Kaka

Precizně vedené intrikářské drama, se zajímavou kostrou příběhu, dobovými prvky i vyjmečnými hereckými esy. Osmdesátky byly v emocích trochu neobratné a nejinak je to cítit tady a to nemluvím o skvěle inscenované dobové naškrobenosti a tradičnímu aristokratickém manýrismu - to je vše v pořádku. Sem tam hluchá pasáž, především v první polovině. Druhá je rychlá a dobře vyšponovaná. Konečně jsem pochopil, proč se nikdy dlouhodobě neuchytil moderní remake, na který si mladá generace určitě vzpomíná. Byl totiž cool v kině, pár dnů poté a potom nic. Z tohohle tvůrčí um srší a umělecké hodnota přetrvává.

Tam, kde Nolan sází do diváka alegorické obrazce, těžce uchopitelné teze, černé díry a to nejlepší z Zimmera, Villeneuve uvolněně a s přehledem precizně skládá jeden záběr za druhým s chirurgickou přesností, není zbytečně pompézní a nikam nespěchá. Zároveň se nesnaží diváka okatě ohromit wow efektem. Proč ? Protože je prostě lepší, chytřejší, sofistikovanější a nemá to zapotřebí. Arrival je nejlepší drama za poslední dobu. Je ucelené, osobitě zpracované, místy hypnotické, s dechberoucím způsobem podanou výpovědní hodnotou. Nolan je na tvůrčím vrcholu teď. Villeneuve se teprve rozcvičuje. V takovémhle obsahovém formátu měl být technicky opulentní Interstellar.

Slušná retro jednohubka, jejíž atmosféra a načančaný vizuál osmdesátkového LA je daleko záživnější, než příběh, kolem kterého se dva výborně sehraní hlavní hrdinové točí. Mimochodem takovouhle dceru bych chtěl v novém Jacku Reacherovi a nedostal jsem ji. Výborné hlášky a skvělá akce. O trochu lepší než Stursky a Hutch, leč velmi podobné.

Ex Navy Seals borci dostali nařezáno od Denzela v Equalizerovi, tak si střihli reparát v Accountantovi a dostali nařezáno znovu, tentokrát od Afflecka. Není to zdaleka tak efektní a vizuálně podmanivé jako v prvním případě, ale díky zajímavému kriminálnímu podhoubí a skvělým hercům je to neménně zábavné, leč na trochu jiné notě. Akce syrová, chlapská, přehledná. Scénář vzhledem k pojetí filmu atyp, s několika zajímavými odbočkami, které obvykle dělají ty nejlepší herecké články (Bernthal - bratrské pouto, Simmons - pochybování o sobě, Lithgow - praktiky korporátní politiky), takže dojem z toho ve finále je více než příjemný. Jeden z nejkompaktnějších malých velkých akčních thrillerů poslední doby.

Ukrutně obyčejný, ryze řemeslný Hollywood střední třídy. Herecky tak akorát - dvě tři zvučná jména, zbytek komparz, nějaké to mysteriózno, panoramata slavných měst v Itálii a sem tam náznak akční scény. Hanks je kabrňák, ale Langdonem díru do světa nikdy neudělal. Kdyby tohle byl jediný film, dal by se charakterizovat průměrem. Avšak vzhledem k trilogii, kde jsou všechny tři filmy v podstatě úplně stejné jak přes kopírak (!), je to propadák, který látku nikam neposouvá, tzn., že upadá.

Co si budeme povídat. Cukrkandl jak se patří se všemi svými pozitivy i negativy filmového média. Pořád ale raději upřimné a na nic si nehrající začínající devadesátky, nežli pozdější ultramoderní experimenty všeho druhu. Spilberg ubral tvůrčí rukopis, ale pořád je tam, minimálně v některých pasážích je to vidět.

Ponurý, výhradně interiérový a málo rozmáchlý film. Je to trochu škoda, ale Spielberga holt nepotkáte každý den, takže uměleckost až příště. Anthropoid to naštěstí vynahrazuje zanícením pro danou látku, houževnatostí a strhující poslední půlhodinou. Murphy a Dornan dominují. Výpovědní hodnota samozřejmě next level.

Tvůrč nápaditost ? Ale kdeže. Zmizelá 2, akorát pro méně zdatné "slunce seno" diváky, kteří mají pramálo nakoukáno a Finchera znaji tak akorat z vlaku. Girl on The Train má díky knižní předloze potenciál být mrazivý a osobitý thriller, ale díky pointě, která se dá odhadnout v půli filmu vyznívá jeho potenciální vztahová výpovědní hodnota vniveč. Druhá věc která spolehlivě nefunguje, je střihová skladba a všechny možne flashbacky a skákání v čase. Někdo musel být pod vlivem drog, protože divák jen velmi složitě dává dohromady co, kdy, kde, jak, přičemž stejně tvůrci v závěru polopaticky a doslovně vysvětlují, přitom by to tak moc chtělo loose ends. Emily Blunt hraje tak, že od půlky doufáte, že svlékne podzimní kabát, ukáže svaly a začně s devítkou v ruce konat dobro. Jenže ono nic.

Zwick to uchopil jinak a blbě. Hlavní devízy jedničky jakoby opomenul a servíruje nám druhý příběh agenta s tajemnou minulostí s minimální porcí nadhledu, který však ani tak nehraje prim, nýbrž jen v detailech rozmělňuje sakramensky vážnou notu, která je sama o sobě to největší kriminální klišé za poslední dobu. Bohužel i scénáristické postupy a rámování příběhu je prvotřídní hollywoodský kalkul a tuctovka. Tzn. dočkáte se všech neduhů, které scénáře k obyč akčním filmům mají. Všechny zvraty a pokusy o napětí tím pádem u Reachera dvojky vyznívají do ztracena. Z části to zachraňuje obvykle prvotřídní akce, kterou Zwick vždycky uměl, ale stejně budete po očku pokukovat po té pomalé, zběsile nesestříhané bitce z prvního dílu. Cruise super, vyjmečně i vojanda OK. Rodinný element diskutabilní a určitě snižuje celkový rating. Po jedničce, která způsobila solidní fanouškovský breakdown a začalo se potutelně mluvit o dalším agentovi ala Bond a Hunt přišla studená sprcha a s trojkou nevím nevím.

Zajímavá existencionální sonda mezi specifickou sortu emočních a životních ztroskotanců, ale v podstatě se jedná o podobný socio experiment, jako třeba Věčný Svit apod. Tedy bizár jak prase, který si nemáte za co oblíbit, jen uznale pokrčit rameny nad promakaným scénářem, střihem a hereckými výkony.