Furiosa: Sága Šíleného Maxe

Jen George Miller točí filmy jako George Miller a Furiosa je příjemným návratem do pustiny, který předchází Zběsilé cestě. Na své výtvarnosti, adrenalinovosti a skvěle zpracované akci to skoro nic neztrací. Dementus a další nové aspekty světa jsou příjemným přídavkem pustiny. Ikdyž větší umělost a sázení na efekty jde znát i nesedí do zasazení post-apo pustiny, tak je to režijně i nápaditě využito na maximum. Líbí se mi, že si jde Furiosa svou cestou s rozmáchlejším dějem a hlubším budováním. Ovšem i přes větší dějovost a ukecanost nabízí Furiosa slabší příběh, s menší úderností a se světem, který dává menší smysl než jak tomu bylo u Zběsilé cesty. Jako přímočarý akční post-apo nářez to funguje dobře, ale postrádá to poetiku i hloubku předchozího díla. Bohužel než aby to přidávalo symbioticky silnější kontext Zběsilé cestě, tak jí to naopak paraziticky zhoršuje a okrádá. PS.: Dost souzním s komentářem JFL. (23.05.2024)

Jednotka bola skvelá zábava zabalená do vizuálnych orgií. Dvojka prebrala spústu nápadov z počítačovej hry, no a je to taktiež veľmi solídna zábava v rovnomernom šate ako v prípade prvotiny. Sú pasáže, počas ktorých rovnako ako v jednotke človek len so zatajeným dychom sleduje, čo sa bude diať. Pokiaľ si pustiť “nezmyselnú” zábavu bez pointy či hlbšej myšlienky, tak jednoznačne niečo takéto. Muselo to byť bohovo drahé. Ale jebať nato, keď to baví a nešlo to z našeho vrecka, pričom stále lepšie investovať do niečoho takéhoto, ako dotovať takého Arpáda Soltésza s tými jeho demagogickými výtvormi. (09.07.2024)

Pouštní zlodružství pro velké kluky a zuřivé holky. Zatímco útržky z Fury Road při závěrečných titulcích připomínaly tankovou scénu z Poslední křížové výpravy, to předtím bylo Království křišťálové lebky, kterému chyběl už jen Hořan Bravestone v bugině a hejno agresivních pštrosů. Nebudu ale žehrat na trikové způsoby, když je to tak sympaticky zběsilé, energické, bez vnitřních pravidel a s hravými detaily u kostýmů, masek a auto-motoparku (za všechny vystřihnuté otvory v obleku poradce Immortan Joea, kterými si stimuloval bradavky či prodloužení reálné jizvy nad rtem Toma Burkea). Finále, kdy se Dementus Hur už bez spřežení, ale stále s nosem přes půl Nového Jižního Walesu, vykecával se svou Nemesis, jen podepsalo Millerovo krédo, že dialogy film jen zpomalují.. „Lady and gentlemens! Start your engines!“ (26.07.2024)

Je to už dlouhých 9 let co jsme naposledy zavítali do Pustiny. Od té doby se přihodilo mnohé, avšak naděje v další dílek této šílené mozaiky stále doutnala žhavým uhlíkem ukrytá kdesi v zadním koutku filmového srdce. Jak se tedy legendárnímu režisérovi George Millerovi povedl návrat do těchto kýžených vod? Po návratu z kina mohu s velkým uspokojením konstatovat, že Furiosa všechny nedůvěřivce a posměváčky zadupává hluboko do radioaktivního písku, jelikož právě tento zářez dosáhl nemyslitelného – prorazil strop filmové dokonalosti a míří k ještě větším výšinám nežli jeho nahrubo vysoustružený předchůdce. Na rozdíl od "Fury Road" zde totiž vyjma precizních a úžasně nasnímaných akčních sekvencí (opět jsem sbíral spodní čelist z podlahy) dostáváme i lícující příběh, díky němuž najednou celý tento projekt působí svrchovaným a uceleným dojmem. Za zmínku rovněž stojí i scénář umně rozdělený do pěti kapitol, v nichž sledujeme postupný zrod známé Imperátorky tak jak ji známe ze snímku z roku 2015. V tomto bodě je také záhodno vypíchnout i herecké výkony, které přirozeným a zemitým dojmem dochucují již tak třaskavou atmosféru. Co tedy dodat na závěr? Jsem vážně velmi rád, že se George Miller rozhodl vydat komplexnější cestou a ukázal nám fungování tohoto světa se všemi jeho zvrácenými zvyklostmi. Díky tomu jsme totiž dostali diametrálně odlišný film, který sice stojí na stejných nohách jako jeho předchůdci, avšak v tomto případě dostáváme i něco navíc než jen fyzickou akci. Doufám, že Miller stále neřekl poslední slovo, jelikož jeho dravý režijní styl a přehršel tvůrčích nápadů, z nichž by každý bez přehánění vydal na samostatný projekt, by si ještě několik výletů mezi rozpadající se společnost určitě zasloužil. Ve skrytu duše se ale modlím, abychom zase nečekali tak moc dlouho. Výborná práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „There will always be war. But to get home, Furiosa fought the world.“ (24.05.2024)

V súčasnosti by som už asi úplne inakšie pristupoval k práve tejto postapokalyptickej verzii v podobe Šialeného Maxa, ktorému tento chaotickejší a neprehľadnejší prequel predchádzal, čo ale vskutku vôbec nemenilo nič na tom, že sa svojmu predchodcovi, či tentoraz povedzme, ako akémusi nasledovníkovi z aktuálnej pozície ságy - príliš kvalitatívne nevyrovnáva, aj keď obsahoval nadbytok vizuálnych porcií naprosto bombastických sekvencií; skôr to pôsobilo samoúčelne, a miestami dokonca i únavne, ako by to malo danú látku kamsi progresívne posunúť; autor sa podľa mňa stihol vyčerpať už pred deviatimi rokmi, pretože som akosi nespozoroval žiadny výraznejší progres, ktorý by ma následne presvedčil o opaku. • Snažil sa [z]mapovať predchádzajúce udalosti z pohľadu ústrednej ženskej postavy - Furiosy, ktorú predtým stelesnila juhoafrická predstaviteľka - Charlize Theronová, zatiaľ, čo teraz Anya Taylorová-Joyová v mladšom vydaní, ktorá sa po prvýkrát na scéne objavila až zhruba po hodine od úvodných titulkov, keďže sa ešte striedala i s predstaviteľkou [Alylou Browneovou], vo veku tínedžerky, čo bolo podobne nadštandardne zvládnuté; po hereckej stránke sa určite obidve čo najviac snažili, ako im vlastne sily stačili, rovnako ako i austrálsky predstaviteľ v podaní Chrisa Hemswortha, ktorý si s veľkou gráciou strihol ústredného zlosyna - Dementusa, ktorý sa koľkokrát správal, ako nejaký diktátorský dement; skrátka, obsadenie nebolo celkom od veci. • Výsledné dojmy pomerne dosť [po]kazila i príslušná, scenáristická stránka, v ktorej som sa normálne občasne poriadne ani nevyznal, nerozumel som jej, ako by som si asi želal, z čoho sa napokon vykľul nesúrodý tvar, aký mi nadobro zažehnal nádeje na zlepšenie celkovej situácie, vedľa ktorej som sa v podstate trápil až do úplného konca! • Niekedy menej, znamená viac; pričom JURAJ MLYNÁR si z toho, bohužiaľ, takmer nezobral žiadne ponaučenie, čo je iba jeho problém! (29.06.2024)