Pojistka smrti

Ukecaný kriminalistický film, ale veľmi presvedčivý a rafinovaný, tie dialógy som tomu veril. Priam až nechápem kam sa za tie roky podeli takéto presvedčivé filmy o faloši, zákernosti, podvodoch, či pretvárke. Ono je to svojim spôsobom jednoduché, no dej funguje skvelo, navyše je to staršie dielo, nad ktorého niektorými obrazovými nedostatkami, najmä tými nočnými by sa dalo privrieť oko, ale myslím, že stále to bolo na špičkovej úrovni. Tento film o poisťovacom podvode si ma získal, aj keď možno o málinko tých monotónnych rečí tam mohlo byť menej, no to ho nijak výrazne neznižuje. (05.04.2014)

„Bál jsem se, že by se teď mohla zhroutit, když jsme to provedli, ale byla skvělá. Žádné nervy. Žádná slza. Dokonce ani mrknutí oka...“ Jakožto člověk zatím nepříliš znalý žánru „film-noir“ se omezím jen na označení „brilantní krimi“. Pojistka smrti, snímek s tématem dokonalého zločinu, mě maximálně bavil. Ať už perfektní přípravou (moc se mi líbilo to s tou kartou a zvonky!) a následným provedením „nehody“, neustálým napětím a dusnem, kvalitními dialogovými výměnami (Walter-Phyllis, Walter-Keyes), jiskřením mezi ústřední dvojicí, nenuceným humorem či hereckými výkony. Tady se zastavím, odzbrojovala mě především „femme fatale“ Stanwyck, z jejíchž výrazů mě až mrazilo. Do teď jsem ji viděl jen ve Ztřeštěné a musím uznat, že jak komediální, tak vážnou polohu zvládala na jedničku a určitě ji musím ještě v něčem vidět. Film má v podstatě jenom jedinou menší vadu, a tou je konec, resp. slabších posledních cca 10 minut. Ale za prvé je úplný závěr mile symbolický a za druhé tvůrci mají pro diváka připraveno nejedno překvapení, čímž to publiku vynahrazují, takže ten plný počet Pojistce smrti přece jenom dám. „Kdepak máte ten obývací pokoj?“ – „Támhle, ale alkohol mají pod zámkem.“ – „To je v pořádku. Vždycky si nosím vlastní klíče.“ (20.04.2015)

Scénář: Billy Wilder, Raymond Chandler .. Krystalicky precizní co se osy noir žánru týče. Šarmantní, láskou poblázněný kuřák, absolutně prohnilá femme fatale, úkladná vražda, sprosté podrazy, monology. Kdyby byla příběhová linie nápaditější, možná, že by šlo i o ten nejlepší noir. S takovouhle nebudu ostatním přitakávat. 90%. (17.09.2007)

První polovina Pojistky smrti je vlažnější, ale naštěstí i prošpikovaná úžasnými dialogy s vtipným nadhledem. V té druhé se pak od bodu klíčového incidentu rozjíždí působivý thriller, který nechává diváka bez vydechnutí až do samotného konce a po němž zpětně ještě více musím ocenit perfektní výstavbu podaného příběhu od samého počátku. Podobně jako v Ulmerově Objížďce (1945), i zde tvoří nezbytný prvek bezcitně rafinovaná blond kráska vedle muže neochvejně chyceného do pasti a obrovským kladem se stává skvěle vybudované napětí, dotvářené též expresivním černobílým vizuálem a retrospektivním vyprávěním. Skvělá vec z ranku klasického filmu-noir, která ani po 66 letech od svého vzniku nezklame. 85% (30.12.2020)

Kamera sleduje záda kráčející postavy, postava vchází na balkón a uhýbá, kamera jede dál k zábradlí, ale nepokračuje dolů, jen se naklání, žádný průlet kancelářemi nás nečeká, jsme přece jen ve 40. letech. Klasika žánru se všemi potřebnými součástkami a proprietami - předně pak naturalismem, ale ne ve smyslu drastičnosti, ale v prvotním významu determinismu, prostředí a pudů na úkor racionality (což v noirech, kde se uhlazený postavy zdánlivě instinkty neřídí, vyniká). Stísněný prostory a snímání hrdinů přes horizontální žaluzie je signum mříží žaláře, kde bachaře dělá osud. Pojišťovák Fred MacMurray valí hlášky a při prvním setkání s Phyllis neklesnou jeho odpovědi pod deset slov. Termín trapné ticho jde evidentně mimo něj. (22.01.2008)