Zabiják

I přes prvotní dojem banálnosti, přímočarosti a jednoduchosti semnou The Killer i po měsících stále rezonuje. Tradiční příběh, který je netradičně pojatý s dávkou černého humoru. Oceňuji rozdělení filmu na komiksové kapitoly, představující vždy jiný druh výzvy. Oceňuji osobitě zpracované scény, které se mi zaryly hluboko do mozku unikátní kamerou, režii i vizuálem. Oceňuji vynikající úvodní sekvenci v Paříží, která je jednoduše dokonalá. Přesto největší kvalitou snímku je ústřední postava zabijáka, její pojetí Fassbenderem a hlavně její protichůdné vnitřní monology, profilující unikátní psychologii hlavní postavy. Je to osobitý film, který si chci ještě hodněkrát pustit a studovat. Zaslouží si určitě více lásky. (21.03.2024)

Vlastně je to chytré dílko. Na začátku stojí poněkud vyčpělá premisa pubertálního rádoby-nihilisty, který si na konci přizná vnitřní rozpor, jehož si jako diváci celou dobu můžeme nepokrytě všímat: že si všechnu svoji neangažovanost a bezchybnost těmi motivačními řečičkami jen namlouvá, aby se nemusel cítit moc blbě, že je bezradný a ztracený ve světě a vlastním životě stejně jako všichni ostatní. Hudba mu každopádně pomáhá se od takových myšlenek rozptýlit. *** Není to ve své jednoduché podvratnosti úplně ploché, a protože většina lidí to beztak nepochopí a bude jim stačit, že to vypadá cool & simple, nejspíš tím Fincher i dokáže poplatit kasovní ztráty z takových klenotů, jako je Mank (můj koment), což mu jedině přeju. *** Vzpomenout na Jarmuschovy Hranice ovládání je rozhodně na místě, je to dle mého promyšlená součást Fincherova sarkastického šprýmu, bez nějž Zabiják přijde o větší část svého rozměru. Ti dva zabijáci nemohou být rozdílnější v hloubce vědomí ani životním postoji a roli ve světě, Fincher zcela záměrně natočil cool formou film o nehrdinovi bez sebemenších ambic měnit svět, jehož filosofie je nejen vachrlatá, ale ani mu moc nepomáhá, aby se cítil líp, a který dobře ví, že neudělá žádný zásek ani do čísel statistik o úmrtích. V Hranicích ovládání naopak sledujeme precizní přípravu výjimečně nadaného jedince s nezměrně silnou vůlí na klíčovou roli v nenásilném a nenápadném převratu, útoku na světovládu jiného osamělého muže. Fincherův film rozhodně vydává svůj smysl mnohem sytěji, zřetelněji a doslovněji v této provokativní a zřejmé korelaci. (B12) *** PS: Vynikající komentář tu má Traffic. *~ (18.11.2023)

Melvilleho Samuraje, k němuž lidé Fincherova Zabijáka tak často otrocky vztahují, nemám úplně v živé paměti. Je to ale dost pomalé a meditativní dílo, které rozkrývá protagonistovo postavení ve společnosti hlavně skrze odcizenost projevující se v dost úsporném stylu a jednoduchých kompozicích. Delonovo odloučení je posmutnělé až tragické. Zabiják oproti tomu vypráví o muži, jenž svou odcizenost považuje za doklad své výjimečnosti. Lépe se mají ti, kdo nejsou součástí stáda. Na druhou stranu, profesionální vrah stojící za hranou zákona se musí začleňovat do masy, aby se propracoval ke svým vyčnívajícím a občas podobně smýšlejícím cílům. Jenže i takový precizní člověk, který tráví veškerý čas racionálním plánováním a subjektivní analýzou okolí, může udělat chybu jako každý jiný člen stáda. Všichni jsme lidi a bojujeme za užití vlastních praktik. Fincher buduje absolutně pohlcující svět, v němž jsou všichni a všechno propojení, v pozadí neustále hučí zvuk dopravy a létají letadla, jež mohou kohokoli přenést na takřka jakékoli místo, a každý člověk může být potenciální obětí s identitou táhnoucí se v lejstrech, k nimž můžeme získat přístup jen za využití zfalšovaných identit. Zabiják je neskutečně soustředěný a precizně strukturovaný film, jehož pointa se formuje za pochodu a vyznění provokuje tím, jak je na první pohled neokázalé. Stačí dávat pozor a nespokojit se s jediným zhlédnutím. (21.11.2023)

David Fincher si vybral slabší chvilku. Trailerem lákal na atraktivní Thriller o nájemném vrahovi, což se zdálo být jako jeho nejsilnější stránka, jenže samotný výsledek není příliš uspokojivý. První půl hodina je výborná, sledujeme Michaela Fassbendera v bytě, který se připravuje na odstřelování sniperem. Líbil se mi kladen důraz na detail, jeho příprava i výborné monology, které se skládaly z různých statistik a filosofování, tohle mě hodně bralo ( škoda, že celý film nebyl v tomhle stylu), jenže pak se to trochu zvrtne a začne to poměrně upadat, především druhá půle je už docela uzívaná. Tak trochu jsem doufal, že se Fincher zaměří na styl Hitmana, tedy že budeme sledovat profesionálního assassina, který jde od cíle k cíli a budeme sledovat různé formy zneškodňování v Top Řemesle, jenže je z toho další osobní Revenge, který ničím zajímavým od konkurence nevyniká a Fincherův rukopis není příliš znát, je docela zaměnitelný. Fassbender hraje dobře, řemeslně bezchyby, ale dějově to zkrátka nemá koule, akce se taky moc nedočkáme, žádný uspokojivý zvrat nepříjde ( alespoň ten fight v bytě měl koule, byl příjemně drsný, skvělá kamera a zajímavě natočen, byl hodně hmatatelný, to byl za mne highlight filmu), závěr je úplně bez šťávy. Škoda, tady byl potenciál rozhodně vyšší.  6/10. (16.11.2023)

Vlastně se těm zklamaným a rozčarovaným reakcím nedivím. Když se totiž u jednoho filmu opět sejde David Fincher se scenáristou Sedm Andrewem Kevinem Walkerem, divák už prakticky automaticky čeká minimálně jeden z filmů roku. Jenže režijní velikán potvrzuje, že si na Netflixu točí celovečeráky zejména pro radost a nechce divákovi dávat nic zadarmo. A mně to vlastně tolik nevadí. Ano, příběh je naprosto banální a dá se celý odvyprávět ve dvou větách. Fincher ovšem opět potvrzuje pověst totálního perfekcionisty a dokáže svou prací s jednotlivými záběry, zvukem či střihem naprosto pohltit.  Je to minimalistické, chladné, pomalé, ale i přesto v jistých pasážích zcela vtahující a příkladně metodicky natočené. Za zdánlivě jednoduchou slupkou se navíc skrývá solidní sonda do kůže jednoho chladného vraždícího psychopata, jehož si Fassbender vystřihl s takovou chutí, až mě zase jednou zamrzelo, že ho vídáme před kamerou v posledních letech tak málo. Fincher zkrátka jako by si řekl, že natočí nejjednodušší děj tím řemeslně nejpreciznějším způsobem a v tom obstál na jedničku. Že od něj automaticky očekáváme scenáristicky i myšlenkově hutnější podívané, je pak samozřejmě věc druhá. (21.11.2023)