě. (06.09.2017)