Svědek obžaloby

Největší zásluha patří Agátě Buonarroti, nicméně stěhovák Billy to převezl do Nového Yorku nadmíru spolehlivě a co víc, jizlivým hašteřením na trase kardiak s kalciem v doutníku - pedantská ošetřovatelka ten mramor i přeleštil.. Pravda, vícevrstvý twist mohl skončit před nástupem jisté brunety, ale když se člověk zpětně ohlédne, musí jen obdivně pokývat hlavou nad jeho neprůstřelností. A berte to tak, že lišák Wilfrid má zase důvod popíjet v soudní síni kakao v brandy.. Každopádně v kauze brilantně zrežírovaného soudního dramatu, co úkladně napadl diváckou bránici suchým britským sarkasmem a na konci opakovaně znásilnil mysl, je Wilder shledán vinným ve všech bodech obžaloby.. (22.11.2013)

Akademicky vycíděná soudní konverzačka, která celou dobu klame tělem i duší, aby nás nakonec zaskočila nepřipravené, předčasně hodnotící ten naoko tuctový a neoriginální příběh. Scénář ale výborný, navzdory mnoha dohadům a nepřímým motivům plnohodnotně pokrývající a v závěru i vysvětlující každičkou vteřinu vyprávění, a Wilder opět zdatně manévruje na pomezí závažného námětu a odlehčené charakterové rozprávky. Film má ale jeden problém - napoprvé působí jako pravda bezchybné, ale přece emocionálně bezrozměrné drama, které sází na údernost a kvalitu své pointy, na další zhlédnutí už zbude jen naše ochota znovu sledovat příběh, kde nás už nic nemůže překvapit a kde marně budeme hledat něco víc než jen další důkaz, že Wilder uměl poskládat scény do kompaktního celku a že se na jeho filmy zkrátka dobře kouká. Čekal jsem prostě malinko silnější divácký zážitek... 80% (04.04.2016)

Pokud je někdo, kdo film nedoukal do konce, měl by si na krk pověsit cedulku s nápisem "já jsem debil obecnej " a stoupnout si pod sochu sv. Václava, protože dějový kotrmelce, který se uskutečněj v závěru filmu, prakticky během jednoho dialogu patřej mezi TOP filmový lahůdky vůbec. Není to však zdaleka jen konec bijáku co dělá ze sledování snímku příjemný divácký zážitek, prakticky všechny soudní scény jsou dokonale napsaný a když už jsme u slova dokonalost je potřeba zmínit právníka sira Wilfrida, protože právě on je lokomotivou celýho filmu. Díky němu sem se nenudil ani tehdy, když se příběh odehrával mimo soudní místnost. Geniálně napsaná a zrovna tak zahraná postava. Samozřejmě své filmu dala i Marlene Dietrich právě ony výsostné dějové kotrmelce na konci jí usvědčují z faktu že krom krásy dostala do vínku i herecký talent. (27.10.2011)

Svěží, poutavý a dokonce i lehce vtipný příběh ze soudního prostředí o jednom zapeklitém kriminálním případu... A pak, že právo je nudné! Nudný právě tento film není v žádném aspektu a žadném momentu a toho si v dnešní době - po více než půl století, cením dvojnásob. Pomalejší a klidnější filmařský styl tehdejší doby je totiž často příčinou, proč se moderní diváci nudí, ale zde je divácký zájem udržován na slušné úrovni zejména díky nepřebernému množství dialogů, které jsou k věci (prvotřídní scénář). Soudní atmosféra je také pohlcující a zrovna když začíná být lehce rutinní, objeví se překvapivý závěrečný zvrat. Ovšem i tak má film jednu nevýhodu a tou je, že rovnou ten samý rok vyšel ještě dokonalejší soudní film, který jej bohužel zastiňuje takřka ve všech ohledech. 8/10 (25.02.2009)

Takhle to vypadá, když dáte do hlavní role někoho, kdo je prostě schopen souznít se svou postavou, ale navíc máte režiséra, který je schopen vést příběh přesně tak odlehčeně, jak je potřeba, aby vám na konci vyrazil dech, a to možná i ve chvíli, pokud předlohu znáte. Mistrovský kus Charlese Laughtona a Billyho Wildera. (29.06.2017)