Zabiják

Precizní, sympaticky minimalistický a bez emocí. Fassbender "na německýho turistu" sem vyloženě skvěle sedí. Chápu výtky že moc obyčejný, nenápaditý a strohý, nepřijde žádný mindfuck moment nebo zvrat, ani velkolepý akční vyvrcholení. Ale to je jedno, když zvolený přístup tak dobře funguje a vše jde spolu ruku v ruce. Za mě stylový a nepřetržitě poutavý teleport do kůže nájemného vraha. (15.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

Po zapomenutelném Mankovi jsem se bál, že Fincher ztratil svoje mojo. A obavy se potvrdily. Scenáristicky nepříliš zručná adaptace postavená na (zčásti repetitivních) vnitřních monolozích a velmi mechanickém rozložení do kapitol je sice precizně inscenovaná, ale působí jako pouhý odlesk kdysi nejlepšího světového režiséra. Tipoval bych spíš mistrova epigona, než Finchera samotného, protože celkový tvar je až příliš vágní a nepřináší rozkoš, jakou byste od spojení Finchera s Melvillem a vizuálními vlivy řady sedmdesátkových thrillerů čekali. Ne, není to průšvih, ale ani to nepatří mezi top filmy roku nebo highlighty samotného autora a rozumím, proč půjde teprve o druhý Fincherův kousek, jenž na ČSFD skončí v modré barvě... 7/10 ale pro sichr bych velkým autorům už fakt zakázal točit pro premiéru na Netfixu. (11.11.2023)

Přemýšlivý Fincher. Technicky stále na výši, režijně stále stejně metodologický a minimalistický s důrazem na každý detail. Že si scénárista vybral jednodušší zápletku bez zbytečných twistů, nebo šokujících point nijak extra nevadí. Nemusí být u každého jeho filmu. Fassbenderův zabiják je totiž natolik zajímavá a skvěle zahraná postava, že je to právě ona, která je středobodem filmu a kolem ní se motá jakýsi děj se střídáním lokací a potkáváním zajímavých lidí. Za zmínku stojí fantastická akce na Floridě, kterou bych od Finchera nečekal. Meditativní, tepající krimi, kde všechno funguje velmi dobře, jen ne geniálně. (23.11.2023)

Takovej normální filozofující zabiják. Nevím co od toho filmu kdo očekává ale rozhodně od toho nečekejte nervydrásající strhující podívanou u který budete netrpělivě poposedávat a napětím si okusovat nehty. I přesto film nenudí a svoji téměř dvou hodinovou stopáž v pohodě utáhne. Nejlepším Fincherovým kouskům za který považuju filmy Se7en(1995) a Fight Club(1999) to však nesahá ani po kolena. Lepší 3hvězdy. (11.11.2023)